Správná komunikace pomáhá léčit

Psycholožka Jana Marie Havigerová propojuje ve svém výzkumu i výuce psychologii, matematiku a medicínu. Na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové učí mediky i budoucí zdravotní sestry a současně rozvíjí psycholingvistický výzkum, který ukazuje, jak jazyk odráží naši psychiku i zdravotní stav.

„Medicínu objevuji spolu se studenty Lékařské fakultě v Hradci Králové UK,“ směje se psycholožka Jana Marie Havigerová. Na fakultě působí třetím rokem a vyučuje předměty jako Psychologie zdraví, Stres a jeho zvládání či Vývojovou psychologii nebo Obecnou psychologii, nejen mediky, ale především budoucí zdravotní sestry. Před příchodem na LFHK UK se intenzivně věnovala psychologii v Brně (pracovala v Poradenském centru pro drogové a jiné závislosti, dvanáct let učila psychology na FF MU) a přes dvacet let působí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Sama přiznává, že její příchod na LFHK UK byla spíše náhoda – kamarádka, která znala její nadšení pro matematiku, vědu a výzkum, ji upozornila na volné místo a povzbudila ji, že by ji to mohlo bavit a krásně propojit všechny oblasti, v nichž se dosud pohybovala.

Kromě učení se věnuje výzkumu, především v oblasti psycholingvistiky. „Na první pohled se může zdát, že je to úplně mimo medicínu. Jenže psycholingvistika se zabývá mimo jiné i vývojem řeči a jeho poruchami. Já jsem si zamilovala proud, který bych nazvala personální psycholingvistikou – která hledá souvislosti mezi osobností nebo aktuálním psychofyzickým stavem člověka (například stresem) a tím, jak mluví a píše,“ vysvětluje Jana Marie Havigerová.

Jazyk jako zrcadlo změny

V minulosti spolupracovala například s terapeutickou komunitou Bílá voda. Konkrétně analyzovala deníky lidí závislých na alkoholu, přičemž sledovala především morfologicko-syntaktickou stránku textu – tedy, jestli používají krátké či dlouhé věty, zda píší v minulém, přítomném nebo budoucím čase a jak se jejich jazyk v průběhu léčby proměňuje. „Tyto jazykové změny totiž krásně ukazují, co se s člověkem děje: zda se dokáže obrátit do svého nitra a reflektovat se, zda přemýšlí o vztazích, jestli je autentický. Velmi důležité je také to, když se ke konci léčby v denících objevuje budoucí čas – signalizuje to, že člověk začíná plánovat, věřit ve svou budoucnost. Na základě jazykové analýzy tak lze poměrně spolehlivě odhadnout další vývoj pacienta, například riziko relapsu. Tyto poznatky pak předávám terapeutům, kteří je doplňují svým pohledem, a naše přístupy se výborně propojují,“ dodává psycholožka.

Věří, že psycholingvistika má potenciál i mimo oblast závislostí a může být cenným nástrojem i při léčbě jiných onemocnění. „Mým úkolem na LFHK UK ovšem není učit mediky detailně tuto metodu, ale spíš jim ji představit jako zajímavost a možný doplňkový nástroj. Výuka musí obsáhnout řadu dalších témat, takže psycholingvistika zůstává především mým výzkumným tématem, jemuž se věnuji dlouhodobě a ve kterém vidím i potenciál do budoucna,“ uvažuje Jana Marie Havigerová.

Student není číslo

Stěžejní část její výuky směřuje ke studujícím oboru všeobecná sestra, jimž předává poznatky z vývojové a obecné psychologie. Tyto znalosti jsou důležité pro každodenní praxi – ať už s dospělými pacienty, s dětmi, nebo s jejich rodinami. Ve spolupráci s vedoucí Ústavu preventivního lékařství, profesorkou Lenkou Borskou, připravily sadu dotazníků zaměřených na psychofyzický stav studentů medicíny – sledovaly například jejich osobnost, emoce, míru stresu nebo přítomnost syndromu vyhoření. Se souhlasem studentů jsou jejich výsledky využívány k výzkumným účelům. „Z iniciativy paní profesorky Lenky Borské jsme do dotazníků. Všimla si totiž, že mnoho studentů pracuje a chtěla zjistit, zda to ovlivňuje jejich studijní výkony. A skutečně – když jsme rozšířili model o tuto proměnnou, ukázalo se, že pracovní zátěž má prokazatelný vliv na výsledky ve studiu,“ konstatuje Jana Marie Havigerová.

Co z toho plyne? Především důležité ponaučení pro pedagogy, že by měli vnímat studenty jako individuality a být otevřeni jejich jedinečným příběhům. „Někdy máme tendenci si říct: On se nepřipravil, je líný, nemá na to… Přitom realita může být úplně jiná – student je cílevědomý, pracuje, aby si mohl studium vůbec dovolit a dělá, co je v jeho silách,“ upozorňuje docentka Havigerová. „To ale samozřejmě neznamená, že by student měl dostat lepší známku. Jde spíš o to, aby cítil zájem a respekt – aby nebyl vnímán jako další anonymní kus v systému. I když třeba u zkoušky neuspěje, může odejít jako člověk, který byl respektován. A to je úplně jiný zážitek než pocit anonymního selhání,“ zdůrazňuje docentka Havigerová.

Dotazník pro uzdravení

Na Ústavu preventivního lékařství LFHK UK jsou realizována také dotazníková šetření určená ženám po léčbě karcinomu prsu, opět ve spolupráci s profesorkou Borskou, která díky své odborné i osobní zkušenosti vnímala, že těmto pacientkám „něco chybí“. Uvědomila si například, že ženy po ablaci prsu netrápí jen bolest, omezení hybnosti nebo psychická zátěž, ale také tak zdánlivě jednoduchá věc, jako je kvalitní spánek. Nemohou ležet na operované straně, jizva bolí – a spánková deprivace pak přináší celou řadu dalších problémů. „Zjišťovaly jsme, jak na tom tyto ženy se spánkem skutečně jsou, a vytvořily jsme webové prostředí, kde se mohou zaregistrovat a vyplnit o kvalitě spánku a řadu dalších validovaných primárně psychologických dotazníků. Na základě těchto dat pak sestavujeme modely – zkoumáme například, zda spánek funguje jako moderátor, mediátor nebo prediktor uzdravování. Projekt však přesahuje hranice samotného výzkumu. Jakmile žena dotazník vyplní, okamžitě dostane zpětnou vazbu přímo do e-mailu nebo ve webovém rozhraní. Dozví se, jak na tom je ve srovnání s ostatními v populaci či ve srovnání se svými předchozími stavy (dotazník totiž může vyplňovat opakovaně). A současně s výsledkem vždy obdrží tipy a doporučení, co může pro sebe udělat, například jak zlepšit kvalitu spánku,“ představuje projekt jeho spoluautorka. „Sběr dat není cílem sám o sobě – smyslem je především poskytnout užitečné informace ženám, kterých se to bezprostředně týká,“ doplňuje.

Tvrdá data, měkké dovednosti

Otevřeně přiznává, že práce s daty tvoří gros její profese. Psychologie nemůže být jen o intuici, přestože se to laikům občas tak jeví. Jde o obor založený na důkazech, na evidence-based přístupu. „Psychologie je také první ze společenských věd, jež se etablovala jako ´tvrdá´ věda. Kdyby měla rodný list, bylo by na něm datum roku 1879 – tehdy vznikla první psychologická laboratoř, kde se začaly měřit jevy, které lidé do té doby jen intuitivně tušili. Psychologie byla první z humanitních a sociálních oborů, která měla pevný základ v měřitelných datech,“ upozorňuje vědkyně.

Pokud jde o dovednosti mladých lékařů, domnívá se, že by se měl posunout poměr „tvrdých“ odborných znalostí více směrem k rozvoji „měkkým“ soft skills, které pomáhají správně informace předávat a uplatňovat v praxi. Bez odborných znalostí to samozřejmě nejde, ale způsob, jakým je lékař nebo sestra uplatňuje v kontaktu s pacientem, může být diametrálně odlišný. „Jedním z témat, která probíráme, je placebo a nocebo efekt. Placebo efekt může nastat už jen tím, že zdravotník něco řekne sebejistě a pozitivně. Naopak nocebo efekt může přijít, pokud je zdravotník nejistý a například pacientovi jen suše doporučí, ať si přečte příbalový leták se všemi riziky. Stejný lék může pacientovi podat buď způsobem, který mu dodá naději a motivaci, nebo způsobem, který v něm vyvolá obavy a nedůvěru,“ srovnává psycholožka.
Řadu let učila studenty psychologie a učitelství uvědomovala si, jak je jejich profesní zrání postupný a dlouhodobý proces. U mediků a budoucích zdravotních sester je vše rychlejší, koncentrovanější a také více vázané na přímý kontakt s realitou pacientů, a právě proto si svého působení na Lékařské fakultě v Hradci Králové UK tolik cení. Možnost předávat budoucím zdravotníkům v krátkém čase to nejpodstatnější bere jako velkou výzvu i zodpovědnost. Ví, že někdy stačí jediná věta nebo informace, která se jim později v praxi vrátí jako klíčová.