Talentované vědkyně i úspěšné absolventky. S ženami, které inspirují, se mohli setkat zájemci a zájemkyně na stejnojmenné akci, kterou již čtvrtým rokem pořádá Univerzita Karlova. Tentokrát se konala ve čtvrtek 26. února v Kampusu Hybernská pod taktovkou Fakulty sociálních věd UK.
Kateřina Chládková i Anežka Kuzmičová sdílely své zkušenosti s tím, jak se kombinuje péče o malé děti s vědeckou prací (zleva).
„První dítě se mi narodilo ve Švédsku jako doktorandce, druhé pak také tam jako postdoktorandce. Jako vědkyně působící na švédské univerzitě jsem byla státní zaměstnankyní a náplň postdoktorátu jsem si mohla flexibilně nastavit podle potřeby (což je velká výhoda společenských věd). V době raného dětství mých dětí jsem si proto život poskládala v takovou mozaiku, kde do sebe vše přirozeně zapadlo, což v České republice zatím nejde. Jedním ze způsobů, jak toto posunout, by byla státní bonifikace rozložení rodičovských povinností mezi partnery,“ podotkla Anežka Kuzmičová, která aktuálně pracuje na Fakultě sociálních věd UK na svém ERC projektu zaměřeném na informační čtení u dětí.
Podobně vstřícný přístup vůči rodičům působícím ve vědě zažila i lingvistka Kateřina Chládková (Filozofická fakulta UK) v Nizozemsku, kde si naprosto samozřejmě mohla posunout začátek čerpání získaného grantu o několik měsíců, které chtěla plně věnovat svému právě narozenému dítěti. „To je obrovský rozdíl oproti tomu, jak to fungovalo v České republice. Když jsem se obrátila na Grantovou agenturu ČR s tím, že potřebuji odložit začátek čerpání grantu, protože se mi narodí dítě, řekli mi, že buď si budu muset najít náhradního řešitele projektu nebo grant vrátit. Všechno to zvládám především díky tomu, jak skvělý tým kolem sebe mám a jak tolerantní a podpůrný je,“ podotkla vědkyně a matka tří dětí.
První diskuzi moderovala vědecká novinářka Pavla Hubálková. O svém výzkumu zaměřeném na téma odmítání vakcinace hovořila socioložka Jaroslava Hasmanová Marhánková. Gerontoložka Iva Holmerová představila projekty, jejímž cílem je zlepšit život seniorů a seniorek.
Nejen na tyto systémové chyby upozorňovala čtveřice vědkyň, které vystoupily v prvním diskuzním panelu akce Ženy, které inspirují. O tom, proč v tuzemsku působí stále menšina žen ve vědě, s jakými systémovými chybami se potýkají vědci a vědkyně, kteří se vedle vědy a výzkum věnují také péči o své blízké, diskutovaly vedle Anežky Kuzmičové (FSV UK) a Kateřiny Chládkové (FF UK) také socioložka Jaroslava Hasmanová Marhánková (FSV UK) a gerontoložka Iva Holmerová (FHS UK). Diskuzi moderovala vědecká novinářka a autorka nedávno vydané knihy Neviditelné ženy ve vědě Pavla Hubálková.
Anežka Kuzmičová, která na univerzitě působí také jako mentorka, připomněla, že právě kloubení rodičovství s vědeckou prací je to, na co se jí její mentee nejvíce vyptávají. Iva Holmerová pak připomněla i případ jednoho ze studujících, který nepokračoval ve vědecké práci, protože nenašel způsob, jak to v kombinaci s péčí o svého blízkého v seniorním věku časově zvládnout.
Součástí akce byl i PhD Speed Friending pro doktorandky sociálních a humanitních věd.
Cílem této akce, kterou pod hlavičkou Univerzity Karlovy pořádá jednou ročně vždy jedna z fakult, je sdílet zkušenosti, motivovat (nejen) začínající vědce a vědkyně i studující, aby se věnovali badatelské práci, upozornit na systémové chyby, hledat možnosti jejich odstranění a načerpat inspiraci.
O své zkušenosti se s publikem podělily také Blanka Havelková, Eva Horelová, Martina Jurigová a Ivana Špačková (zleva). Diskuzi moderovala Hana Řičicová.
V druhém diskuzním panelu zasedla čtveřice žen, které po absolvování Univerzity Karlovy uspěly v různých oborech mimo akademii. Svoje profesní zkušenosti, milníky, i to, jaké dovednosti jim pomohly uspět a prosadit se sdílela odbornice na lidské zdroje Blanka Havelková (FF UK), diplomatka Eva Horelová (FSV UK), která působí v Zastoupení Evropské komise v ČR, zdravotní sestra a lektorka komunikace ve zdravotnictví Martina Jurigová (FHS UK) a expertka na kyberbezpečnost působící ve společnosti T-Mobile Ivana Špačková (FSV UK). Diskuzi moderovala doktorandka FSV UK a spoluautorka podcastu Sirény Hana Řičicová.
V obou panelech se hostky postupně dostaly k tématu imposter syndromu a tomu, že se ženy často zbytečně podceňují. Ivana Špačková jako profesionálka, která z povahy své práce často komunikuje s odlišnými skupinami lidí od vedoucích členů velkých firem po techniky věnující se kyberbezpečnosti, podotkla, jak důležité je volit správný způsob vystupování i odpovídající slovník podle toho, ke komu člověk hovoří. Eva Horelová doporučovala pracovat na rozvoji měkkých dovedností (soft skills) postavených však na pevných základech (hard skills) a podotkla, že i dnes v době umělé inteligence a jazykových překladačů, které každý nosí u sebe v mobilu, stále hrají zásadní roli jazyková vybavenost i všeobecný rozhled. V tom ji podpořila i Blanka Havelková, která donedávna působila v představenstvu Českých drah (jako vůbec první žena, která se do této funkce dostala).
O způsobu komunikace hovořila v prvním panelu i Anežka Kuzmičová, když vzpomínala na švédskou filozofku a literární teoretičku Saru Danius, která ji navedla na vědeckou cestu. „Tu radu tehdy nedávala mně, ale jedné mé kolegyni. Doporučovala ji, aby při prezentaci výsledků své práce nemluvila tak potichu. Poukazovala na to, že to je častý neduh žen v akademickém prostředí. Já si toho od té doby všímám, je pravda, že bývám ta nejhlasitější žena v místnosti. Stačilo by, kdyby ostatní ženy přidaly decibely a přeneslo by se to z toho doslovného do toho metaforického.“
