Prorektor Krištoufek: Dobrou vědu nedělá jen impakt faktor

Monday, 16 January 2023 08:15

„Podpora excelentní vědy začíná již u financování doktorského studia,“ říká ekonom Ladislav Krištoufek, prorektor pro vědeckou a tvůrčí činnost, jenž se v roce 2020 v pouhých pětatřiceti letech stal nejmladším profesorem UK. Jeho odborným zájmem jsou mimo jiné kryptoměny a je i autorem vůbec prvního vědeckého článku, který se zabývá bitcoinem z finanční perspektivy. 

VS1 7950

Jak se podle vás pozná dobrá věda?

Ne úplně lehce. Jsem přesvědčen, že dobrá věda není jen o hodnotě impact factoru nebo article influence, ale že je to věda, která někoho zajímá. Tedy že je to v základním výzkumu článek anebo nějaký výstup, který někdo čte, někdo ho dál používá, je tam využití v policymakingu nebo má jiný společenský dopad. V aplikovaném výzkumu je to přímo přenos do praxe. A to lze – byť s omezením – nějak kvantifikovat.

Jak je na tom věda na Univerzitě Karlově?

V národním měřítku jsme na tom velmi dobře, v mezinárodním je to komplikovanější. Máme obory, v nichž jsme na evropské, možná i světové úrovni, ale pak je mnoho oborů, kde jsme ustrnuli nebo jsme se spokojili se zdánlivou excelencí v rámci národního srovnání.

Co s tím?

Za nejdůležitější považuji ukázat, že to jde. A také si konečně připustit, že ne všude se musí dělat vše. V zahraničí je běžné, že se univerzity dělí na výzkumné a vzdělávací, což ve výsledku podporuje excelenci. Nelze dělat vše a být v tom nejlepší. Já ve funkci prorektora nejsem schopen a snad se ani neočekává, že budu mít stejné vědecké výsledky, jako kdybych byl „jen“ profesorem. Každý v máme v systému nějakou roli a mělo by být naší prioritou dělat ji co nejlépe. Pokud ale nepřijde impulz „seshora“ – z ministerstva školství, tak se v současném nastavení univerzit, kdy „všichni dělají všechno“, asi příliš nezmění.

VS1 8086 4Pokud byste mohl kouzlem změnit jednu věc týkající se vědy na UK, co by to bylo?

Abychom všichni víc chtěli a nehledali výmluvy.

Loni na UK proběhla dvě mezinárodní hodnocení vědy. Jak se využívají?

Hodnocení nám – i přes všechny nedostatky – poskytla ucelená data, s nimiž pracujeme v rámci celé univerzity, ale i jednotlivých fakult a výzkumných týmů. Samotné závěry ale nebyly příliš překvapivé; tušili jsme, jak na tom jednotlivé obory jsou, nyní to však máme černé na bílém, což můžeme využít k dalšímu rozvoji. Mrzí mě, že v některých případech se tyto benefity a možnosti ztrácí v diskuzi o písmenkách na konci.

Pozitivně je hodnocena interní podpora Primus, která na univerzitě funguje od roku 2017. Chystáte nějaké rozšíření či další formy podpory pro mladé vědkyně a vědce?

Primus je skutečně vynikající věc, kterou od nás „okoukávají“ i ostatní vysoké školy. Ačkoliv je to finančně náročný program, myslím, že za to stojí a výsledky vidíme nejen přímo v počtu úspěšných ERC projektů a dalších grantů, ale především v tom, že se mění a kultivuje prostředí. A určitě se ještě některé dopady neprojevily, protože jsou dlouhodobější povahy.

Ale rozhodně to není podpora jediná: začíná to již financováním doktorských programů, kde by brzy mělo dojít k výrazné změně. Musíme vyčkat, jak dopadne novela vysokoškolského zákona, ale pokud dojde ke změně kapitační platby za doktorandy na financování přímo do rozpočtu škol, tak to skutečně změní pravidla hry, a to nejen ve financování doktorského studia a Ph. D. studia jako takového, ale další implikace mohou být opravdu zásadní pro celé vysoké školství, jak jej známe teď. Bude to, myslím, velká příležitost ke změně.

Primus získávají vědci a vědkyně napříč sedmnácti fakultami UK. V ERC grantech je v poslední době úspěšná pouze Matematicko-fyzikální fakulta, jak si to vysvětlujete a co s tím?

Jako jedna důležitá věc, co se musí změnit a co se postupně mění, je hlava, připustit si, že je možné v ERC soutěži uspět. V některých oborech stále spíše převládá nastavení, že to nemá cenu, že není šance uspět. Roli může hrát i to, že v některých oborech mají dostatek financí z jiných zdrojů, a tak motivace účastnit se takto kompetitivní soutěže je nízká.

Ale v posledních letech se to opravdu mění a zásadní úlohu v tom má tým kolem profesore Zdeňka Strakoše. Ta podpora, kterou Univerzita Karlova žadatelům poskytuje, je ve srovnání s ostatními vysokými školami nadprůměrná. Vyžaduje to ale spolupráci nejen samotných žadatelů, ale i fakult, a tam občas narážíme a vidíme velké rozdíly.

 VS1 8127

Jedním z cílů UK je internacionalizace. Daří se nám to v oblasti vědy?

Ano, ale asi ne tak, jak bychom si představovali. Sice platí klasická výmluva, že v lákání zahraničních vědců a vědkyň těžko bojujeme s těmi západnějšími zeměmi, především ve finančním smyslu. Musíme si ale přiznat, že v té administrativně-byrokratické rovině máme rezervy. Ať už je to chybějící dvojjazyčnost všech procesů, anebo připravenost systému na příchod zahraničních zaměstnanců a zaměstnankyň.

Co se týče mezinárodních spoluprací, tak na institucionální úrovni je Univerzita Karlova dobrým partnerem. Stejně tak máme týmy, jež dělají špičkovou vědu a jsou zcela rovnocennými spoluhráči. Pak tu jsou však obory, které ve svých ambicích ustrnuly na hodnocení, že jsou nejlepší v rámci České republiky… To nelze v dnešní době akceptovat a je potřeba posouvat si tu pomyslnou hodnoticí laťku výše.

Když se mluví o Univerzitě Karlově, tak často jako první zazní „je to nejstarší univerzita“. Slyšíte to rád?

Nikoliv, protože o to jsme se nijak nezasloužili. Ještě bych pochopil, že to tak vnímají v zahraničí, ale nejsem rád, když se tím sami prezentujeme. Mnohem raději bych slyšel, že jsme nejlepší univerzita v regionu, protože taková je v celé řadě oborů realita.

Patříte mezi nejcitovanější české vědce. Jak vnímáte scientometrii?

Nechci říci, že jsem přímo fanouškem scientometrie, ale jako ekonom jsem zastáncem aproximace skutečnosti pomocí metrik a statistik. Ve vědeckém hodnocení se pohybujeme mezi dvěma extrémy. Buď vše znovu čteme a evaluujeme, nebo pouze čárkujeme výstupy. Ani jedno z toho nemůže fungovat – nemáme lidi a čas na systematická peer review a stejně tak nelze pouhými součty porovnávat články „do šuplíku“ a ty v nejprestižnějších časopisech či ty nejcitovanější nebo užitečné pro policymaking.

Na Univerzitě Karlově se snažíme najít vhodnou variantu někde „mezi“. Ano, nikdy to nebude ideální, ale věřím, že bibliometrické a scientometrické statistiky jsou schopny na základní bázi aproximace kvalitu ve většině případů popsat.

VS1 8047

Jak hodnotíte situaci rodičů – především matek – ve vědě? Plánují se na UK změny?

Určitě to vnímám jako téma, snažíme se mateřství a péči o děti zohledňovat ve vypisovaných projektech. Vznikla i rada pro rovné příležitosti, která má agendu na starost; chystají řadu opatření a programů. Zároveň považuji za velké téma i sladění práce s normálním životem, což není vůbec jednoduché, především v poslední době. Povolání vědce a vědkyně je jedno z nejflexibilnějších, takže by se mohlo zdát, že na založení rodiny a podobně je to vlastně jedno z těch nejvhodnějších. Ale to není nutně pravda a už vůbec ne ve všech oborech. Specificky když se očekává vycestování na určitou dobu do zahraničí. I o tom bychom měli přemýšlet.

Jde podle vás dělat špičkovou vědu a mít k tomu normální work-life balance?

Záleží, jak si definujeme excelentní. Pokud bychom brali jen úplný vrchol, tak to asi nebude jednoduché. Ale kdybychom za excelentní považovali první kvartil – pětadvacet procent nejlepších, tam si myslím, že work-life balance si lze nastavit zdravě. I ze své zkušenosti vím, že dokud jsem nezačal funkcionařit, šlo to poměrně dobře. Ve chvíli, kdy se k tomu začnou přidávat povinnosti a zároveň si snažíte udržet vědeckou výkonnost, už to začíná být složité.

Od října jste členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Jaká je to zatím zkušenost a co je tím „vaším“ tématem?

Zatím z toho mám výborný pocit; sešli jsme se jako heterogenní skupina zástupců vysokých škol, akademie i průmyslu. A nějaké „mé téma“? To je asi nepřekvapivě základní výzkum, budu zpravodajem mimo jiné pro Grantovou agenturu ČR, Akademii věd ČR a ERC.

Šíře agendy prorektora je obrovská. Co je vaší hlavní prioritou? Čeho chcete docílit?

Mojí největší ambicí je změnit systém financování vědy a rozdělování peněz na vědu mezi fakultami – více zohledňovat aktuální, dostupná data a přidat motivační prvky. Což je velká výzva nejenom ve vymýšlení samotného systému, ale pak i následné realizace napříč všemi orgány. Nebude to jednoduché, ale vnímám to jako ten klíčový krok pro změnu.

A další obrovská věc je zmíněná reforma doktorského studia, která ale zásadně záleží na finální verzi novely vysokoškolského zákona. V aktuálním systému, způsobu financování a z nich vyplývajícího chování lze doktorské studium reformovat velmi těžko.

Prof. PhDr. Ladislav Krištoufek, Ph. D.
Vystudoval ekonomii na Institutu ekonomických studií FSV UK, kde vyučuje ekonometrii, datovou analýzu a data science. Od letošního února zastává funkci prorektora pro vědeckou a tvůrčí činnost UK. Předmětem jeho odborného zájmu jsou primárně kryptoměny a kryptoaktiva, ale i řada dalších finančních a energetických témat. Dle různých žebříčků je aktuálně nejcitovanějším společenskovědním výzkumníkem působícím v Česku. V aktuálním indexu Highly Cited Researchers 2022 od Clarivate je mezi desítkou vysoce citovaných vědců působících v ČR.
Author:
Photo: Vladimír Šigut