Historie ošetřovatelství, to jsou příběhy odvážných žen

 „Stále mě jejich osudy dojímají a inspirují,“ říká pedagožka na 3. lékařské fakultě UK, všeobecná zdravotní sestra a rovněž absolventka doktorského studia na 1. lékařské fakultě UK Renata Vytejčková. Ve své výzkumné práci odhalila mimo jiné i pozapomenuté osudy ošetřovatelek první poloviny 20. století v českých zemích a podmínky jejich práce. 

Zájem o historii ošetřovatelství se v pedagožce a sestře Renatě Vytejčkové začal formovat už během studia na 3. LF (bc.) a následně i 1. LF UK (Mgr.). Ale zcela zásadně ji k badatelské činnosti, na níž později postavila svou doktorskou práci, ponouklo několik životních náhod. „Příběhy ošetřovatelek z první poloviny 20. století ke mně přicházely zcela nečekaně, a tak silně, že jsem je nemohla ignorovat,“ usmívá se při vzpomínce na období, kdy její rodina koupila starou vilu na Berounsku a během průzkumu půdy našla pozoruhodné materiály – poznámky studentky, která pravděpodobně ve třicátých letech absolvovala ošetřovatelskou školu.

„Co mě na tom nejvíce překvapilo, byla skutečnost, že studovala v oblasti, kde jsem později sama pracovala a studovala, konkrétně v blízkosti Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Její poznámky obsahovaly jméno vyučujícího profesora Emericha Poláka, významného chirurga, jenž působil na místní chirurgické klinice. Vedlo mě to k otázce, kde se vlastně tyto věci učily, protože zdejší zdravotnická škola, kterou známe dnes a s níž 3. LF UK sdílí jednu z budov, tehdy ještě neexistovala,“ dodává. Další zajímavý moment přišel, když zjistila, že nedaleko její rodné vesnice se nacházel první rekreační objekt spolku diplomovaných sester, místo, které sloužilo jako útočiště pro diplomované sestry, z nichž některé patřily k nejvýznamnějším iniciátorkám vývoje ošetřovatelství té doby.

Z chirurgické JIP do historie

A tak se původně spíše praktická sestra se zaměřením na chirurgii a kontrolu nemocničních infekcí, pustila do pátrání, jež vyústilo ve výzkumný zájem o historii ošetřovatelství. Postupem času tak například zjistila, že materiály z půdy se týkají Masarykova státní školy zdravotní a sociální péče, založené za podpory Rockefellerovy nadace. „I když se mi nepodařilo úplně zjistit rodinný příběh té studentky, bylo jasné, že její rodina byla nějakým způsobem spojená s Masarykovými. Z dokumentů a knih, které jsem našla, bylo zřejmé, že pocházela z významné rodiny, což mě ještě více podnítilo k dalšímu zkoumání,“ popisuje Renata Vytejčková.

V té době již pracovala jako sestra na chirurgii a chirurgické JIP a zároveň učila na plný úvazek na Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK. Zjistila, že existuje možnost studovat doktorský studijní program Dějiny lékařství pod Ústavem dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK. „Přihlásila jsem se, i když jsem si nebyla úplně jistá, jestli je to určeno pro sestry, protože absolventi programu byli většinou historici, antropologové nebo lékaři. A nakonec jsem pravděpodobně byla první sestra, která tento program na Univerzitě Karlově dokončila,“ říká otevřeně s tím, že v akademickém prostředí se vždy cítila velmi dobře a nikdy neměla pocit, že by tam nepatřila, nebo že by její předchozí vzdělání bylo nevýhodou.

Výzkum odkrývá osudy

„Pro mě osobně bylo velkou výzvou pracovat s historickými zdroji. Přechod z rušné chirurgie do klidného světa historie a velkého množství informací byl pro mě úplně odlišný. A musím říct, že mi v tom pomohlo renomé Ústavu dějin lékařství na 1. lékařské fakultě. Díky tomu jsem měla možnost pracovat s archivními materiály, které byly dosud nezpracované a uzavřené. Otevřelo mi to zcela nové cesty výzkumu,“ oceňuje Renata Vytejčková.

V doktorské práci, jež byla podpořena Grantem UK, se jí podařilo rozkrýt nenápadné, ale pro pochopení celého kontextu historie ošetřovatelství v českých zemích první poloviny dvacátého století zásadní detaily a popsat konkrétní zkušenosti z praxe a života tehdejších ošetřovatelek. Objevila do té doby opomíjené osudy – například ošetřovatelky T. G. Masaryka Anny Rypáčkové nebo mladé zdravotní sestry Lídy Fajcové, jež se vydala hned po skončení druhé světové války, v květnu 1945, do Terezína pomoci obětem epidemie skvrnitého tyfu, jemuž sama o pár týdnů později podlehla.

Sestra Ludmila Fajcová s pacienty na očním oddlěení vinohradské nemocnice. 

Z disertace vzniká kniha

Některé z historických materiálů koupila Renata Vytejčková z pozůstalostí nebo antikvariátů a také jí je sami věnovali lidé, kteří se o jejím výzkumu dozvěděli. Jednou všechny plánuje předat nějaké relevantní instituci, jež jim zajistí potřebnou péči. „Je to důležité pro jejich uchování a ochranu pro budoucnost. Možná také najdu způsob, jak je co nejlépe využít, aby se staly populárními a lidé o nich věděli. Připravuji knihu, která z mé disertační práce vychází a v níž si budu moci dovolit některé části více rozpracovat a přiložit především značný obrazový materiál,“ plánuje Renata Vytejčková. Že je toto téma zajímavé i pro současné studentky, si ověřuje denně při výuce. Nejvíce je „baví“ právě ty silné příběhy.

„Vždycky když mám pocit, že nestíhám, cítím se vyčerpaná, vzpomenu si, co musely prožívat ošetřovatelky na začátku minulého století. Nebylo neobvyklé, že žily v nevyhovujících podmínkách, často v místnostech nemocných. Byly omezené ve vycházkách, měly jen malý osobní prostor a jejich život byl často podmíněn celibátem, včetně toho, že se nemohly starat o děti nebo rodiče doma,“ uvádí pedagožka, podle níž mohou být zmíněné příběhy inspirací i pro současnost. Třeba právě v tom, jak řešit nedostatek ošetřovatelského personálu nebo pro správný výběr uchazečů a celkové zatraktivnění oboru. „Jako bychom se díky nim navraceli k podstatě ošetřovatelství, kde středem zájmu je pacient,“ shrnuje Renata Vytejčková.