Programátorka z Google: Bělorusové válku nepodporují

úterý, 08 březen 2022 12:20

„Neznám z Bělorusů nikoho, kdo by podporoval válku na Ukrajině. Ostatně, Alexandr Lukašenko získal v prezidentských volbách podle nezávislých průzkumů maximálně třicet procent hlasů. Všechny protesty pak celkem brutálně potlačil,“ říká absolventka MFF UK Larysa Aharkava. Do České republiky přišla z Běloruska v osmnácti letech, posledních dvanáct let žije v Kalifornii a pracuje pro Google.

123529504 10157947283996596 7932189886308024351 n

S jakými pocity sledujete současné dění na Ukrajině, v Bělorusku a v Rusku?

První týden války byl jeden z nejhorších v mém životě. Mám hodně kamarádů z Ukrajiny a ti začínají své ráno tím, že obvolávají své blízké, aby zjistili, zda jsou ještě naživu. Moje osobní situace není nijak špatná, ale nevím, kdy zase uvidím rodiče a jestli vůbec ještě uvidím svého dědečka, kterému je osmdesát šest let.

Hodně kamarádů z Ruska, které mám, jsou také dobří lidé. Putina nikdy nevolili, nepodporují to, co dělá a cítí obrovskou vinu za to, co se děje. Neznám nikoho, kdo mluví rusky a tato situace se ho nějak osobně nedotkla – ale samozřejmě nejvíce lidí z Ukrajiny. Co se na Ukrajině děje, je úplně nepochopitelné a nikdy se to nemělo stát.

Jak vnímáte to, že Bělorusko je komplicem Putina?  

Bělorusko po roce 2020 je rukojmím nelegitimní vlády, která se drží u moci silou. V prezidentských volbách získal Alexandr Lukašenko podle nezávislých průzkumů maximálně třicet procent hlasů. Bělorusové se snažili jeho vládě zabránit, ale protest byl potlačený, a to celkem brutálně. Neznám nikoho, a já znám stovky Bělorusů, kdo by podporoval válku s Ukrajinou. Proto si myslím, že ne Bělorusko, ale Lukašenko je komplicem Putina.

Ze země jste odešla před dvaceti lety. Už tehdy byl Lukašenko u moci a posiloval svoje prezidentské pravomoci na úkor demokracie. Odcházela jste z politických důvodů?

Popravdě řečeno jsem o tom ani takto nepřemýšlela. Žila jsem si krásný lehký život mladého člověka, studenta. Ale já jsem hodně zvědavý člověk. Hlavní důvod, proč jsem odjela, bylo poznat něco nového. V Bělorusku kolem roku 2000 bylo ještě dobře, celkem velká svoboda, ekonomika rostla, lidé byli optimističtí.

117749874 10157780882291596 3429190979239264306 n118876124 10157827943456596 7311753265968131577 n

Srpen a září 2020: Larysa Aharkava zúčastnila v Minsku protestů proti Alexandru Lukašenkovi, který se prohlásil za vítěze prezidentských voleb.   

Jak jste se dozvěděla o možnosti studovat v Česku?

Byla jsem v prvním ročníku na Běloruské státní univerzitě a dozvěděla jsem se od příbuzného, který byl v opoziční straně proti Lukašenkovi, že Česká republika vypisuje stipendia pro Bělorusy – lidi v opozici a pro jejich děti a příbuzné. Každá opoziční strana dostala několik takových míst k dispozici. Absolvovala jsem několik pohovorů na české ambasádě, a nakonec mi dali vědět, že mě vybrali.

Kolik vám tehdy bylo?

Osmnáct let. Bylo pro mě docela strašidelné takhle odjet. Rodina a kamarádi, celý můj život byl v Minsku. Ale brala jsem to jako jedinečnou příležitost do života. Řekla jsem si, že kdybych neodjela, mohla bych toho pak litovat, a kdyby se mi tu nelíblo, vždycky se můžu vrátit (smích).

V Česku jste nakonec zůstala osm let. Od roku 2010 žijete v Kalifornii. Čím to, že máte pořád tak skvělou češtinu?

Můj manžel je Čech. Sice spolu doma nevedeme žádné dlouhé filozofické debaty, takže se už nezlepšuji, ale na udržení stávající slovní zásoby to stačí (smích).

Před studiem na Matfyzu jste se učila česky na Ústavu jazykové a odborné přípravy UK v Poděbradech. Jak vám to šlo?

Oproti mnoha spolužákům jsem měla tu výhodu, že už jsem dvěma slovanskými jazyky, rusky a bělorusky, mluvila. Tím pádem jsem se pak docela jednoduše učila další. Navíc běloruština se podobá polštině. Před příjezdem do České republiky jsem byla na návštěvě v Polsku a po dvou dnech jsem začala rozumět polsky, aniž bych tu řeč uměla. Stejně tak rozumím pasivně ukrajinštině. Na koleji se mnou bydlelo několik Slováků, a i těm jsem úplně v pohodě rozuměla.

123400096 10157947284111596 2035570921333328085 nUčila jste se jen češtinu, nebo i na přijímací zkoušky z matematiky?

Byla jsem si hodně jistá, že matematiku umím, protože jsem měla za sebou jeden ročník na vysoké škole v Bělorusku. Chtěla jsem studovat především informatiku. Rozeslala jsem přihlášky na více vysokých škol v Česku a dostala se všude. Pro Univerzitu Karlovu jsem se rozhodla jednak proto, že má jeden z nejsilnějších programů, co se týká informatiky, ale hlavně jsem chtěla studovat na nejstarší a neslavnější univerzitě v Česku.

S Čechy tady jste žádné problémy neměla?

Všichni ke mně byli hodní a milí. Na konci studia jsem se vdala, takže jsem tu získala trvalý pobyt, ale do té doby jsem si musela každý rok obnovovat studentské vízum, a to tedy rozhodně příjemné nebylo. Stávalo se, že jsem musela přijet před úřad v noci, v zimě a postavit se do řady, abych tu proceduru vůbec stihla. Neměla jsem ani příjemné zážitky s úřednicemi, které se mě třeba narovinu zeptaly, jestli zde hodlám dělat prostituci. Jasně, jsem sice mladší holka z východu a možná tu o nás mají určité stereotypy, ale bylo hodně neslušné se na takové věci ptát. Očekávali snad, že jim řeknu, že ano? Takové chování vůbec nedávalo smysl.

Můžete porovnat studium na UK s univerzitou v Minsku?

V Bělorusku jsme většinu matematických problémů řešili jen na teoretické úrovni, a to i věci, které s praxí úzce souvisí, třeba informační bezpečnost. Jenže pak přijdete k počítači a vůbec nevíte, jak ty teoretické poznatky aplikovat. To se mi na vaší univerzitě líbilo, že hned od prváku jsme se učili hodně praktických věcí. Samozřejmě tu také byly teoretické příklady, věty, integrály, ale v Bělorusku to činilo 90 procent výuky, zatímco na UK zhruba padesát procent.

Také učitelé byli na Matfyzu mnohem flexibilnější. Uměla jsem třeba řadu věcí z dřívějška, ale používala jsem jiný postup, než jaký se učil zde. Pedagogové se mě snažili pochopit a výsledek mi uznávali, pokud byl správně. To v Bělorusku neexistovalo. Takový přístup ke studentům, nejen ze zahraničí, je vynikající, protože nabízí mnohem širší spektrum pohledů, jak věci chápat, jak se učit.

Dva roky po absolvování Matfyzu jste se nastoupila do společnosti Google, v níž pracujete dodnes. Jak se vám to povedlo?

Můj spolužák z Běloruska v Googlu pracoval a zjistil, že firma vyplácí odměnu svým zaměstnancům za to, že jim někoho doporučí, a ještě větší částku, pokud pak takového člověka přijmou. Kamarád jim tak začal doporučovat všechny možné lidi s alespoň nějakými předpoklady pro práci v Googlu, které znal, včetně mě. Když jsem pak po absolvování všech možných pohovorů nabídku dostala, vůbec jsem neváhala. Považovala jsem to za šanci, která se mi naskytne jednou za život.

Na jaké pozici jste v Googlu začínala?

Nejprve jsem absolvovala tříměsíční stáž v Curychu a pak dostala nabídku na full-time v Kalifornii. Pozice jsou očíslované od trojky – tam jsem začínala i já jakožto člověk, který buď právě dodělal vysokou školu, nebo má jen minimální zkušenosti v oboru. Teď, po dvanácti letech, jsem na šesté úrovni. To už je víc řídící pozice, mám pod sebou tým.

Čím konkrétně se zabýváte?

Pracuji v infrasktruktuře, námi vyvíjený produkt je součástí Google Search. Jedna z klíčových činností Googlu je shromažďování informací ze spousty webových stránek. Ty se pak dále zpracovávají na nejrůznějších úrovních, a jednu z nich dělá právě náš tým. Zjišťujeme klíčová slova, budujeme indexy obsahů (o čem ta konkrétní stránka je). Máme k dispozici obrovské množství dat a zpracováváme z nich opravdu obrovské množství informací – to je naše specialita. Velice překvapivé u Googlu, že (smích).

49435958 10156332387391596 8432231514674036736 n

Jak vnímáte tu ohromnou moc Googlu, jíž jste součástí? Něco vytvoříte a téměř okamžitě to zasáhne prakticky všechny lidi po celém světě?

Fascinuje mě to. Neříkám, že bych všechno dělala úplně stejně, pokud bych Google vedla, ale z větší části si myslím, že je to dobrá společnost a je dobrá pro svět. Posouvá technologie kupředu a já cítím opravdu hrdost, že pro ni pracuju. Nedávno jsme byli s rodinou na výletě a já během cesty potřebovala zarezervovat restauraci. V USA už Google nabízí aplikaci, díky které do restaurace zavolá místo člověka robot. Technologie je zatím úplně v začátcích, ale už se fakt těším, že během pěti let za mě budou rutinní telefonáty a objednávky řešit roboti.

Dovedete si představit, že zde budete pracovat až do důchodu?

Jo, klidně. Díky tomu, že jde o tak obrovskou společnost, máte možnost pohybovat se v hodně odlišných oblastech a odděleních. Mnohokrát můžete uvnitř společnosti přejít jinam a dělat něco úplně nového. V rámci IT najdete v Google všechno. Ale stejně tak jsem si ještě před pár týdny dovedla představit, že bych žila v Bělorusku. Díky covidu už jsem měla ostatně možnost si to vyzkoušet.

Pracovala jste pro Google na dálku?

Ano. Když se v Kalifornii zavřely školy a moje i manželova kancelář, přesunuli jsme se za rodinou do Minsku. Byla jsem tam vlastně jako turistka. Pracovala dál pro Google, pobírala americký plat, za který si můžete dovolit v Bělorusku prakticky všechno. Je to pěkná země a když bych byla schopná tam vydělat normální peníze, klidně bych tam žila. Samozřejmě za normální situace – za současného stavu rozhodně ne.

Jako matka dvou dětí jste určitě za flexibilní pracovní režim ráda.

Zatím všichni pracujeme z domova. Do budoucna se plánuje homeoffice v pondělí a pátek s tím, že pokud člověk bydlí daleko nebo se mu tento režim nehodí, může požádat o stálou práci na dálku, což dost lidí v mém okolí udělalo. Pro mě jakožto manažerku je samozřejmě snazší řídit tým, který je na pracovišti. Nicméně rozumím tomu, že najít dobrého programátora není vůbec jednoduché, a je lepší mít dobrého programátora na dálku než ho nemít vůbec.

Mgr. Larysa Aharkava
Pochází z běloruského Minsku. V osmnácti letech se přestěhovala do Česka, kde studovala na MFF UK a žila do roku 2010. Dva roky po absolvování Matfyzu začala pracovat pro společnost Google. Od té doby žije s manželem a dvěma dětmi ve městě Mountain View v Kalifornii.
Autor:
Foto: Archiv Larysy Aharkavy

Sdílejte článek: