Jak to vidí profesor František Šmahel

čtvrtek, 02 leden 2014 11:29

cro210

1.1.2014 | 08:30 | Pořad: Jak to vidí | Téma: Univerzita Karlova

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem novoročního vydání pořadu Jak to vidí je profesor František Šmahel, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013. Já vás srdečně vítám, pane profesore. Dobrý den.

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Ano, dobré ráno. Když poslouchám tuto milou znělku, protože jsem častým posluchačem vašeho rozhlasu, očekávám vždycky něco zajímavého. Netušil jsem, že se tu octnu v této roli a nechtěl bych zklamat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

My jsme tomu rádi, že jste přijal naše pozvání Dvojky do tohoto pořadu vlastně na Nový rok a v premiéře. My se setkáváme na přelomu roku starého a roku nového, čím vás ten uplynulý překvapil?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

V mém věku už mě skoro nemůže překvapit, ale není tomu tak, já jsem stále, stále překvapen. Bylo by mylné se domnívat, že historik, který se učí z minulosti nebo aspoň by se měl učit z minulosti, umí trošku předvídat, není tomu tak. Jsem zaskočen jako každý jiný, protože jsem součástí toho národního celku a dokonce teda i širších dějů v  Evropě a podobně jako každý jiný se ráno probouzím s poslechem rozhlasu, co se událo, protože i přes noc se toho hodně uděje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Je to spíš ta přítomnost, která vás zaskočí, nebo někdy je to i minulost?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Minulost už mě už málokdy zaskočí, protože tam já předpokládám všechno. Tím, že trošku poznám tu starší historii, tak neočekávám nic, co by mě jako člověka moc zvlášť potěšilo. Ty dějiny jsou zápasem o bytí a nebytí a stále je nejistý výsledek. Vždyť koneckonců ani dnešní svět nemá přesnou budoucnost, není dáno, jestli jdeme do těch lepších zítřků nebo ne, já sám se obávám, že ty zítřky nebudou dobré, ale nepřál bych to ani svým dětem, ani nikomu jinému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Spíše by to byla otázka asi na prognostika, ne na historika. Trošku jsem, pane profesore Šmaheli, narážela na ten fakt, že někdy se náš pohled na dějiny, na historii mění, někdy ty události překrucujeme, nebo se mění náš úhel pohledu.

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Ano, jednou z takových mylných domněnek je, že poučení z historie je nějak všeobecně platné, ale tak to nemůže být. Když vezmete jenom výsledky voleb, jak byly rozloženy, já se k nim nechci vracet, jenom chci na nich ukázat, jak široké spektrum názorů je a ve skutečnosti to je tak i v historii. I když třeba k dávné staré historii, vzdálené minulosti nemá každý takový přímý vztah nebo aspoň o ní málo ví, ale stejně mu v pozadí něco říká, jestli to vezme nebo ne. Mám takovým konkrétním případem dnes husitství, že tedy všeobecně v jakémsi opovržení, ač o něm lidé nic nevědí, ale ani nemusí vědět, aby si vytvářeli ty sympatie a antipatie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Proč tedy, kdybychom zůstali u toho husitství, vyvolává i dnes tolik emocí?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Ano, protože tu byla doba nedávno minulá, kdy husitství bylo vyhlášeno za ideální období v českých dějinách, za období, které se stane příkladným, tohle to lidi vždycky /nesrozumitelné/, lidi potřebujou autority, ale nepotřebujou příklady, které jsou každý den dávány a to husitství, kladné husitství bylo mnoho a muselo nutně dojít ke zlomu a ten zlom už přineslo výročí Karla IV., ta velká výstava v Praze, tam se ukázalo, že to byla skoro národní pouť, chodily tam davy lidí a vlastně lidé, nechci říct národ přímo, sám deklaroval, co je mu bližší, že jo. Protože předtím právě to husitství bylo jakousi protiváhou doby Karlovy, ale není to tak jednoduché. Ty velké výstavy, které pak následovaly, trošku zkreslily pohled na dějiny v tom smyslu, což si málokdo uvědomuje, že se ty dějiny vytvářejí nebo obraz dějin se vytváří podle uměleckých památek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Podle jakého klíče tedy přistupovat k  výkladu historie?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Určitý základ dávají učebnice. To, co je v učebnicích, je takový normalizovaný pohled na dějiny, ale ten pohled je suchý, protože, když není ta osobnost učitele nebo profesora v něm obsažena, aby to přetlumočil a aby řekl, co sám si mysl, tak ty dějiny zůstávají suché pro mnoho žáků a už s nimi nechtějí mít nic společného, ale ve skutečnosti se s nimi setkávají pořád v různé podobě historických filmů a dneska těch fantastických filmů, který tak letěj světem, a to jsou všechno zvláštní příběhy, zvláštní osoby a bytosti, které se odehrávají v nějaké zvláštní minulosti, všelijakých pokřivených staveb a něco takovýho, co nikdy nemohlo existovat, ale co se bere jako určitý fiktivní obraz té minulosti, takže, když vám do tohohle toho vstoupí i tohle to pojetí minulosti, které vlastně s tou vlastní minulostí nemá nic společného, je to prostě náhrada moderních pohádek nebo to, co děti a  dokonce i dospělí chtějí vidět a slyšet, tak ta historie vlastní ustupuje do pozadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Jaká je naše gramotnost o historii, o dějinách? Slýcháme, jak je nedostačující gramotnost finanční, matematická, v přírodních vědách.

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Kdybychom vyšli ze školních osnov, tak by to nebylo špatné, jenomže někdo je v matematice lepší, někdo v dějinách a jak už jsem naznačil, někomu stačí výuka dějepisu na celý život. Něco jiného ovšem je to, co jsme sami prožili a co se stává naší minulostí, anebo minulostí našich otců a dědů, to je ta minulost posledních, dejme tomu, 50, 60 let, 70 od druhé světové války počínaje, taková minulost, které můžeme žít, že je živá, protože se nás stále dotýká a přežívá taky přes rodinné osudy. Tam pak vstupují do hry takové okolnosti, které se neberou ani příliš v úvahu, ale ve skutečnosti jsou velmi důležité, protože, jestliže mladí lidé vůbec nic nepoznali, ale v rodinném prostředí poslouchali, jak to bylo a poslouchají to z hlediska svých rodičů, jak to prožili, tak už se jim vytváří určitý pohled na dějiny, který vůbec nemusí mít s tou objektivní realitou nebo s těmi výklady, které dnes převládají o  dějinách nebo které jsou předkládány, nic společného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

I když ty dějiny jsou vlastně osobní příběhy.

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Ano, vezme-li nějaké válečné konflikty velké, tak tam ty lidské osudy se vám ztrácejí ve statisících nebo milionech, jak to bylo ve druhé světové válce, to je bolestný rys historie, protože na jedné straně se třebas věnuje velká pozornost bitvám, ponorkám, válečným strojům a na druhé straně ty lidské osudy tam zanikají a teď jde o to, jestli to byl osud mého dědy v první světové válce nebo osud otce ve druhé světové válce, anebo jestli nemám k tomu vůbec žádný, žádný vztah ani jako v té rodině neprožíváme, ale takhle bych mohl posunout ten úhel pohledu na dejme tomu padesátá léta a měli bychom tady spoustu osudů velmi tíživých, drtivých pro budoucnost třeba z těch dětí, které vstupovaly tehdy na školy, nebo nemohly vstoupit na školy. A tohle to všechno vlastně spoluvytváří pohled na dějiny, ale i ten, kdo si takhle ty dějiny umí jako sám zhodnotit, tak nerad se k tomu přiznává, jednak já sám, tak tím, že už se stávám současníkem těch minulých dějin, tedy současníkem jsem byl a teď už na ně nahlížím, tam musím se posuzovat a tady najednou jako historik se stává soudce, tak vlastně i ten obyčejný člověk, který posuzuje dějiny našeho národa dejme tomu v těch posledních 50 letech, vlastně je taky soudcem, někdy krytým a tak dále, čili ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

To je náročné povolání.

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Ano, já jsem od svého mládí si uvědomoval, jak odpovědné to je, protože musíte pořád mít na mysli, že jednáte o  lidech, kteří se nemohou bránit, protože můj úsek dějin, též hlavně patnácté století a tam bylo těch zvratů a válečných konfliktů také hodně a když vynášíte soudy, tak už se nikdo proti vám nemůže postavit, ale vy jim nakonec můžete poškodit pověst některých lidí, byť se nás už přímo jejich osudy nedotýkají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Vy jste se, pane profesore, stal prvním humanitním vědcem, který si odnesl prestižní českou cenu za vědu a výzkum. Co to pro vás i pro samotný obor znamená? Znamená to také, že se třeba prolomila i jistá bariéra kolem těch humanitních disciplín? Jak to vnímáte?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Tak pro mě samotného to bylo 5 minut nanejvýš ve světle ramp, pak to pomine a musí se s tím člověk vyrovnat. Mne to vykolejilo, musím říct. Měl jsem svůj rytmus, téma, které jsem zpracovával a najednou rozruch kolem mne a mne to prostě na několik týdnů vykolejilo a doufám, že v novém roce, který nastupujeme, budu mít už víc klidu, abych se zase vrátil k počítači a mohl si promyslet, co a jak. Ale pokud jde o  obor, tak tam taky jedna vlaštovka jaro nedělá, tady bychom to mohli vzít taky obrazně, takže se prolomila určitá bariéra kolem humanitních a společenských věd a až se odstraní ještě víc, tak se ukáže, kolik máme vynikajících filozofů, sociologů, ale i historiků a takže také ocenění jednou čeká na ně.

redaktor

--------------------

Hostem novoročního Jak to vidí je profesor František Šmahel, renomovaný historik, laureát ceny Česká hlava. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našich webových stránkách. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našich internetových stránkách na adrese dvojka.rozhlas.cz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Naše dějiny splývají s dějinami Evropy, jak byste je charakterizoval možná i s ohledem, pane profesore, na významná výročí, která nás čekají v roce 2014? Připomeneme si 100 let od vypuknutí první světové války, 10 let od našeho vstupu do Evropské unie nebo 25 let od pádu Berlínské zdi a konce studené války?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Ano, to, že naše země leží, jak se říká v srdci Evropy, tak nás vtahuje do evropských dějin. Není možné, aby to, co se událo v Praze, nemělo určitý vliv aspoň na metropole střední Evropy. A když se vrátíme do minulosti, tak české země byly součástí římské říše, už to je velmi důležitá okolnost, protože vše, co se vlastně odehrávalo v říši, bylo víceméně také ve shodě s českými panovníky, kteří byli voliteli římských králů a císařů, na to bychom neměli zapomínat, tady bylo takovéhle úzké sepjetí a samozřejmě taky všechny vnitřní boje v říši už ovlivňovaly naše dějiny. Ale na druhé straně, aby přímo české země vstupovaly do velké evropské historie, to bylo velmi ojedinělé. Snad by to mohlo platit pro Přemysla Otakara II., za Karla IV. byli Češi hlavní součástí říše a jako dynastické území císaře, tak jistě jim patřila náležitá pozornost široko daleko, ale ve skutečnosti teprve husitstvím se ty české dějiny dostaly do pozornosti dějin evropských, nejenom do pozornosti, ony strhly evropský vývoj na dobu dejme tomu 10, 15 let určitým směrem tak, že Evropa musela reagovat na to, co se událo v Čechách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Právě, že ta evropská témata, jako jsou i Lucemburkové nebo Jan Hus, vaše doména, v čem je zásadní odkaz právě této doby nebo těchto osobností?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

To by byla až velmi široká odpověď. Já jenom upozorním v souvislosti s tím, co jste mi napověděla, ta velká jubilea, že bude 600. jubileum kostnického koncilu, který je spojen s dvěma postavami českých dějin, jednak s králem Zikmundem Lucemburským, jednak s Janem Husem, ale nechci teď přímo se obracet k Husovi, nýbrž k tomu Zikmundovi, který právě ve spojitosti s tímto koncilem ukázal své státnické schopnosti. Evropa byla v té době přesněji řečeno katolická církev rozdělena mezi 3 sféry, v každé té oblasti stál v čele jeden papež, představte si, že církev byla takto rozložena do 3  oblastí, a dokonce hrozilo, že to tak zůstane. Tady už vznikly ty mocenské sféry, každý papež měl své kardinály, měl své taky zázemí podle toho, kde sídlil a podobně a tuto hrozbu se podařilo Zikmundovi Lucemburskému odstranit nezměrným úsilím musím říct, protože to si dovedete představit, jak v dnešní Evropě všechno je složité, než se pohne. Ano, to bylo v té Evropě patnáctého století zrovna tak a Zikmund musel vynaložit mnoho diplomatického působení, ač byl římským králem, on měl teda vysoké postavení, aby církevní představitele donutil se v té Kostnici shromáždit, vytvořit koncil, který by mohl s tou otázkou trojpapežství něco udělat. To znamená ten koncil se musel postavit nad papeže a  abych to mohl vůbec učinit, tak potřeboval velkou mocenskou oporu. A tu právě poskytl koncilu římský král, ne náhodou teď to budou velké oslavy zejména v  Kostnici, ale myslím si, že i v širokých oblastech střední Evropy a my se na ní budeme trošku podílet. A teď řeknu tu druhou stránku, obětí právě té velké státnické politiky Zikmunda Lucemburského se stal koneckonců Jan Hus, protože, když papež Jan XXIII. uprchl z Kostnice, tak hrozilo, spolu s ním uprchli jeho kardinálové, a hrozilo, že se koncil rozejde. A Zikmund, který pozval Jana Husa do Kostnice, aby tam obhájil své učení, tím Husa vrhnul jako předmět jednání, aby se mu ten koncil nerozešel. Takže od začátku ten pohyb dál v tom koncilu nabral směr Husovi nepříznivý a skončilo to jeho osobní tragédií, ale pak se všemi důsledky, které to mělo pro Evropu. Tak jsem chtěl naznačit, jak taková událost může mít dopad z různých úhlů pohledu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Máme někdy tendenci minulost idealizovat?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Ano, to často, někdy je to sebezáchovné. Já mám tak pohnuté osoby, že kdybych jenom ve svých vzpomínkách se vztahoval k tomu, kdo mi uškodil, jak mi doba nebyla příznivá, co jsem musel překonat, tak bych ze sebe vytvářel nějaký, sám pro sebe nějakého jako mučedníka, ale já jsem nakonec musel překonat nejednu překážku, a to mě jako i  posilovalo a já už dneska přitom pohledu daleko do minulosti spíš vzpomenu na to, kdo mně pomohl nebo co se stalo v tom životě taky pěkného. Čím je člověk starší, tak vzpomíná na to mládí a teďka vidíme kolem sebe, že ta generace dnešních čtyřicátníků najednou začíná si vybavovat, že to jejich dětství zase nebylo takové, jak se říkalo, jak by mělo být v normalizaci, že oni měli také své lásky a teď tady se vám střetává tolik osobních zážitků a zase smutných věcí, které se odehrají v rodině, jestli přijdete o někoho blízkého v té které době a teď v tom hraje roli váš natural. Já při tomhle tom výčtu míním především poukázat na to, v jak obtížné situaci se historik nachází, aby vypověděl o té době něco tak obecného, aby to bylo přijatelné a aby to bylo i srozumitelné, protože čím jsem starší, tak se vám přiznám, chápu víc pohnutky lidí, kteří vstupují do těch dějin, které zkoumám a ty děje jsou často bratrovražedné a já vidím, že jak ta jedna strana, tak ta druhá strana jde do toho konfliktu s  vědomím, že tak musí učinit. Teď to chápete a co máte k tomu říct? Musí být něco jako ještě nad váma, nějaký princip, podle něhož pak rozhodujete? Pro někoho to může být víra, pro někoho ten národ. Teď jsme právě u těch základních otázek toho historikova přístupu a když tam vůbec už žádná morální hodnota není, tak jste v takové situaci, že vlastně lidem nemáte co říct. Vy to můžete popsat, vy můžete postihnout, proč k těm dějům došlo, proč lidi jednali tak, jak jednali, ale najednou zmrtvíte a nevíte, kam dál.

redaktor

--------------------

Každý všední den vám v pořadu Jan to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí každý všední den v 8.30 na Dvojce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Hostem novoročního vydání pořadu Jak to vidí je profesor František Šmahel, historik, přední odborník na Lucemburskou dynastii a českou reformaci, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013. Na sklonku roku starého se Jihoafrická republika i svět rozloučili s Nelsonem Mandelou. Jeho pohnutý život to je nesmírně silný příběh naděje, vzor lídra, inspirace. Koho lze podle vás, pane profesore, považovat za autoritu?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Autoritu si lidé vytvářejí podle vlastních potřeb. Nemůže být Mandela autoritou pro ty, co s ním bojovali, a co ho věznili, ale pak se najednou stane jakoby řeknu mávnutím proutku, že taková osobnost je přijímána všeobecně, na tom je něco pozoruhodného, to znamená, že tady musíme počítat s tím, že někteří lidé mají takovou váhu svými skutky nebo svým myšlením a jednáním, že si získají i respekt širší populace dejme tomu, že ten jejich význam přeskočí okruh nějaké země, dokonce i kontinentu. O čem to svědčí? Že lidé skutečně ty autority potřebují, ale autoritu nevytvoříte, to je právě to. Autoritátů máme hodně z těch, co by rádi tu autoritu měli a vlastně poručníkují jiným, ale autorita skutečná je neformální. Tu lidé vycítí z té osobnosti, ona vyzařuje, ale to není jenom otázka té osobnosti samotné, ale těch idejí, které jsou s tím spojeny, a to se může měnit během doby. Taky ten Mandela prožil život téměř jednoho století, když to tak vezmeme a co se všechno změnilo a jedno dění může před 30 lety vypadat úplně jinak než dnes a podobně třeba s  Václavem Havlem, když vezmeme jeho život v šedesátých letech jako dramatika, pak, když se dostává do popředí období charty a pak jako prezident, jak jsou to rozdílná období v jeho životě, ale i v životě té národní nebo státní pospolitosti a jak se utváří jinak autorita téže osoby a dneska je to autorita nesporná, i když samozřejmě, jak je to pak u autorit, že někteří je zpochybňují, protože v českém národě je něco, co brání jako přijmout velké osobnosti se vším všudy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Co to je?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

No, mám ten dojem, že to je svým způsobem zdravý, i Tomáš Garrigue Masaryk, jak velká postava první republiky, tak jsem žil v rodině intelektuální, která měla k němu velmi kritický vztah, protože, jak se nechával fotografovat, ty manýry jakoby přijímal, nechal se fotografovat s  dětmi a vytvářel takový obraz jako bych řekl republikánského císaře, že jo, tak tohle to někteří intelektuálové nebrali, ta otázka autorit je ošemetná a  ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Přeje, promiňte, dnešní doba autoritám, jejich růst?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Autoritou se může stát třeba v rodině, tak i v obci, ale může také v širší společnosti a  teď jsme u toho, kdo ji taky vytváří nebo pomáhá vytvářet, to jsou média. Dneska spousta skvělých osobností není známa jenom proto, že se nestaly atraktivní pro tisk nebo pro televizi. Dneska každý lump má v televizi místo, ale nikoliv ten, kdo vytvoří nějakou hodnotu, které se jiní podivují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Podle průzkumu Centra pro sociální a  ekonomické strategie při Karlově univerzitě považuje 72 % občanů zdejší elity za sobecké, 69 % si myslí, že současní vůdci by se nikdy neobětovali pro lepší budoucnost. Žijí osobnosti, kterým chceme, umíme naslouchat?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Ten výzkum je svým způsobem odpovídající asi mínění lidí, protože ta naše politická scéna se vyznačuje tím, že mnoho lidí jde do politiky, aby zbohatlo, a to je ten základní předpoklad k tomu, aby lidé velké politice pak nedůvěřovali, ale přitom je zvláštní, že jde všichni volit znovu, ne všichni ne, ale zase značná část té populace jde k urnám přes všechny tyto špatné zkušenosti v domnění, že to bude nějak lepší, nebo že aspoň může s  něčím pohnout. Někdy už tomu sám přestávám rozumět, ale sdílím s mnoha lidmi to vědomí bezmocnosti řadového občana, když pozoruje, co se děje a nemá vůbec šanci to zlomit, než jít do politiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Řada politologů, sociologů a dalších expertů poukazuje na to nebo doporučuje, aby se jaksi zaktivovala takzvaná občanská společnost.

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Já si myslím, že se aktivuje a aktivuje se taky jedním krásným směrem, když se dočítám, že zrovna naše národní pospolitost je v Evropě mezi předními, které přispívají na charitativní akce, ale nejenom pro domácí potřeby, kolik už peněz vyšlo od nás na podporu do vzdálených krajů, no, tak to mě naplňuje jistou nadějí, že tady pořád v naší národní komunitě jsou hodnoty, které, když nemohou být vyjádřeny jinak, tak se dostanou aspoň ve sféře téhle té charitativní anebo solidární pomoci, to není málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Vstupujeme do nového roku, do roku 2014, pro vás bude, pane profesore, smím-li to prozradit také ve znamení životního jubilea. Jaká jsou vaše osobní očekávání, přání?

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Já jsem jednak překvapen, že jsem tady už tak dlouho, takže velká přání, a to jsem upřímný, nemám, než ještě něco vykonat, protože jinak by byl život pro mě nudou. Jo, já taky, když jsem dotazován, jestli mám z něčeho radost, tak musím říct, že když píši, tak to nedělám jenom pro nějaké pocty a tak dále, ale abych se nenudil, takhle jednoduchý to je. Trošku zdraví ještě a uvidíme dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

To vám přeji ze srdce. Host novoročního vydání Jak to vidí, profesor František Šmahel, historik, přední odborník na Lucemburskou dynastii a českou reformaci, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013. Děkuji vám, pane profesore, za vaše zamyšlení, za vaše názory a  přeji vám a samozřejmě také všem posluchačům Dvojky pevné zdraví a hodně štěstí.

František ŠMAHEL, historik, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2013

--------------------

Děkuji. Pro mě to byla velká pocta navíc s vámi a k posluchačům právě na Nový rok a chtěl bych proto popřát z  celého srdce všem, aby to vykročení dnešní bylo opravdu dobré a přineslo výsledky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

--------------------

Děkuji. Krásný nový rok přeje Zita Senková. Na slyšenou.

Autor: