Ztracená generace

středa, 29 květen 2013 10:47

ln210

29.5.2013, Rubrika: Názory, Strana: 11, Autor: PAVEL KALINA, Téma: Univerzita Karlova

ÚHEL POHLEDU

Za Putnu se postavila řada lidí. Ozvou se i jindy, až budou ohroženy akademické svobody?

Je dobře, že profesorské tituly už nebude předávat prezident republiky. Celý proces by se měl odehrát na půdě univerzity – a také na její zodpovědnost. Minulý týden však přinesl spíš mediální ohňostroj než aspoň trochu seriózní zamyšlení nad všemi souvislostmi. Ty přitom vypovídají o trochu jiném obrázku vysokých škol, než jaký se nám běžně předkládá.

Jmenování profesorem je u nás jen udělením akademického titulu, kterému v reálném světě neodpovídá nic kromě zvýšení nevysokého docentského platu o několik tisíc korun. Ve Spojených státech nebo Německu je naopak profesura názvem pro konkrétní pracovní pozici, a to v  nesrovnatelných platových kategoriích (v Německu 5300 eur měsíčně v kategorii W3). Budeme se ještě dlouho tvářit, že chronické podfinancování našich vysokých škol je méně důležité než vznešené a abstraktní úvahy o svobodách? Že svoboda vysokých škol existuje někde mimo svět grantových programů a státního systému dotací na studenta?

Bylo řečeno, že jmenování profesorem probíhá podle přísně stanovených kritérií. Ano, ale aplikace těchto přísných kritérií je zcela v  rukách příslušné komise a následně vědecké rady fakulty a univerzity. Fakulty a univerzity mají pochopitelný zájem na zvyšování počtu docentů a profesorů, protože jsou podle toho hodnoceny. Putnovy knihy z posledních let jsou možná pro někoho zajímavé, parametry vědecké monografie však vesměs nesplňují. Aféru, která po několik dní otřásala českou politikou, bylo tedy možné číst i jako další z řady opakujících se příběhů v inflační spirále kdysi uznávaných profesur.

Celá kauza mohla alespoň vyvolat otázky typu, co vlastně obnáší profesura. Je to jakési razítko, jímž společnost sama sebe ujišťuje, že v daném odboru má skutečného odborníka? Pak je podivné, když někdo získá profesuru v oboru, ve kterém nepůsobí. Aby bylo jasno: řada amerických univerzit by asi byla v oblasti humanitních studií ochotna udělit „profesuru“ mediálně známé postavě bez ohledu na to, jak moc vědecky se její práce jeví konzervativnímu Středoevropanovi. Je to dobře? Nebo je to doklad toho, jak medializace postupně rozkládá základy společnosti? Vysoké školství si ve skutečnosti zaslouží víc než jen nárazovou pozornost, danou konkrétní personální kauzou. Je pěkné, kolik lidí Martina Putnu podpořilo. Ještě lepší by ovšem bylo, kdyby se tito lidé vyjadřovali vždy, když jsou v ohrožení akademické svobody. V současné době se například připravuje výrazné omezení akademických svobod prostřednictvím školních rad jmenovaných ministerstvem. Pokud se tento návrh podaří prosadit, pak bude chod vysokých škol podřízen rozhodnutí lidí, kteří sami nebudou (nebo nebudou muset být) z  akademické sféry. V lepším případě se jen zvýší byrokratická zátěž škol. V  horším případě se tím školy ještě pevněji připoutají k politické a byrokratické sféře – tedy právě k těm oblastem, na kterých mají být nezávislé. Můžeme očekávat protesty srovnatelné s tím, co se odehrávalo minulý týden? Nic takového nehrozí. Médiím a některým intelektuálům, kteří tak rádi vystupují na veřejnosti, je to lhostejné.

K zásadnímu omezení akademických svobod došlo už před lety, když Česká republika převzala závazky vyplývající z tzv. Boloňské charty. V prvních letech se zdálo, že výsledkem zavedení strukturovaného studia bude jen zbytečná byrokratická zátěž učitelů, nadbytečné zatížení studentů a  nárůst počtu doktorátů. Nyní ovšem ministerstvo bez ohledu na nějaké svobody přinutilo vysoké školy, aby do magisterského studia nechaly postoupit jen část absolventů bakalářských oborů. O bakaláře však v rozporu s představami úředního šimla nikdo nestojí. Celá jedna generace studentů tak bude odeslána do života s  titulem, který je předem postaví do role nosičů svačin svých úspěšnějších kolegů. Ztracená generace bude obětována evropské a české byrokracii jen v rámci plnění kvót a nesmyslných předpisů.

Tisíce absolventů na dlažbě znamenají zjevně méně než šlápnutí na kuří oko jednoho mediálně známého spisovatele. I to je vizitka naší demokracie.

***

Připravuje se výrazné omezení akademických svobod prostřednictvím školních rad. Můžeme očekávat protesty srovnatelné s tím, co se odehrávalo minulý týden? Nic takového nehrozí.

Autor: