Petr Jan Juračka zachytil čtvero ročních období Českého Švýcarska v novém filmu

pátek, 20 únor 2015 11:11

Každý, kdo sleduje, co se na Univerzitě Karlově děje, jistě zaznamenal mimořádný umělecký talent hydrobiologa Mgr. Petra Jana JuračkyPřírodovědecké fakulty UK. Fanoušci jeho fotografických a nově také filmových prací se mohou radovat. Před týdnem zveřejnil nové video, tentokrát časosběrný, bezmála pětiminutový dokument věnovaný jeho milovanému Českému Švýcarsku. Kdo je ono statečné děvče, které se ve filmu brodí ledovou bystřinou, se dozvíte v rozhovoru s jeho autorem.

Proč právě České Švýcarsko? Co vás do této krajiny táhne?

To je jednoduchý příběh, který začal v Mexiku, kde jsem byl na vědecké konferenci o perloočkách. Byla tam i kamarádka a kolegyně, která mě tehdy přesvědčovala, abych udělal fotografický workshop v Českém Švýcarsku, odkud pochází a je velkým místním patriotem. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem na to kývl. Od té doby tam jezdím pořád, od roku 2009 přibližně desetkrát ročně. Dnes už tam mám spoustu přátel a znám to tam tak dobře jako nikde jinde. Jestli znám někde dobré hospody nebo místa, kam jít na pěknou procházku, tak je to tam.

Film České Švýcarsko, krajina tajemství jste připravoval časosběrnou metodou. Odkdy jste jej točil?

V Českém Švýcarsku točím na kameru od podzimu roku 2011. První záběry, které jsem použil ve videu, jsou z března 2012, poslední z ledna 2015. Fotky jsou ale i starší.

Pozorujete změny v krajině národního parku, když ji dlouhodobě sledujete a zaznamenáváte?

Národní park funguje relativně dobře, cestovní ruch je směřován do lokalit, kde až tak moc nevadí. Celé video je pořízené ve II. zóně národního parku, která je přístupná veřejnosti. A ani tato místa se tolik nemění. Co se ale mění, je to, že vám slunce v lednu vychází někde úplně jinde než v červenci, což vás jako kameramana a fotografa trochu překvapí. (smích)

Ve vašem filmu je jeden záběr, z něhož mi běhal mráz po zádech – a předpokládám, že té slečně, která se tak statečně vrhla do zimní řeky, také…

To je studentka naší fakulty, která se účastnila jednoho výjezdu našeho Přírodovědného fotoklubu. Voda měla asi tak 5 stupňů, nikdo z nás to ale neodstonal. (smích)

To jste se brodili všichni?

Všichni, povinně a bylo to krásné. Pak jsme si sdělovali dojmy a byli jsme z toho všichni zničení. (smích) Já ale trvám na tom, aby si studenti užili dotyk přírody, aby neseděli pořád jen v posluchárnách. Říkali mi, že nejhorší pro ně byla ta rána, budíček ve čtyři. A to tým A, kde jsem byl jen já a jeden student, vstával už v půl třetí. Spali jsme ve spacáku pod širákem, no byl to nářez…

Které místo Českého Švýcarska je vaše nejoblíbenější?

Asi Zlatý vrch, to je to místo, kterým film začíná. Je to zajímavá čedičová skála, jež je odlomená po těžbě, proto je takto odhalená. Těch míst, která tam mám rád, je ale hrozně moc. Třeba soutěsky řeky Kamenice, což je asi také jeden z největších symbolů Českého Švýcarska. Co mě naopak nechává celkem chladným, je překvapivě Pravčická brána, přestože to je nejfenomenálnější přírodní útvar národního parku. Byl jsem tam jednou v životě a už tam víckrát nemusím. Je to tím, že turistický ruch je tam tak velký, až to pro mě osobně nemá takové kouzlo.

Jaké výzvy tato krajina nabízí fotografům a kameramanům?

V rámci českého kontextu je to výjimečná krajina hned v několika ohledech. Tím hlavním jsou výhledy, které v Čechách nejsou tak časté. Tady stačí vylézt na kopec a najednou se vám otevře výhled do krajiny, která je noblesní. Nevidíte žádné město, žádnou vesnici, a když už náhodou vesnici zahlédnete, tak vás neruší, protože respektuje krajinný ráz, domky tam zapadají, jsou původní, vypadají dobře. Z Českého Švýcarska vidíte do Německa na stolové hory, které jsou na obou březích Labe, do Lužických hor, na Labské pískovce. Dalším pozoruhodným místem jsou soutěsky, jež jsou fenomenální, a i když je hodně ošklivo a není kam jinam jít, tam se dá fotit vždycky. České Švýcarsko je zkrátka nádherné.

Chcete zkrotit svou zrcadlovku a dozvědět se, jak na fotografování přírody? Na Přírodovědecké fakultě UK se v letním i zimním semestru pravidelně otevírá kurz Přírodovědný fotoklub, který vede dvojice přírodovědců a fotografů RNDr. Martin Černý, Ph. D., a Mgr. Petr Jan Juračka. Zapsat se do něj mohou studenti všech fakult.

Autor: Helena Zdráhalová
Foto: Mgr. Petr Jan Juračka

Sdílejte článek: