Absolventem byl i poslední český král, zemřel před sto lety

pátek, 05 srpen 2022 14:12

Letos 1. dubna jsme si připomněli rovných 100 let od úmrtí posledního českého krále Karla III. (císaře Karla I.) ve vyhnanství na portugalském ostrově Madeira. Přestože celé Rakousko-uherské monarchii vládl poměrně krátce (v letech 1916 až 1918), měl vřelý a dlouhodobě kladný vztah právě k českým zemím, kde prožil klíčové okamžiky svého života. Včetně studií na Karlově univerzitě. Jeho odkaz připomíná doktor Petr Nohel, pracovník Odboru pro vědu a výzkum rektorátu UK a člen České genealogické a heraldické společnosti:

karel1Budoucí císař a král se narodil v roce 1887 v Rakousku na zámku Persenbeug, přičemž v době jeho dětství a dospívání se nejevilo jako příliš pravděpodobné, že na trůn usedne. Vládu po Františku Josefovi I. (1830-1916) měl dle zásad nástupnictví převzít jako syn korunní princ Rudolf (1858-1889), který ovšem později spáchal sebevraždu, aniž by po sobě zanechal potomky. Dalšími osobami v pořadí nástupnictví byli císařův bratr princ Karel Ludvík (1833-1896), poté jeho synové František Ferdinand d´Este (1863-1914) a princ Otto (1865-1906) a až poté Ottův syn princ Karel (1887-1922). Vzhledem k těmto okolnostem tak mohl budoucí český král prožít poměrně klidnější dospívání.

Po gymnaziálních studiích byla mladému princi určena vojenská profesní dráha v Čechách. Nastoupil k Dragounskému pluku v Chudeřicích, později v Brandýse nad Labem, kde se mu natolik zalíbilo, že zde zakoupil místní zámek jako své osobní soukromé sídlo. Jeho působení zde byl přerušeno právě vysokoškolským studiem na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, po jehož absolvování se ke své posádce do Brandýsa vrátil a v roce 1914 následně postoupil do Slezska na vrchní vojenské velení v Těšíně.

Princ-student

Budoucí panovník bydlel po dobu svého studia na naší alma mater na Pražském hradě, kde k němu na přednášky docházeli významní profesoři jak z české, tak z německé univerzity. Tvorbou celkového individuálního studijního plánu byl pověřen profesor rakouských dějin z filozofické fakulty české univerzity prof. PhDr. Antonín Rezek. Studijní plán zahrnoval především právní specializace, v menší míře pak hospodářskou problematiku a historii starověku a novověku s důrazem na české dějiny.

Právní a historické přednášky měly v prvním roce jeho studia dotaci tři hodiny týdně, ve druhém roce pak dvě hodiny týdně. Přednášky se konaly povětšinou v jazyce německém, zatímco debaty před ní i následné diskuse v jazyce českém. Čtení mezinárodních listin pak probíhalo v jazyce francouzském. Princ Karel složil úspěšně dne 14. března 1907 souhrnnou právnickou zkoušku a ve studiu pak pokračoval až do července roku 1908. Vzhledem k tomu, že byl princ úspěšným studentem, uvažovalo se o prodloužení jeho pražských studií, nakonec však zvítězila potřeba jeho návratu k vojenské službě. Jedním z důvodů mohl být i fakt, že princův strýc František Ferdinand d´Este uzavřel v roce 1900 morganatický sňatek s Žofií hraběnkou Chotkovou, což zvyšovalo pravděpodobnost Karlova usednutí na trůn, i když se nečekal v bezprostředně blízké budoucnosti.

Princ Karel byl formován významnými osobnosti té doby, vždyť například profesor Antonín Rezek byl ministrem rakouské vlády pro české záležitosti v letech 1900-1903 a poslancem Sněmu Českého království (1905-1906), zeť Karla Jaromíra Erbena také spoluzakládal Český časopis historický, byl redaktorem Národních listů a přispíval do časopisů LumírKvěty. Profesor JUDr. Albín Bráf byl děkanem Právnické fakulty (1893-1894 a 1902-1903), ministrem orby (1908-1909 a 1911-1912) a spoluzakládal Akademii věd, kde stál u zrodu jejího Národohospodářského ústavu. Kladl velký důraz na praxi, proto s princem Karlem navštěvoval banky i průmyslové závody. Profesor JUDr. Emil Ott byl zase rektorem české univerzity v letech 1886-1887 a děkanem české Právnické fakulty v letech 1882-1883, 1883-1884 a poté 1890-1891. Děkany německé Právnické fakulty byli profesoři Josef UlbrichIvo Pfaff, a profesor Jaroslav Goll byl rektorem české univerzity v letech 1907-1908 a mimojiné také člen správní rady Muzea království českého.

Předmětová skladba studijního plánu budoucího následníka nakonec vypadala následovně:

Vyučující Předměty 
Albín Bráf  národní hospodářství + finanční věda
Emil Ott  kanonické a církevní právo 
Josef Ulbrich  státní právo + správní právo + mezinárodní právo 
Ivo Pfaff  občanské právo + civilní právo + obchodní a směnečné právo + trestní právo + procesní právo 
Jaroslav Goll  historická studia (středověk a novověk) + české dějiny 
Heinrich Schmid  kulturní studia 

Manželství a exil

I soukromý život budoucího panovníka byl pevně spojen s Čechami, neboť se se svou ženou Zitou princeznou parmskou seznámil ve Františkových Lázních, kam přijela v roce 1909 na pobyt se svojí sestřenicí Marií Annunciatou. Upřímný vztah dvou mladých lidí přerostl v lásku a jejich svatba se uskutečnila o dva roky později 21. října 1911. O pět let později se Karel a Zita stali posledním vládnoucím rakouským císařem a císařovnou. V soukromí oslovovala císařovna svého muže českou zdrobnělinou „Karlíčku“.

Císař Karel hovořil plynně česky a po roce 1918 usiloval o to, aby mohl se svojí rodinou trvale žít jako obyčejný český občan na svém zámku v Brandýse nad Labem; nebylo mu to však umožněno. Císařská rodina byla nejprve internována ve Švýcarsku a později přepravena na ostrov Madeira. Protože žádný z nástupnických států nesplnil podmínku Dohodových mocností o vyplácení alespoň malé apanáže bývalé panovnické rodině, umírá císař a poslední český král 1. dubna 1922 na zápal plic ve zcela nuzných podmínkách ve vlhké nevhodné stavbě, a to bez jakýchkoliv prostředků, tedy i bez možnosti uhradit lékařskou péči nebo kvalitnější bydlení své rodině.

karelherciHerci v dobových kostýmech představující císaře Karla I. a jeho manželku Zitu při pohledu na císařské zahrady na ostrově Madeira. 

Život rodiny po císařově odchodu a blahořečení

Po císařově úmrtí se rodina přestěhovala do Španělska, poté do Belgie, během druhé světové války pak pobývala ve Spojených státech. Nejstarší Karlův syn, princ Otto, se stal nejdéle sloužícím členem Evropského parlamentu. Vystupoval vždy rozhodně proti fašismu i komunismu a po pádu železné opony začal navštěvovat země a města, kam se do té doby nemohl podívat. Opakovaně navštívil mj. milovaný zámek svých rodičů v Brandýse nad Labem, kde mu bylo také uděleno čestné občanství, podobně jako ve Františkových Lázních.

I jeho potomci udržují s tuzemským prostředím kontakty. Jeho syn Karel letos navštívil Prahu, aby byl přítomen slavnostnímu uložení ostatků císaře a krále Karla ve Svatovítské katedrále, kde spočinuli po boku dalších zde pohřbených českých králů, jeho předků. Před třemi lety zase přednesl ve Vlasteneckém sále naší univerzity jeho mladší bratr Jiří přednášku Evropa, Evropská unie a střední Evropa – perspektivy po brexitu a volbách do Evropského parlamentu v roce 2019. Od univerzity dostal darem mimo jiné rodokmen, který ukazuje více než třicet různých genealogických cest od Karla IV. k současným potomkům z rodu Habsbursko-Lotrinského.

kralici
Autor článku Petr Nohel (vlevo) a vnuk posledního českého krále Karel Habsbursko-Lotrinský. Foto: Jan Křtitel Černý

Číslování Karlů na českém trůnu
narození-úmrtí  dynastie  jako císař (římský/rakouský)  jako král český  poznámka 
1316-1378 Lucemburkové Karel IV. Karel I. Otec vlasti
1685-1740 Habsburkové Karel VI. Karel II. otec Marie Terezie
1887-1922 Lotrinští Karel I. Karel III. blahoslavený

Dne 3. října 2004 byl císař a král Karel prohlášen během slavnostní bohoslužby ve Vatikánu sv. papežem Janem Palem II. za blahoslaveného. Katolická církev si jej proto jako příkladného otce a manžela každoročně připomíná v den jeho liturgického svátku, který byl stanoven poměrně netradičně na 21. října, tedy na výroční den jeho sňatku s princeznou Zitou (u svatých a blahoslavených se častěji jejich liturgickým dnem stává den úmrtí).

Univerzita tak může být právem hrdá na tohoto svého absolventa. Ten byl nejen posledním českým králem, ale také milujícím manželem, otcem a státníkem, který za každých okolností usiloval o mír a pokojný a spravedlivý život svých občanů. Jako první na světě zřídil ministerstvo sociální péče a na smrtelné posteli se česky modlil za český národ. Vážil si všeho dobrého i v časech, které mu nebyly objektivně nakloněny. Své utrpení obětoval za to, aby se jeho národy mohly jednou opět v míru setkat.

Karel III. (rakouský císař Karel I.) - stručný životopis s důrazem na studium
17. srpna 1887  narozen na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích; domácí učitelé 
1897-1900  Schottengymnasium ve Vídni, přírodovědné obory 
1901-1904  veřejné vyšší gymnázium 
1905  vojenský výcvik u Dragounského pluku v Chudeřicích a poté v Brandýse nad Labem 
1906  přerušení vojenské služby z důvodu studia na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě 
14. března 1907  právnická zkouška 
červenec 1908 konec studií, návrat k dragounům do Brandýsa
1914 přesun na vrchní velení do Těšína
11/1916-11/1918 vládnoucím císařem a českým králem
od 1919 ve švýcarském exilu
od 19. listopadu 1921 internace na ostrově Madeira
1. dubna 1922 zemřel na ostrově Madeira

Bibliografická poznámka na okraj: Pokud se chtějí čtenáři o průběhu vzdělávání Karla I. dozvědět více, doporučuji knihu naší absolventky Kamily Mádrové s názvem Pedagogové ve službách trůnu: Privátní učitelé následníků trůnu Rakousko-Uherska (NLN 2015), ze které rovněž čerpám. Vše podstatné o jeho životě pak vyčerpávajícím způsobem shrnuje nová kniha Karel I.: Světec a poslední král v Čechách (Triton 2021), kterou napsal Milan Novák, rovněž absolvent naší univerzity.

Autor: Petr Nohel, RUK
Foto: Shutterstock, Archiv UK

Sdílejte článek: