V Brazílii nás hltali, vzpomíná několikanásobná mistryně světa v aerobiku

čtvrtek, 09 leden 2014 07:12

Baletní špičky a taneční střevíčky ve třinácti letech vyměnila za aerobikové boty. Přestože studentka Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Bc. Veronika Šindelářová začala se závodním párovým aerobikem až relativně pozdě, se svým sportovním i životním partnerem Pavlem Sirotkem se vyšvihli do světové špičky a v posledních letech se stali několikanásobnými světovými i evropskými šampiony.

me350

Jak jste se dostala právě ke sportovnímu aerobiku?

Začala jsem docela pozdě, až ve třinácti letech. Před tím jsem měla ale určitou průpravu. Od čtyř let jsem dělala balet, později jsem přešla na latinskoamerické tance. Pak mě začal bavit aerobik, a protože byla tehdy hodně populární Olga Šípková, začala jsem cvičit podle lektora závodně. Díky svým předchozím zkušenostem jsem s tím neměla problém.

V kolika letech by ideálně měly děti začít, pokud se chtějí aerobiku věnovat závodně?

Je to gymnastický sport. Čím dříve začnou, tím lépe, ideálně okolo pěti let.

Jak vypadaly vaše aerobikové začátky?

Začala jsem s komerční verzí aerobiku, kdy jsem chodila do tělocvičny a cvičila podle lektora. Postupně jsem se propracovala do sportovního družstva a začala se věnovat sportovnímu aerobiku. Nakonec jsem skončila v páru. Začínala jsem ve sportovním klubu v Sedlčanech, později jsem přešla do Prahy. Bylo to docela náročné, protože jsem v té době dokončovala gymnázium a jezdila pětkrát týdně z Příbrami, odkud pocházím, do Prahy na tréninky.

V párovém sportovním aerobiku jste se svým partnerem Pavlem Sirotkem dosáhli opakovaně na evropský i světový titul. Jak jste se dali dohromady?

Znali jsme se z reprezentace, po čase jsme si řekli, proč to nezkusit spolu. Nejdřív jsme spolu začali chodit a asi půl roku nato jsme spolu začali i závodit.

Nelákaly vás nikdy individuální disciplíny? Proč jste se nakonec rozhodla pro závodění v páru?

Ani ne, líbí se mi párový sportovní aerobik. Člověk na to není sám. V párech je důležité, aby bylo vidět, že závodí muž a žena. Je tedy třeba sladit to, že muž má větší odraz a sílu než žena. Důležitá je synchronizace páru a také to, aby pár vypadal skutečně jako pár. To se nám daří, protože jsme pár jak na sportovním poli, tak v soukromém životě. A to je naše velké plus!

Nevyčítáte po závodech jeden druhému chyby?

S tím jsme na začátku hodně bojovali, ale pak jsme pochopili, že to nikam nevede, a už jsme toho nechali. Srovnali jsme se s tím.

Vaše závodní vystoupení trvá dvě minuty, prý si ho celé připravujete prakticky sami. To je poněkud neobvyklé ve vrcholovém sportu…

Je spousta závodníků, kteří si nechávají dělat choreografii v zahraničí. I my jsme k tomu trošku tíhli, nakonec se nám ale osvědčilo vymyslet si to podle svého. Sami víme nejlíp, co nám sedí. S trenérkou naše choreografie konzultujeme. Když je tam něco, co se jí nelíbí, změníme to.

Takže poslední slovo má nakonec ona?

Většinou se dohodneme na nějakém kompromisu.

Trénujete také výraz obličeje? Někteří sportovci při závodu vypadají, že nejvíc času věnovali tomu, aby ve správný moment mrkli na rozhodčí nebo se usmáli do kamery…

Správný výraz by měl mít člověk v sobě, i když se to dá trochu natrénovat. Typičtí tím jsou Finové, kteří mají výraz přesně natrénovaný. Podle hudby otevírají pusu, mrkají, dělají všechno možné. Myslím si, že to je až moc hrané. Není to už sport, ale spíš show. My sázíme na přirozenost. Úsměvem člověk projevuje, že může, že je dostatečně fyzicky zdatný, takže by tam nějaký úsměv být měl, ale nic se nemá přehánět.

Loni jste vyhráli mistrovství Evropy v Praze. Jaký je to pocit vyhrát před domácími fanoušky?

Pro nás to byl ten největší úspěch. Přišla nás podpořit spousta našich místních fanoušků, rodina, lidé z Dukly, pod kterou jsme teď dva roky závodili. To bylo opravdu něco úžasného. Navíc jsme na pražských parketách vyhráli s vůbec nejvyšší známkou, co se v závodě mohla dát!

Který moment vaší kariéry si často připomínáte?

V minulé sezoně jsme byli v Brazílii, kam nás pozvala konkurenční aerobiková federace, která působí jenom v Jižní Americe. Byla tam úplně neskutečná atmosféra. Diváci nás úplně hltali. To se na našich závodech vidí málo, na nich je to hodně suverénní, každý jde proti každému a je to takové skoro až nesportovní. V Brazílii to bylo ale úplně jiné. Lidé byli velmi přátelští, všichni se s námi chtěli fotit. Brazilská komunita a závodníci, to je něco nezapomenutelného. Mají velké charizma…

Jak se vám daří zvládat studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK s vrcholovou sportovní přípravou?

Mám individuální studijní plán, takže to většinou jde. Hodně lidí mi vychází vstříc.

Řada vrcholových sportovců říká, že na fakultě trochu zápasí s gymnastikou. To asi nebude zrovna váš problém, že?

No, to ne.

A vy sama máte nějaký neoblíbený předmět?

Plavání. Dělám gymnastický sport, v němž je všechno založené na tom, být pevný. Ve vodě člověk pevný nemůže být, takže s tím dost bojuji.

Je možné si přijít někam s vámi zacvičit, nebo se věnujete jen vrcholovému sportu?

V jednom centru v Praze-Libuši vedeme oba hodiny aerobiku, tedy té komerční, nikoliv závodní verze. Pavel tam působí i jako osobní trenér. Trénujeme také děti v přípravce sportovního aerobiku, kam chodí děti, které chtějí závodit.

Jak je to s financováním tohoto sportu?

Finanční stránka je asi ta největší překážka, co v tomto sportu je. Podpora od státu je téměř nulová. Shánět sponzory je velmi obtížné, tento sport totiž nemá takovou mediální pozornost jako třeba fotbal nebo hokej. Ještě když jsme byli v juniorské kategorii, tak se alespoň závody nějakým způsobem proplácely. Teď už je to horší. Nám pomohla nabídka od Dukly, kterou jsme před dvěma roky dostali a která obnášela i nějakou finanční podporu během celého roku.

Čemu byste se chtěli věnovat, až ukončíte vrcholovou sportovní kariéru?

V nejlepším se má skončit, teď je proto naše další závodní kariéra ve hvězdách. Oba trénujeme, tomu se budeme pravděpodobně věnovat i nadále. Já na fakultě studuji tělesnou výchovu a sport, takže to je také určitá cesta, třeba bych mohla být v budoucnu tělocvikářka…

Veronika Šindelářová a Pavel Sirotek jsou pětinásobnými mistry Evropy a trojnásobnými mistry světa v párovém sportovním aerobiku. Naposledy zvítězili před domácími fanoušky, když loni v červnu vybojovali zlato na mistrovství Evropy, které se konalo v Praze.

Autor: Helena Stinglová
Foto: Bc. Veronika Šindelářová

Sdílejte článek: