Vrcholovou sportovkyní se stala až v dospělosti, přitom stihla získat i doktorát

středa, 06 květen 2015 17:09

Není úplně obvyklé, aby se z rekreačního sportovce až v dospělosti a během studia na vysoké škole stal profesionál. Mgr. Adéle Boudíkové, Ph. D., absolventce Přírodovědecké fakulty UK, která před pár týdny navíc získala doktorát na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, se tento přechod podařil více než dobře. Dnes je z ní nejenom úspěšná vědkyně, ale i nejlepší tuzemská dálková běžkyně na lyžích.

boudikova693

Jak se to tak přihodí, že se člověk během studia na Univerzitě Karlově stane profesionálním běžcem na lyžích?

Paradoxně mě k tomu přivedlo to, že jsem měla během studia na vysoké škole víc času než dřív. Doma s rodiči jsme měli farmu s koňmi, takže na sport moc času nebylo. Dělala jsem jenom to, co bylo u nás na vesnici dostupné – sjezdovala jsem, hrála hokej, jezdila na kole. Když jsem nastoupila na vysokou školu, přihlásila jsem se do oddílu VSK Humanita Praha a začala jsem s nimi jezdit. Tak jsem se dostala k běžeckému lyžování, které mě bavilo pořád víc a víc, až jsem si po třech letech našla v Jablonci nad Nisou trenéra a začala se cíleně připravovat. Pak jsem se dostala na doktorské studium na FTVS UK a začala mít perfektní podmínky pro trénink. Všichni mi tam vycházeli vstříc, za což bych jim chtěla poděkovat.

Pro vytrvalostní sporty se musí lidský organismus přece jen pořádně připravit a vytrénovat. To šlo jen tak?

Během studia jsem měla možnost jezdit v rámci vysokoškolské běžecké ligy spíše kratší závody, maximálně do 15 kilometrů, k tomu jsem jezdila maratony, kterých se v České republice pořádá spousta. Během doktorského studia jsem se trochu víc specializovala a zjistila jsem, že pro můj organismus jsou dálkové běhy asi nejlepší.

Dnes už jste se srovnala s běžeckou technikou? Prý jste s ní dřív trošku zápasila…

Je to lepší, ale člověk se na stará kolena těžko učí něco nového. Dlouhodoběji bych nad sebou potřebovala tvrdší ruku, abych se i v těchto letech dokázala zlepšovat. To, že se většina závodů jezdí soupaž, mi nahrává, protože to není technicky tak náročné jako klasický běh.

Jak rozvoji vaší kariéry pomohlo to, že si vás do svého týmu Pioneer Investments pro závody Swix Ski Classics vybral Lukáš Bauer?

Určitě mi to pomohlo, hlavně v komerční sféře, protože Lukáš v tom umí chodit, v tomhle směru všechno perfektně zajistil. Na závodech, na kterých jsem s ním byla, bylo všechno skvěle zorganizováno. Pro tým dělá maximum.

Letos jste dosáhla ve slavném Vasově běhu ve Švédsku na skvělé 11. místo a stala jste se nejúspěšnější Češkou v historii tohoto závodu. Zrovna letos byly na trati dost mizerné podmínky – velké teplo, tající sníh. Zdá se, že vám se v tom spíš blátě než sněhu jelo dobře…

Člověk to při závodě zase až tak nevnímá, snaží se jet, co to jde. Spíš jsem měla dilema, jestli jet soupaž, nebo si nechat namazat. Byl tam strašně špinavý sníh, lyže se na trati hodně zpomalovaly. Sportovci, kteří zvolili soupažný styl, měli výhodu. Je to ale strašně těžký závod, člověk nikdy neví, kdy mu ruce selžou, bála jsem se, abych pak někde na 70. kilometru nebyla hotová a nemusela skončit předčasně. A že měl člověk mokré nohy od začátku do konce, to už tak u tohoto sportu prostě je.

Na trati vás také významně podporoval váš přítel a lyžař Jiří Ročárek.

Jel to celé kvůli mně. V tom malém složení, v jakém jsme tam jeli, je strašně obtížné zajistit občerstvovací stanice. Dohodli jsme se proto, že pojede se mnou a bude mi podávat pití, výživové gely a všechno, co bude třeba. Když tam nebyli jiní závodníci, mohla jsem se za něj schovat, abych byla v závětří. Tím vším mi strašně moc pomohl. Důležitá je samozřejmě i morální podpora, bylo to rozhodně příjemnější, než když člověk jede sám.

evertsberg350

O Vasově běhu se vyprávějí úplné legendy, sjíždějí se na něj profesionální i rekreační sportovci z celého světa, letos se na jeho start postavilo neuvěřitelných 14 tisíc lidí. Říká se, že má úžasnou atmosféru. Jak působil na vás?

Je to opravdu neuvěřitelné, kolik lidí tam startuje. V tom je skutečně jedinečný. Možná ale právě kvůli tomu se už organizátoři tolik nesnaží o to, aby si přilákali další závodníky. Mě třeba mrzí, že tam člověk nedostane nic na památku. V České republice na každém závodě dostanete odznáček nebo jinou drobnost. Na Vasově běhu si musíte všechno koupit, zaplatit, je to hodně komerční akce, trošku se tam ztrácí ta rodinná atmosféra, která na jiných závodech v Evropě bývá. Třeba tuzemská Karlovská 50 je naprosto neskutečný závod, organizátoři pro něj udělají všechno, atmosféra je tam úžasná.

Pár týdnů po Vasově běhu jste dokončila doktorské studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Bakalářské a magisterské studium jste však absolvovala na Přírodovědecké fakultě UK. Co vás vedlo k přestupu?

V rámci studia na Přírodovědecké fakultě UK jsem navštěvovala Akademii věd ČR a dělala tam pokusy na potkanech. To mě ale úplně neoslovilo, chtěla jsem se více orientovat na sport. Lákala mě sportovní fyziologie.

V rámci svého doktorského výzkumu jste se věnovala vlivu vyšší nadmořské výšky na úspěšnost střelby v biatlonu. Proč právě biatlon, když sama děláte dálkové běžecké lyžování?

V době, kdy jsem přecházela na FTVS UK, jsem rok zkoušela biatlon. To téma bylo neprobádané a zajímavé, tak jsem se pro něj rozhodla, a to ještě v době, kdy na tom naše biatlonová reprezentace nebyla tak skvěle jako nyní.

Téma vlivu vyšší nadmořské výšky na výkony sportovců je dnes velmi sledovaná a studovaná oblast, a to nejen na FTVS UK, kde se mu důkladně věnuje doc. Jiří Suchý. Jakými výsledky jste k tématu přispěla vy?

Testovali jsme, jaký vliv bude mít vyšší nadmořská výška na úspěšnost střelby biatlonistů po jejich návratu do nižších poloh. Ukázalo se, že nadmořská výška má minimální vliv na úspěšnost střelby a zřejmě je více závislá na výkonnosti biatlonistů a automatizaci pohybů během střelby.

Lyžařská sezona skončila, jste po úspěšné obhajobě dizertační práce, na konci května vás čeká promoce. Co bude potom?

Nyní právě řešíme, co a jak dál. Dostali jsme od Svazu lyžařů ČR nabídku začlenit se do reprezentačního družstva dálkových běžců. To je pro nás s přítelem samozřejmě velmi zajímavé. Ještě ale není nic rozhodnuto, záleží i na tom, jestli pro to svaz najde sponzory. Doufáme ovšem, že to dopadne dobře a budeme moci už od příští sezony regulérně reprezentovat Českou republiku nejen z pozice soukromého týmu.

Kdo je Mgr. Adéla Boudíková, Ph. D.

Adéla Boudíková je devětadvacetiletá absolventka Přírodovědecké fakulty UK a Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. Ačkoli se při bakalářském a magisterském studiu věnovala biologii a zaměřila se na vliv zátěže na živý organismus, doktorské studium se rozhodla absolvovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, protože studijní obor kinantropologie jí více umožňoval věnovat se tomu, co ji zajímá, tedy soustředit se na vliv zátěže přímo na lidský organismus. Dizertační práci na téma Vliv vyšší nadmořské výšky na úspěšnost střelby v biatlonu obhájila letos na jaře.

Během vysokoškolských studií se začala profesionálně věnovat vytrvalostnímu běžeckému lyžování, ve kterém dosahuje mimořádných úspěchů. Mezi její nejlepší výsledky patří letošní 11. místo ve švédském Vasově běhu a loňské 5. místo v německém závodě König Ludwig Lauf. V celkovém hodnocení mezinárodní soutěže dálkových běžců Swix Ski Classics se letos umístila na osmé pozici.

Autor: Helena Zdráhalová
Foto: archiv Adély Boudíkové

Sdílejte článek: