Hokej mi pomáhá zvládat náročné studium medicíny

Český pozemní hokej je stále na vzestupu. Po bronzových medailích na dvou posledních mistrovství světa v hale se reprezentantky před pár dny radovaly ze stříbra na domácím mistrovství Evropy. A platnou členkou týmu byla i studentka 2. lékařské fakulty UK Zuzana Semrádová.

Zuzana Semrádová v sobotu oslavila 23. narozeniny, přičemž s pozemním hokejem začala už ve svých šesti, a posledních patnáct let je věrná klubu HC 1946 Praga. „Jako dítě jsem zkoušela různé sporty a jedním z nich byl i pozemní hokej, kterému se v mládí věnovala moje mamka. Nakonec to byl sport, který mě nadchl úplně nejvíc, proto jsem u něj zůstala.“

Pozemní hokej ji zaujal i tím, že na rozdíl od florbalu nebo ledního hokeje se hraje venku, a jde o bezkontaktní sport. „Pro mě by asi lední hokej úplně nebyl,“ směje se útlá blondýnka, jenž svou výškou 160 cm patří k nejmenším v národním týmu. S reprezentací byla u největších úspěchů za poslední roky, české pozemkářky patří v halových turnajích k nejužší špičce. Při šampionátech venku, kde panuje větší konkurence, mají zatím cestu k velkým triumfům složitější.

„Pozemní hokej venku a v hale, to jsou v podstatě dva rozdílné sporty,“ vypráví Zuzana Semrádová. „Venku se hraje na umělé trávě o velikosti fotbalového hřiště a s jedenácti hráči, zatímco v hale se hraje v šesti a na poloviční ploše. Používají se i jiné hokejky a míčky, v halách jsou mantinely, a míček se smí zvedat jen při střelbě,“ vysvětluje hráčka, jež ráda kombinuje obě varianty.

Zuzana Semrádová v dresu HC 1946 Praga. FOTO: www.hc1946praga.cz

„Jsou hráčky, které třeba hrají jen venkovní soutěže, ale já mám ráda, jak se to střídá. Když skončí sezóna pro halu, tak se těším na venkovní zápasy a opačně. Momentálně se nám s národním týmem daří hlavně v hale, což člověka motivuje do dalších let,“ tvrdí Zuzana, jež je členkou reprezentačních výběrů od svých čtrnácti let a v juniorských výběrech byla i kapitánkou úspěšných družstev.

Nyní už je platnou členkou reprezentace dospělých a se spoluhráčkami sní o postupu do nejvyšší divize mistrovství Evropy pozemního hokeje venku a samozřejmě také o Olympijských hrách 2028 v Los Angeles. „Český pozemní hokej má projekt „Olympijský sen“, který má za cíl kvalifikovat se na hry v Los Angeles, a usilovně na tom pracujeme,“ netají se s plány do budoucna Zuzana, která by za dva roky měla rovněž dokončit svá studia na Univerzitě Karlově.

„Původně jsem chtěla studovat fyzioterapii, ale když jsem se o to začala víc zajímat, tak jsem zjistila, že by mě zajímalo studovat lidské tělo jako celek. Teď postupně procházíme jednotlivými obory, takže se neustále rozkoukávám a přemýšlím, čím se zabývat do budoucna. Nedávno jsem byla například na praxi na kardiologii, kde se mi moc líbilo, ale i to se časem ještě může změnit.“

Stejně tak se zamýšlí nad tím, jak dlouho ještě půjde kombinovat náročné studium s vrcholovým sportem. „Už když jsem se hlásila na medicínu, tak byla ve hře i varianta, že to třeba nepůjde. Nicméně jsem nechtěla jen tak končit a řekla jsem si, že dokud to budu zvládat, tak budu dělat oboje. A se stejným přístupem zatím pokračuji.

Mám individuální studijní plán, ale i tak je to složité, protože trénujeme téměř každý den. Zároveň studia je taky velké množství a spoustu času zabere i to jen všechno přečíst… Ale myslím si, že když má člověk dobrý time management, tak to skloubit jde, a nakonec si myslím, že mi ta kombinace studia a sportu i pomáhá. Při trénincích si pročistím hlavu a odpočinu si od školy, a když se pak naopak učím, tak mi to jde třeba rychleji a lépe.“

Zuzana Semrádová na letošním ME v Praze. FOTO: Český svaz pozemního hokeje / Matyáš Klápa 

Spoluhráčky v klubu i reprezentaci samozřejmě vědí, že Zuzana studuje medicínu, a tak se na ni často obracejí s všelijakými dotazy ohledně zdravotního stavu. „Obecně pozemkářky trápí kolena, protože naše hokejka je oproti florbalu nebo lednímu hokeji dost krátká, tudíž jsme neustále v předklonu a pokrčené v nohou. Takže největší zátěž je na stehna a na kolena.“

Často se taky stává, že hráče trefí prudce vystřelený míček, zpravidla do nohou, ačkoliv se najdou i výjimky. „Většina hráček třeba nikdy nedostane míčkem do obličeje, ale mně se to podařilo už dvakrát a měla jsem pokaždé monokl přes celé oko. To jsem pak chodila do školy s takovou „chobotničkou“ z tejpu přes obličej,“ směje se. „Ale jinak to je naprosto bezpečný sport!“ okamžitě vzkazuje Zuzana Semrádová.

A jak by k pozemnímu hokeji přilákala nové generace dětí? „Pozemní hokej je moc hezký sport, kde nejde jen o sílu a běh, ale je hodně i o technice a strategickém myšlení při hře. Jde o kolektivní sport, který se hraje převážně venku. Poznají tam mnoho nových kamarádů, skvělou partu lidí, a každý je něčím výjimečný, čím do týmu může přispět.“