Digitální technologie ve výuce: Škola hrou. Verze 4.0

pondělí, 21 prosinec 2020 08:51

 Digitální technologie je jako tužka. I s ní si dítě může ublížit. Pokud ji však používá vhodně a pod vedením odborníka, získá díky ní dovednosti nezbytné pro život v moderní společnosti. V době, kdy jsou technologie nedílnou součástí našeho světa, je nereálné držet od nich děti stranou. A kde jinde by se s nimi měly seznámit a aktivně pracovat než ve škole?

 otvírací

Co je vlastně cílem výuky? Aby žáci nebyli pouze pasivními příjemci. Měli by pochopit, že technologie neslouží jen pro spouštění YouTube videí a sledování sociálních sítí, ale nabízejí spoustu užitečných informací – a učitel je jedním z těch, kdo by jim měl ukázat, kde a jak je hledat, třídit, používat a dále zpracovávat stejně jako respektovat jejich zdroje.

„Pokud se médium nepoužívá správně, malé děti si odvyknou trénovat krátkodobou a na ni navazující dlouhodobou paměť. Dostává se jim pořád nových a nových podnětů, které nemají prostor ukládat, případně se to mozek ani pořádně nenaučí,“ upozorňuje Igor Červený, jenž vede oddělení pro podporu distančního vzdělávání Pedagogické fakulty UK.

Sám se léta zabývá problematikou digitálních technologií, které se snaží aplikovat do výuky na fakultě. Nyní s kolegy akademiky i odborníky z mimouniverzitních institucí připravuje pomocí publikačního systému Futurebooks vysokoškolská skripta v elektronické interaktivní podobě a plánuje dvanáct obdobných učebnic poskytnout základním školám včetně manuálů pro učitele. Klade si proto už delší dobu otázku, jak by takovéto elektronické materiály měly vypadat, aby splnily svůj účel – byly uživatelsky přívětivé, a přitom efektivně vzdělávaly.

Statické PDFko nestačí
Rozhodně nestačí vydávání e-textů. „Ze zkušenosti víme, že žáci ani studenti o text ve formátu PDF příliš nestojí. S nadsázkou můžeme říci, že jediné, co s ním mohou v lepším případě udělat, je vytisknout si jej, a ještě je to stojí peníze za papír,“ říká Červený s tím, že taková forma jde proti principu elektronických médií, která mají uživatele aktivizovat.

To, že je tvorba a distribuce interaktivních výukových médií potřebná, dokládá studie, která vznikla v roce 2017 ve Švédsku a Litvě. Vysokoškolští studenti se tehdy v dotazníkovém šetření vyjádřili, že od e-booků očekávají prvky, které jim na rozdíl od elektronického textu poskytnou atraktivnější percepci. Ale jak toho docílit? Červený upozorňuje na článek docenta Vladislava Spousty Proč rozvíjet vizuální gramotnost, protože „i obyčejný obrázek může plnit až osmnáct didaktických funkcí!“ A záleží pouze na autorovi, jak jej do textu zakomponuje a kolikrát je využije. Ve správné e-publikaci je rovněž místo pro poznámky, části k procvičení a ověření nabytých znalostí.

„Pracujeme-li s ní aktivně, můžeme pozitivně ovlivnit délku setrvání v médiu, jež může přispět k intelektuální a emocionální stimulaci uživatele,“ cituje Červený slova zesnulého odborníka na pedagogiku a didaktiku Josefa Maňáka.

dovnitř 2dovnitř 3

Okamžitá zpětná vazba
S tím souhlasí i děkan Pedagogické fakulty UK Michal Nedělka, který před lety připravil dvě multimediální učebnice pro studenty učitelského oboru hudební výchova. Byl pak překvapen jejich následnou úspěšností u zkoušky, kdy si díky e-knize dokázali nastudovat dvojnásobek informací, než by jim stihl vyložit na přednášce nebo semináři.
Čím víc takových zkušeností budoucí učitelé nasbírají, tím spíše je budou chtít využívat i ve své praxi. Ukazuje se, že s čím čerstvý absolvent do školní třídy vstoupí, většinou už u toho zůstane. Na druhou stranu je dle Petry Vaňkové z katedry informačních technologií a technické výchovy PedF UK skvělé, že si studenti hojně zapisují předměty se zaměřením na práci s interaktivními tabulemi či mobilními dotykovými zařízeními, ač jsou volitelné.

Při hodinách jim pak ukazuje softwarové i hardwarové možnosti technologií. Představuje jim nejrůznější vzdělávací online prostředí, jako jsou Kahoot, Quizlet či Toglic, jež mimo jiné zajišťují rychlou zpětnou vazbu mezi žákem a vyučujícím. Umožňují tak vytvářet spoustu elektronických materiálů: dotazníky, kvízy, testy či interaktivní prezentace a aktivity.

dovnitř 11

Mobil jako pracovní nástroj
„Asi nejvíc mi vyhovuje prostředí Socrative. Přijde mi intuitivnější než Quizlet, který jsme brali minule,“ hodnotí jeden ze studentů aplikaci, v níž se právě se spolužáky naučil připravit test ze zeměpisu, do něhož vkládali tři typy modelových otázek. „Vyberte si jeden typ aplikace a u něj zůstaňte. Vždycky totiž bude nějakou dobu trvat, než se s ním třída naučí pracovat, a ukrajujete si tak čas pro samotné vyučování,“ radí jim Vaňková. A přidává tipy: „Jestliže vytváříte otázku předpokládající krátkou odpověď, musíte předvídat a při přípravě testu zohlednit, jak žáci odpověď zapíšou. Počítejte proto s jejich překlepy a tak.“

Děti strach příliš nesvazuje, nemají strach z omylů; rády se učí něco nového a s moderními technologiemi si věří. Bez odborného vedení však umí online obsah spíše pasivně přijímat, a kromě svého profilu na sociálních sítích či vložení fotek a statusů neumějí v digitálním prostředí vytvořit až tak mnoho. „Umí přesně to, co chtějí. Stáhnou si film, zahrají si hru, ale zařízení vůbec nepoužívají jako pracovní nástroj – třeba k tomu, aby si na něm napsaly úkol nebo vedly na něm kalendář,“ zmiňuje pedagožka Vaňková, podle níž tyto kompetence úzce souvisejí s tolik požadovanou digitální gramotností, kterou by měli rozvíjet také učitelé.

Technologie nejen pro matematiku
Nejvíce se dnes technologie uplatňují v předmětech, jako jsou matematika, fyzika či biologie. Nástroje pro geometrii třeba výrazně pomáhají žákům uvědomit si princip roviny či prostoru. Neznamená to rezignovat na rýsování, ale pro představu, pochopení problému a názornost jsou tyto nástroje šikovné. Výborně slouží dětem, které si například nedovedou dělat dlouhé výpisky či mají vývojovou poruchu, kvůli níž je plnění zadání klasickou formou stojí spoustu energie.

dovnitř 4Petra Vaňková vedle výuky na Univerzitě Karlově učí i na základní škole, kde se jí osvědčily mimo jiné elektronické učebnice. „Připravím v nich žákům základní informace, k nimž si mohou připisovat poznámky či kreslit obrázky. Ohromným benefitem je rychlá zpětná vazba, neboť všechny práce vidím v jeden okamžik. V běžné výuce bych stihla vyvolat deset dětí, ale o dalších bych neměla přehled. Tady vidím, kolik dětí úkol zvládlo, s čím měly největší problémy, kdo látce nerozumí a mohu ji hned znovu vysvětlit,“ líčí Vaňková, jež učí na matematiku a informatiku.

Ale i v humanitních předmětech lze technologie uplatnit. Žáci už mohou psát slohovky v textovém editoru, poslouchat nahrávky v cizím jazyce, učit se s grafickým softwarem ve výtvarce i nahrávat zvuky a tvořit melodie v hudební výchově.

Filmy do hodin dějepisu
Například Jaroslav Pinkas, který působí na katedře dějin a didaktiky dějepisu PedF UK, se svými studenty připravil metodické pokyny pro učitele základních a středních škol, jak využít film ve výuce dějepisu. Největším kamenem úrazu je nedostatek času – příprava netypické vyučovací hodiny trvá zpočátku klidně i deset hodin. „Sám jsem během svého působení na středních školách dokázal vytvořit zhruba pět až šest takových lekcí za rok. A právě proto jsme se rozhodli učitelům naše materiály poskytnout,“ říká Pinkas, podle nějž jdou moderní technologie s učitelskou praxí ruku v ruce, protože učitel je tím, kdo zasazuje látku do širšího kontextu, individuálně ji ale vysvětluje a motivuje děti k další aktivitě.

Kromě časové investice do přípravy je limitem i technika sama. „Musíte mít připraven i náhradní plán, co udělat, když nefunguje wi-fi, nejde se připojit k aplikaci, zapomenete heslo nebo nesvítí lampa v projektoru. To je podle mě jeden z hlavních důvodů, které učitele od používání moderních technologií tak trochu odrazují,“ zamýšlí se Vaňková nad faktorem spolehlivosti potřebné techniky. Další věcí, které ovlivňují digitální gramotnost, je přístup učitelského sboru. Škola třeba i techniku má, ale nevyužívá ji, neboť s ní neumí zacházet.

Leckde používají třeba interaktivní tabuli jen jako projektor – a to hodně drahý projektor. Na druhou stranu, kdo chce, vzdělání si může doplnit. Hodně z učitelů se propojuje například i v rámci různých skupin na sociálních sítích – například na Google Education Groups nebo Microsoft Innovative Educator Expert. Oproti starším generacím mají též současní studenti „peďáku“ ohromný náskok, protože obavy, rozpaky či přímo nechuť k technologiím se učí překonávat už během své profesní pedagogické přípravy a rozvíjení digitální gramotnosti je zde bráno za jednu z priorit. Jedině tak ji mohou rozvíjet i u svých malých posluchačů.

Autor:
Foto: Shutterstock, René Volfík

Sdílejte článek: