Jmenuji se Ilga. Jsem plejtvák z 1. lékařské fakulty UK

čtvrtek, 04 únor 2021 09:16

Původně nebyla kompletně vypreparovaná a její hlava se „dívala“ z okna. Dnes má lebku za dveřmi a u okna ocas. Navíc úplně celá nádherně voní! Kostra plejtváka v Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ovšem zažila mnohem více změn.

VS1 8569 up

V závěru roku 2020 proletěla českými médii senzační zpráva o tom, jak restaurátoři kompletně „opravili“ jedinečný velrybí exponát, kostru plejtváka. Týmu kolem Andreje Shbata, anatoma a antropologa Anatomického ústavu 1. LF UK, se navíc na osmimetrové kostře nejmenšího z druhu kosticovců, vážící 350 kilogramů, podařilo zachovat měkké tkáně: jsou to jednak meziobratlové ploténky a též zbytky kůže ploutví na koncích předních končetin. Kosterní exponát je výjimečný i ve své kompletnosti, dochovala se na něm i jazylka či rudimenty, tedy nevyvinuté pozůstatky pánve a stehenních kostí.

Ke zrestaurování kytovce se 1. LF UK rozhodla proto, že exponátu hrozila postupná degradace a zkáza. Jak takové restaurování probíhá a co všechno obnáší? Magazín Forum se vydal zeptat Andreje Shbata, usměvavého muže, který má v hlavě spoustu plánů a v srdci odhodlání pro jejich realizaci. To on se o exponáty v Muzeu normální a srovnávací anatomie 1. LF UK, který je součástí Anatomického ústavu 1. LF UK, téměř před devíti lety začal starat. Sešli jsme se, jak jinak, pod kostrou…

VS1 8684

Víme, jaký druh plejtváka nad námi visí?

Možnosti jsou minimálně dvě. Buď jde o plejtváka malého (Balaenoptera acutorostrata), druhého nejmenšího zástupce čeledi plejtvákovitých, nebo plejtváka jižního (Balaenoptera bonaerensis). Při příležitosti zrestaurování jsme odebrali vzorky měkkých i tvrdých tkání a požádali kolegy z Kliniky dětského a dorostového lékařství Na Karlově o DNA analýzu.

Ve hře je i plejtvák Brydeův. Výsledky se dozvíme v červnu.

V jakém stavu byla kostra, než jste se do její záchrany pustili?

Plejtvák, který pod stropem muzea ústavu na ocelových táhlech visel, nebyl nikdy vypreparován. Je pravděpodobné, že z důvodu nedostatečného technického vybavení nemohl být vyvařen, jako byl třeba jeho větší příbuzný plejtvák myšok z Národního muzea.  S notnou nadsázkou by se dalo říci, že se nenašel tak velký hrnec, ve kterém by se kosti vyvařily. Proto pravděpodobně byly kosti pouze ořezány a doufalo se, že „to vyschne“. Pochopitelně tuk se v teple začal z tkání uvolňovat a kapat, a tak se sáhlo k zakonzervování lakem. Výsledkem byla zčernalá kostra, ze které tuk kapal na podlahu. Skvrny jsou i dnes na parketách a vitrínách, jež se nacházely pod plejtvákem, patrné. Očistit je se nám stále nedaří. Nezapomeňte, že tukem z velryb se natíraly trupy lodí; jde o velmi odolný izolační materiál.

VS1 8461 upPodařilo se vám vystopovat, kdy se plejtvák v těchto prostorách poprvé objevil a odkud pochází?

Ozdobou sbírek anatomického muzea byla kostra kytovce pravděpodobně v druhé polovině 19. století. Možná už i dříve. Bohužel, část univerzitního archivu na konci druhé světové války shořela a s ní i případné důkazy o tom, jak a kdy přesně se zde objevil. S jistotou se ví, že tu kostra plejtváka byla na sklonku druhé světové války: když jsme ji sňali z původního závěsu, v kostech jsme objevili drobné úlomky tabulkového skla. Při bombardování Prahy a Karlova náměstí je do kostí „zasekala“ tlaková vlna, která se nevyhnula ani budově Anatomického ústavu.

Zhruba v roce 1923 zde Němci přistavovali další patro a použili k tomu betonové překlady. Skrz ně byla provrtána tři hlavní táhla – ocelové tyče, které ještě donedávna plejtváka u stropu držely. Možná je to další milník, který nám odkrývá historii. Co bylo předtím, to jsou jen odhady. Dokonce se vyprávěly legendy spojující našeho kytovce s kytovcem z Národního muzea. Podle nich si prý už v roce 1905 lidé z Královských Vinohrad stěžovali na zápach, který se linul z kotlů, ve kterých se oba exempláře vyvařovaly. Údajně proto se přestalo vyvařovat a proto nebyl „náš“ dostatečně vypreparován…

VS1 8544 upA kdy jste se k němu dostal vy?

Téměř okamžitě po nástupu na fakultu. Měl jsem za sebou účinkování na ministerstvu kultury a věděl i o obavách, které kolem osudu kostry panovaly. Navíc jsem přišel jako přírodovědec, takže bych měl mít k exponátu blízko. Panu profesoru Smetanovi, přednostovi anatomického ústavu, jsem nabídl, že se budu ochraně exponátu věnovat. Kostru plejtváka se mi podařilo dostat do centrální evidence sbírek. Tím naše muzeum získalo snadnější přístup k různým finančním zdrojům, jako třeba na restaurování, zabezpečení a podobně.

S jistotou grantové podpory Ministerstva kultury ČR jsem oslovil preparátory ze Slezského zemského muzea v Opavě, Ústav chemické technologie restaurování památek VŠCHT v Praze a spolu se společností Prudencia 97 je restaurování úspěšně za námi.

To jste to vzal ale opravdu hopem.

(s úsměvem) Prostě na rozdíl od myšoka v Národním byl náš plejtvák sňat a do poslední kostičky rozebrán. Ale na počet kousků se mě neptejte. Bylo toho dost. Včetně meziobratlových plotének a konců ploutví, které jsou pravé. Samozřejmě jsme se o anatomii plejtváka museli mnohému naučit. Třeba u původní kostry byla žebra různě zpřeházená, museli jsme najít jejich správnou polohu, aby tvar hrudního koše odpovídal skutečnosti. Do přirozenější pozice byly umístěny přední končetiny. Podařilo se nám dokonce zachovat šlachy tricepsu nebo část pánve a zadních končetin. Možná nevíte, že plejtváci jsou příbuzní s hrochem, tak jako oni žili na souši. Adaptací na vodu zadní končetiny a pánev zakrněly. Věříme, že teď tady vydrží dalších iks let.    

VS1 8627 upDíky sponzorským darům se nám podařilo vylepšit závěsný systém, umožňující lepší prezentaci: tyče skrz betonový překlad nahradila ocelová lana v závěsných kolejnicích. „Svůj“ závěs získali i ochechule s delfínem, kteří dělají plejtvákovi společnost. Podařilo se udělat i nové moderní osvětlení. Nezapomeňte, že jsme srovnávací muzeum: na všech třech tvorech je patrný vývoj adaptace končetin - co má člověk, mají i oni.

„Oprava“ kostry je ale pouze jedním zrnkem změn, které muzeum čekají…

Budově Muzea srovnávací anatomie je 150 let, jeho výukové sbírky patří k nejrozsáhlejším v Evropě. Kromě očekávaných preparátů lidské anatomie obsahuje i rozsáhlou sbírku zvířecích preparátů od bezobratlých živočichů po lidoopy. I proto je běžně využíváno ve výuce studentů lékařství a často k nám chodí i studenti Přírodovědecké fakulty UK či žáci středních škol. A to uzemských i zahraničích. Veřejnost si unikátní exponáty může prohlédnout v rámci Muzejní noci. Celková renovace se ukázala jako nezbytná. Její výsledek bude odpovídat moderním trendům v prezentaci muzejních exponátů.

Až budou opravy komplet hotovy a situace dovolí, zájemci se budou moci v muzeu vydat nejen na takzvanou vývojovou procházku, ale třeba se i zdejšího průvodce zeptat, čím jsou kosti plejtváka „naimpregnovány“ proti plísním, bakteriím a houbám. A vám to prozradíme už teď: je na nich nanesen thymol, látka silných antiseptických vlastností, kterou k balzamování mumií využívali už staří Egypťané. Kostra kytovce tak voní po tymiánu…    

VS1 8364 upPlejtvák dostal jméno ILGA (I = Illegal, L = Large/Long, G = Girl from, A = Atlantic Ocean)

Mgr. Andrej Shbat, Ph. D.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně v oboru antropologie a získal doktorát z paleopatologie na 1. lékařské fakultě UK. Je odborníkem na fyzickou a forenzní antropologii, ve které se stal soudním znalcem, se zájmem o patologii. Znalosti v oboru patologie kostí si prohloubil i během studia v Portugalsku. V současnosti vyučuje anatomii na 1. lékařské fakultě UK, kde je odborným asistentem ve výuce mediků – zubařů. Na Anatomickém ústavu byl pověřen správou sbírek Muzea normální a srovnávací anatomie 1. LF UK, kde se ve svém volnu stal něco jako „kurátorem“. Jeho vášní je též výzkum krypt, jemuž se věnuje především v letních měsících, o akademických prázdninách. 
Autor:
Foto: Vladimír Šigut
3D animace kostry plejtváka vytvořená týmem Jiřího Šindeláře

Sdílejte článek: