Hydrolog Hrkal se vydává na cesty za vodou i lidmi

čtvrtek, 29. duben 2021 08:25

 „Ze všech zemí, které jsem navštívil, musím vyzdvihnout Izrael. Je obdivuhodné, že v tak přírodně i politicky nepříznivých poměrech vybudoval natolik fungující společnost,“ říká hydrogeolog Zbyněk Hrkal, jenž díky své práci procestoval širý svět: 79 států.

stopy bileho muze voda vcera dnes  a zitraJeho nejnovější kniha se jmenuje Stopy bílého muže, loni ji vydalo nakladatelství Universum. Je završením „vodní trilogie“, kterou napsal Hrkal po předchozích titulech O lidech a vodě (2015) a knížce Voda včera, dnes a zítra (2018). Tentokrát se – a to i trochu politicky nekorektně, jak se dnes říká – dívá hlavně na vodohospodářské problémy v exotických a postkoloniálních zemích, jež osobně navštívil: čtivě a neotřele líčí situaci v JAR, na Mauriciu, v Saúdské Arábii, Maroku, Mexiku, Nepálu anebo v Kambodži.

„Jako hydrogeologa mne nejvíce zajímají technická řešení. Jsem přesvědčen, že neexistuje v dnešním světě vodohospodářský problém, na který by neexistoval lék. Velký problém je však v nedostatku potřebného vzdělání,“ míní docent Hrkal.

Voda pro naši civilizaci

V knize se často vyjadřuje i k historickým a politickým souvislostem. „Způsob využívání vody totiž stále častěji začíná rozhodovat o existenci i naší civilizace. Všechny problémy s nedostatkem této suroviny sice mají technická řešení, jsou však finančně a organizačně velmi náročná. Vyžadují proto ekonomicky mimořádně silnou a odolnou společnost,“ píše v úvodu Hrkal, jenž působí na „přírodovědě“, ale profesně též ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka na Praze 6.

shutterstock Mauritius Chamarel
Impozantní vodopád Chamarel na Mauriciu je fascinující podívanou nejen pro hydrogeology a odborníky.

„Při hledání řešení s nedostatkem vody není možné ukázat prstem na jedinou technologii či opatření. Dokonalé vodní hospodářství v podmínkách stresu, který nám připravila příroda, může fungovat pouze jako soubor navzájem propojených aktivit, zasahujících do všech sfér našeho života, počínaje legislativou a ekonomikou, přes zemědělství až po školství. A končí v osobním životě každého z nás,“ akcentuje Hrkal, který je s řadou kolegů spoluautorem venkovní výstavy Voda & civilizace, jejíž panely viděly po Česku desítky tisíc občanů.

Na jednom z nejzajímavějších posterů bylo srovnání spotřeby vody v litrech na jednoho obyvatele a den. „Zatímco v Česku klesla spotřeba za několik let ze 300 litrů na dnešních 89 litrů, tak v zemi, jakou je Saúdská Arábie s vlastním nedostatkem vodních zdrojů, činí přes 500 litrů denně! To je úplně fascinující, jak tam vodou plýtvají...,“ dodává Hrkal.

NepalNepatří rozhodně k „flagelantům“, slovy slavné Krupičkovy knihy z roku 1999, tedy k těm, kteří se bičují za všechny hříchy „bílého muže“ a berou na svá bedra chyby celého světa.

Do osmi desítek států a zpět

Planetu Zemi zná Hrkal perfektně. V kolika už byl zemích? „Vychází mi to na 79 států. Jsem zvyklý hodně cestovat; pandemii a nynější omezení snáším špatně... Naposledy jsem byl loni v Kambodži a Vietnamu, což je shodou okolností místo i mé první zahraniční expedice coby eléva v osmdesátých letech,“ vzpomíná Hrkal, jenž tam pořídil svou první studii (1986).

Které regiony jej nejvíce zaujaly? „Ze všech zemí, jež jsem navštívil, musím vyzdvihnout Izrael. Je obdivuhodné, že v tak přírodně i politicky nepříznivých poměrech vybudoval natolik fungující společnost,“ říká třiašedesátiletý vědec s úctou k pověstným izraelským vodním opatřením v sušších oblastech. Na druhém místě – ihned a bez přípravy – vystřihne vysokohorský Nepál (tamní žena na Hrkalově snímku vpravo).

„Lidé tam žijí ve velké bídě, ale když s nimi mluvíte, jsou šťastní, váží si života; a nám ukazují, že spokojenost netkví jen v hmotných statcích,“ doplňuje zcestovalý docent, jehož pod Himálájem zajímalo, jak zajistit zásobování kvalitní pitnou vodou.

Foto  1 Culinnan
Na cestách jej zaujaly i doly, jako je třeba tento diamantový Culinnan v JAR (repro z nové knihy).

„A další mou zamilovanou zemí je Namibie. Tam mne baví to prorůstání německého koloniálního vlivu a jak se s tím místní, s velikou grácií, vypořádali,“ líčí. Kromě jiných etnik tam navštívil i vesnice Himbů, jejichž ženy mají na hlavách hlínou uplácané, a proto i často fotografované, červenohnědé účesy s podivuhodně vytvrzenými copánky a vlasy.

Bádání, focení, psaní

Foto 38 str 124 Zbynek HRKALKromě hydrogeologie se věnuje i focení – krajin a lidí. Moc ho baví. „Hodně se to ovšem změnilo, narážím už na omezení kvůli GDPR, které snad nepronikne do všech koutů světa,“ usmívá se.

A pokud má zmínit oblast, která má vážné potíže s vodohospodářskou činností, uvádí na čelném místě Afriku. Ale pozor: nejen dlouhodobě suché oblasti, nýbrž i tropickou část kontinentu, která čelí zrodu obřích aglomerací bez potřebné infrastruktury.

Co chystá dalšího? „Mám zrovna rozepsanou jednu detektivku. Střídám tematiku: thrillery a pak zase literaturu faktu. Celkově už jsem napsal devět knížek,“ uzavírá. A pro čtenáře magazínu Forum má Hrkal vzkaz: „Dívejte se na svět optimisticky, byť se na nás z médií valí katastrofy a hrůzy... Nechci svět malovat jako černý – on je totiž často i bílý, pozitivní.“

 Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, Ph. D.
Působí v Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty UK a ve Výzkumném ústavu vodohospodářském TGM. Vystudoval PřF UK, kariéru zahájil v Ústředním ústavu geologickém. Po roce 1991 odešel do Francie. Po návratu byl jmenován docentem UK (2003). Hydrogeologie jej zavedla do celého světa: do pouští Asie i Afriky, ale i do Amazonie nebo džunglí Asie. Je autorem více než stovky studií, jež mají přes 1500 citací. Vedle toho píše i lehkým perem: sepsal trilogii o lidech a vodě (2015, 2018 a 2020) a navíc píše také beletrii i thrillery.
Autor:
Foto: Archiv Zbyňka Hrkala, Shutterstock

Sdílejte článek: