I nevinná poznámka může být sexuálním obtěžováním

čtvrtek, 29 červenec 2021 08:34

 „Vždy budou existovat lidé, kteří dobře vědí, že se dopouštějí něčeho nemístného a zneužívají k tomu svou moc. Častěji ale vznikají nepříjemné situace z nevědomosti či necitlivosti pedagoga,“ říká odbornice na sexuální obtěžování, vedoucí katedry psychologie Pedagogické fakulty UK, Irena Smetáčková. Studující jsou k nevhodným typům chování vnímavější a mají právo se ozvat. Dobrý pedagog kritiku přijme a nemstí se. V případě, že jste se stali obětí nebo svědkem sexuálního obtěžování, v manuálu Univerzity Karlovy najdete informace, jak postupovat, a kontakty, kam se obrátit o pomoc.

Smetáčková 2

Co to vlastně je sexuální obtěžování? Jak jej definovat?

Dle antidiskriminačního zákona jde o vytváření nepřátelského či nepříjemného prostředí tím, že se k jednotlivcům vztahujeme pouze na základě jejich genderové příslušnosti. Odhlížíme od jejich individuality a díváme se na ně skrze skutečnost, že jsou ženy nebo muži. Osoba, která se takového chování dopouští, často využívá své mocenské převahy a svým jednáním tuto vztahovou asymetrii ještě posiluje.

O jaké chování přesně jde? Někdo si pod tím představí explicitní sexuální návrh, pro jiného je přes čáru i nejapný vtip.

Ona i ta, jak říkáte, nejapná či sexistická poznámka je nemístná, neboť v pracovním či vzdělávacím prostředí nemá své opodstatnění. Ale řada lidí ji stále považuje za normální, což je velký problém. Všichni se shodneme na tom, že sexuální nátlak podpořený vydíráním - budete-li se chovat tak a tak, dostanete lepší známku či budete povýšena - je naprosto nepřijatelný, a někdy dokonce splňuje charakteristiky trestného činu. Pak je tady ale taková šedá zóna chování, kdy často ani pachatel nemá pocit, že by se dopouštěl něčeho špatného. Mluvíme o takzvané nepříjemné sexuální pozornosti, kdy se člověk stává objektem erotického zájmu v prostředí, kam takové chování absolutně nepatří, narušuje se tím jeho pocit autonomie, je zbavován svobody a kompetencí. Je to nepříjemné - a oběť si s tím často neví rady.

Platí, že sexuální obtěžování musí být nepříjemné?

Ne vždy musí mít obtěžovaný člověk jednoznačný pocit, že toto je špatně a takříkajíc přes čáru. To chování má nějaký vývoj, a tudíž se proměňuje i škála reakcí a pocitů na straně oběti. Může si nejprve připadat polichocena, protože se tak k ní často chová člověk, jehož si váží, který je pro ni autoritou. Stejně tak se ale může cítit zastrašena. Anebo obojí. Ocitá se v konfliktu rolí. Není hodnocena podle svých výsledků, ale na základě vzhledu a pohlaví. Sexuální obtěžování se ale také negativně dotýká celé skupiny tím, že narušuje důvěru studujících k vyučujícím, vede k napětí mezi studujícími, narušuje dynamiku mezi nimi a celkově se zhoršuje kvalita výuky.

Smetáčková 3

metodice pro studentypedagogy o sexuálním obtěžování z roku 2009, jejíž jste spoluautorkou, uvádíte, že se s tímto chováním setkalo 78 procent studujících. Změnilo se od té doby něco?

Před třemi lety jsme si dělali podobný menší průzkum a čísla nám vyšla podobná, nicméně vnímavost k projevům sexuálního obtěžování se zvýšila. Zatímco před těmi více než deseti lety sice 78 procent dotazovaných uvedlo, že se setkali s chováním, které má charakteristiky sexuálního a genderově motivovaného obtěžování, na explicitní dotaz, zda byli oni sexuálně obtěžováni, odpověděla kladně pouhá tři procenta. Definice sexuálního obtěžování pro ně tehdy byla velice úzká a vztahovala se prakticky jen na ten sexuální nátlak a násilí. Zdá se, že toto se nyní mění; představa o nevhodném chování se rozšiřuje, což je dobře.

Za sexuální obtěžování už se dnes považuje i pískání na ulici. Proti němu se ale bránit stále příliš nejde.

Ve veřejné sféře má toto chování jiné charakteristiky, poněvadž s člověkem, který na vás takto reaguje, nejste obvykle v jiném než situačním kontaktu. Jeho chování pro vás nemá žádné další důsledky, odpadá ten znak zneužití moci. To samozřejmě nezmírňuje vaše pocity nelibosti, symbolického obnažení, někdy i ohrožení. Nevíte, jak reagovat, většinou to prostě mlčky strpíte a rychle mizíte pryč... Bohužel ale právě proto, že máme v rámci veřejného prostoru tendenci toto chování stále akceptovat, jsme i mírnější při hodnocení těchto projevů v pracovním či akademickém prostředí.

Univerzita Karlova zveřejnila na svých webových stránkách manuál k sexuálním obtěžování s kontakty, kam se případně obrátit o pomoc. Je to pro oběti či svědky dostatečně silný impuls k tomu se ozvat?

Pokud nejde jen o gesto, ale nastaví se i jasné mechanismy a procedury, z nichž bude zřejmé, jak se s oznámeními dále naloží, pak ano. Jednotlivec díky tomu dopředu ví, co se bude po jeho sdělení dít a že bude při prověřování případu zachována diskrétnost. Díky tomu má k instituci větší důvěru a zvyšuje se jeho ochota se ozvat. Je fajn, že univerzita tyto nástroje má a využívá jich, že má tuto problematiku ošetřenou i etickým kodexem. Dává tím najevo, že toto téma vnímá, bere vážně a říká mu jasné ne. Také je důležité sexuální obtěžování jasně definovat, nejlépe na konkrétních případech. Následkem toho vzroste nejen ochota lidí o své zkušenosti informovat, ale také pocit jistoty, že vědí, co a proč oznamuji a že jsou v právu.

Smetáčková hlavní

Ve zmíněné příručce radíte obětem nebo svědkům jako jednu z možností vyříkat si to s pachatelem přímo. Není to však příliš riskantní?

Myslíte, aby jejich ohrazení se nebylo zneužito proti nim? Záleží samozřejmě na okolnostech. Existují případy, kdy lidé dobře vědí, že se dopouštějí nemístného chování a zneužívají k tomu svoji moc. Pak je asi zbytečné si hrát na hrdinu a jít do osobní konfrontace. Nastoupit musí instituce. Proto je důležitá ta pluralita možností, jak se ozvat. Někdy je opravdu vhodnější upozornit písemně oficiální cestou, zvláště když jde o sexuální nátlak. Takových případů je ale podle mě mnohem méně než těch, k nimž dochází z nevědomosti nebo necitlivosti.

Jak to myslíte?

Člověk něco řekne či udělá a nedochází mu, že se tím může druhého dotknout. Podobně druhá strana většinou tuší, že je něco špatně, ale raději si to sama pro sebe bagatelizuje: „Nejsem příliš úzkoprsá? Nepřeháním to?“ Všichni jsme v zajetí genderového řádu a myslíme si, že to, co říkáme a slýcháme, všechny ty nevinné poznámky a vtípky, je úplně v pořádku. A je potřeba, aby vzdělávací instituce dala jasně najevo, že to v pořádku není, a také vysvětlit proč. Jaké pocity může mít člověk, na něhož naše sexuálně podbarvené a genderově stereotypizující komentáře míří, jaký vliv to na něj může mít – například se snižuje jeho studijní výkonnost, což dokládají vědecké výzkumy. Učitelství je ostatně pomáhající profese.

Proto na sebe my pedagogové musíme klást v tomto směru vysoké nároky, uvědomovat si, že všechny naše činy ovlivňují druhé, být k sobě kritičtí a stále uvažovat nad tím, zda se to, co říkáme nebo jakým způsobem to říkáme, nemůže někoho dotknout. Studentky a studenti jsou dnes vnímavější k projevům sexuálního obtěžování, což je dobře. Mají právo se proti němu ohradit. Dobrý kantor-profesionál kritiku přijme a nemstí se. Věřím, že takových je na univerzitě naprostá většina.

Doc. PhDr. Irena Smetáčková, Ph. D. 
Vystudovala psychologii na PedF UK a sociologii na FF UK. Pracovala jako učitelka na odborném učilišti v Praze, poté jako psycholožka v Pedagogicko-psychologické poradně pro Prahu 9 a 10 a analytička v Centru pro zjišťování výsledků ve vzdělávání. Dlouhodobě se věnuje profesní náročnosti učitelství, ale také tématu rovnosti ve vzdělávání a genderové socializaci. Je členkou Rady vlády pro rovnost žen a mužů a vede katedru psychologie PedF UK.

Sexuální obtěžování se dělí do tří kategorií. Pro názornost je uvádíme i s příklady, které se skutečně staly.

obtěžování ilustračka

Sexuální nátlak a vydírání
Situace, kdy vyučující verbálně či fyzicky vyjadřuje zájem o konkrétní/ho studenta/ku a nabízí studijní výhody za svolení k sexuálnímu kontaktu, nebo naopak hrozí postihem v případě, že student/ka interakci odmítne.

Příběh první: Linda
Linda je studentkou humanitně zaměřeného bakalářského programu, právě dokončuje bakalářskou práci o fotografii. Její vedoucí však na ni stále nemá čas, přičemž termín odevzdání se nezadržitelně blíží a s ním i hrozba prodlužovaného studia. Nakonec jí nabídne konzultaci ve večerních hodinách s tím, že to musí být z časových důvodů u něj doma. Zoufalá a ve stresu nabídku přijme. V bytě pedagoga ji však čeká nemilé překvapení. Vyučující místo konzultace otevře láhev vína a snaží se zapříst konverzaci o jejím soukromí. Když se Linda rozhodne odejít, prohlásí vedoucí práce, že nikdo nemůže psát bakalářskou práci o fotografii, aniž by měl osobní zkušenost před objektivem. Vzápětí jí navrhne, že se do toho mohou pustit hned teď, a pobídne ji, aby se svlékla. Jedním dechem poznamená, že jinak si Linda bude muset najít jiného školitele…

Nepříjemná sexuální pozornost
Charakterizuje takové chování, které proměňuje vztah mezi studujícími a vyučujícími ve vztah sexualizovaný, přičemž studenta/tku staví do role objektu sexuálního zájmu. Do této kategorie spadá celá šíře chování: sexuální vtipy, narážky, obscénní gesta, vystavování nebo distribuce sexuálních, erotických či pornografických materiálů, vydávání obscénních či urážlivých zvuků apod. Toto chování se nemusí vztahovat na konkrétní osoby, ale může být projevováno neadresně před celou skupinou studujících.

Příběh druhý: Lenka
Lenka navštěvovala kurz věnovaný mediální problematice. Při jedné hodině si studující zkoušeli role moderátora/ky v televizním studiu. Když přišla řada na Lenčinu kolegyni, poznamenal vyučující: „Jano, vy to snad ani nezkoušejte. Při vašich mírách by vám vaše přednosti ležely až na stole.“ Lenku výrok vyučujícího zarazil, ale protože nechtěla vypadat jako puritánka, smála se s celou skupinou. Na poznámku ale nemohla zapomenout, a nakonec jí i vlastní chování bylo nepříjemné. Musela si přiznat, že byla vlastně ráda, že si vyučující vzal na mušku Janu, a nikoliv ji samotnou…

Genderově motivované obtěžování
Je založené na představě, že lidské bytosti lze dělit na dvě v principu odlišné skupiny, ženy a muže, a uplatňuje stereotypní představy o tom, jací muži a ženy jsou, resp. jací by měli být, připisuje jim odlišné schopnosti, dovednosti, zájmy, vzhled, životní styl atd. Představa o „ženském“ a „mužském“ je navíc hierarchicky uspořádána, takže společnost upřednostňuje vlastnosti a schopnosti definované jako „mužské“. Při genderově motivovaném obtěžování dochází ke zneužívání takto kulturně konstruovaného nadřazeného postavení mužů nad ženami (v některých situacích naopak), případně heterosexuálně orientovaných osob nad lidmi s homosexuální orientací, nebo osob splňujících představu „správné ženy“ či „správného muže“ nad osobami, jež se tradičním představám o ženách a mužích vymykají.

Příběh třetí: Akademička
Na nejmenované pedagogické fakultě během přednášky, kde ze sto lidí bylo přibližně deset mužů, vyučující pronesla takový komentář: „Pánové nás přišli oblažit svojí přítomností. To je sice příjemné, ale vlastně bychom se bez vás obešly. To, o čem zde mluvíme, je zajímavé jen pro ty, kteří skutečně půjdou učit.“

Zdroj: Mgr. Kateřina Kolářová, Ph. D. Ing. Petr Pavlík, Ph. D. PhDr. Irena Smetáčková, Ph. D.: Příručka pro studenty vysokých škol. Co je sexuální obtěžování a jak se mu bránit (2009).

Autor:
Foto: René Volfík, Shutterstock

Sdílejte článek: