Václav Havel spojoval statečnost s moudrostí, líčí Halík

pátek, 17 prosinec 2021 09:50

„Pánbůh nebo osud nebo dějiny tomu chtěly, že se tu stávám doktorem, aniž jsem tu řádně vystudoval…,“ zmiňoval Václav Havel ve svém děkovném projevu, když v roce 1990 přebíral ve Velké aule Univerzity Karlovy čestný doktorát. Byl první osobností, jíž byl udělen už na svobodné půdě univerzity. „Měl úžasný dar umělecké intuice a zejména jazyka, dokázal myšlenky vyjádřit neotřele. Spojoval v sobě statečnost a lidskou moudrost s osobní zdvořilostí, plachostí a skromností,“ vzpomíná na Václava Havla, od jehož smrti v sobotu 18. prosince uplyne právě deset let, jeho dlouholetý přítel, kněz, teolog a pedagog Filozofické fakulty UK Tomáš Halík. Univerzita Karlova si prezidenta připomíná i „jeho“ stipendiem.

havelkarolinum
Udílení čestného doktorátu Václavu Havlovi (druhý zleva v první řadě) roku 1990 v historické aule Karolina. Foto: Archiv UK

Václav Havel neměl vysokoškolské vzdělání. Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, studium na ČVUT nedokončil. Na Univerzitu Karlovu oficiálně vstoupil až jako československý prezident v roce 1990. Čestného doktorátu si nesmírně vážil: „Celé mládí jsem marně snil o tom, že se stanu studentem této nejslavnější české univerzity. Má maminka až do konce svých dnů snila o tom, že na ní získám doktorát... Náš stát bude inspirovat jiné, bude-li sám inspirován. Inspirovat ho je úkolem vzdělanců, a tudíž i této univerzity. Je pro mne velkou ctí a velkým závazkem, že se nadále mohu jako nositel jejího čestného doktorátu považovat za její součást,“ zmínil tehdy ve svém poděkování.

havel2Na jeho památku poskytuje Univerzita Karlova finanční podporu zahraničním studentům, jimž represe totalitních, autoritářských a dalších nesvobodných režimů kdekoli na světě ztěžují či znemožňují studium. Stipendium Václava Havla lze přiznat pouze studentovi, který byl na základě přijímacího řízení přijat a zapsán ke studiu na některou z fakult UK.

V roce 2013 pojmenovala UK magisterskou specializaci Václav Havel EUROPAEUM MA Programme. Jedná se o studentský výměnný program, který pro studenty otevřela v akademickém roce 2012/2013 katedra evropských studií FSV UK a probíhá pod záštitou mezinárodní asociace EUROPAEUM sdružující přední evropské univerzity. Vedle UK jsou jejími členy například Oxfordská univerzita, pařížská Sorbonna, Leidenská univerzita a další.

Václav Havel EUROPAEUM MA Programme je určen především studentům magisterských oborů Mezinárodních teritoriálních studií (NMTS) se specializací na evropská studia a západoevropská studia, ale i magisterským studentům s evropským zaměřením obecně.

Halík: Havel v debatách vystihoval to nejpodstatnější

„Václav Havel také někdy navštěvoval naše semináře v bytě Radima Palouše na Kampě – tam také při vánočním večírku v roce 1989 vznikla myšlenka navrhnout Radima Palouše prvním polistopadovým rektorem Univerzity Karlovy,“ vzpomíná na někdejšího prezidenta profesor FF UK Tomáš Halík.

Halík Havel

Kdy jste se s Václavem Havlem setkal poprvé?

Když jsem byl ještě chlapec, Václav Havel – jako ještě veřejnosti neznámý mladý student – byl u nás doma a poprosil mého otce, editora spisů bratří Čapků, o konzultaci ohledně článků Josefa Čapka. Na toto naše úplně první setkání si sám nepamatuji, ale vyprávěl mi o tom jak můj otec, tak pak Václav Havel, když jsme spolu slavili mé padesátiny. Otec často vzpomínal, jak to byl skromný a dobře vychovaný mladý muž.

A osobní setkání, na které si už vzpomenete, probíhalo jak?

Navštívil jsem ho na podzim roku 1967. Tenkrát jsem v předvečer Pražského jara založil na Filozofické fakultě UK v té době první debatní studentský klub na Univerzitě Karlově a po vyhazovu redakce Literárních novin jsem přišel pozvat ty vyhozené redaktory Literárek na diskusi se studenty. Václav Havel se velmi zajímal o atmosféru mezi studenty, a tam asi začalo naše téměř čtyřicetileté přátelství.

Scházeli jste se pravidelně?

V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem několikrát přednášel na jeho žádost v bytových seminářích v bytě jeho bratra Ivana nebo u Jitky Vodňanské. Havel také někdy navštěvoval naše semináře v bytě Radima Palouše na Kampě – tam také při vánočním večírku v roce 1989 vznikla myšlenka navrhnout Radima Palouše prvním polistopadovým rektorem UK. Když se Václav Havel stal z disidenta prezidentem, byl jsem se pravidelným účastníkem „pátečnických debat“ ve vile Amálie v parku zámku v Lánech a jedním z těch, jimž posílal k vyjádření a k poznámkám své důležité projevy, zejména ty pro zahraničí. Havel tak navázal na tradici Masarykových pátků ve vile Karla Čapka – v místnosti, kterou jsem jako chlapec obdivoval, když tam otec pravidelně jednal s Olgou Scheinplflugovou, vdovou po Čapkovi.

Tomáš Halík 3
„Měl úžasný dar umělecké intuice a zejména jazyka, dokázal myšlenky vyjádřit neotřele,“ vzpomíná profesor Tomáš Halík na Václava Havla.

V čem jste mu pomáhal?

Významné plody přinesla především naše dvě setkání s Havlem. V pohnutých dnech po listopadové revoluci jsem k němu 23. prosince přivedl do centra Občanského fóra biskupa Jaroslava Škarvadu, který se na Vánoce vrátil z římského exilu. S ním jsem krátce předtím – při příležitosti svatořečení Anežky České, kdy jsem po dvaceti letech směl na Západ – poprvé osobně navštívil papeže Jana Pavla II. a mohl mu říci mnoho o „podzemní církvi“, jíž jsem byl součástí, a také jsme hovořili o možnosti „rehabilitace“ Jana Husa. Při onom setkání – několik dní před prezidentskou volbou – Václav Havel řekl, že by velmi rád, bude-li zvolen, pozval papeže do Československa, a to, pokud možno, ještě ke zklidnění atmosféry před prvními svobodnými volbami. Biskup Škarvada tehdy namítl, že taková pozvání se plánují a připravují několik let.

Nicméně hned po návratu do Říma byl znovu pozván na večeři k papeži a vyprávěl mu o našem setkání a Havlově návrhu. Papež k jeho překvapení odpověděl: „Proč ne? Ale napřed musím dostat oficiální pozvání.“ Biskup Škarvada mi tedy hned zatelefonoval a já jsem hned druhý den šel na Pražský hrad k nově zvolenému prezidentovi, a ještě téhož dne oficiální pozvání do Vatikánu odešlo. Pak byl papežem pozván, abych hned odjel do Vatikánu a tam pět týdnu tu návštěvu s papežem připravoval. K historické první návštěvě papeže v naší vlasti a zároveň první návštěvě papeže v postkomunistickém světě pak došlo v dubnu 1990.

Dokázal vás Havel překvapit i mimo státnické a politické záležitosti?

Pamatuji se, že během bytových seminářů a také během debat v jeho chalupě na Hrádečku nesmírně pozorně sledoval přednášky a diskuse a jak vždy vystihl to nejpodstatnější. Pak po revoluci jsem ozvuky těchto debat poznával v jeho státnických projevech a přednáškách v zahraničí. Měl úžasný dar umělecké intuice a zejména jazyka, dokázal myšlenky vyjádřit neotřele. Také proto působil mezi profesionálními politiky, produkujícími fráze, jako zářící hvězda.

Bylo něco, o čem jste spolu polemizovali?

Když jsme hovořili nad návrhem jeho slavného projevu při uvítání papeže na ruzyňském letišti, podařilo se mi ho přemluvit, aby vypustil jednu problematickou formulaci. Pak při bouřlivé poradě širšího klubu poradců ve Vile Amálie, zda má Havel, respektive Česká republika podpořit Bushovu invazi do Iráku, jsem byl jeden ze dvou, kteří byli proti.

Čím byl originální?

Spojením statečnosti a lidské moudrosti s osobní zdvořilostí, plachostí a skromností.

Václav Havel 2
Václav Havel s manželkou Olgou (1990). Karolinum pak naposledy navštívil v listopadu 2009 při udělování čestného doktorátu Adamu Michnikovi.

Jaká jeho myšlenka by se dala uplatnit na současnost? V čem bychom se od něj mohli učit?

V mnoha věcech. Třeba v tom, že ta „pravda a láska“ – věta dnes zesměšňovaná stoupenci lži a nenávisti – nejsou sprostá slova, nýbrž sám základ svobodné demokratické společnosti, její etická biosféra. Že ustavičné pokorné tázání, kde je pravda a zda se nemýlím, není zdržování politicko-ekonomických procesů idealistickými snílky, nýbrž prevence těžkých omylů s fatálními důsledky. Že demokracie není jen politický systém k prosazení většinového názoru, nýbrž kultura mezilidských vztahů, vyžadující kulturu práva a respekt k menšinám.

Kdybyste teď měl možnost mu něco říci, co by to bylo?

Aby se za nás u Boha přimlouval.

Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th. D.
Katolický kněz, teolog, filozof a sociolog náboženství. Přednáší na Filozofické fakultě UK. Od roku 1990 je prezidentem České křesťanské akademie a rektorem kostela Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu. Od roku 2004 je zde také farářem nově zřízené Akademické farnosti Praha, určené učitelům a studentům vysokých škol. Vystudoval filozofii a sociologii a FF UK, byl žákem Jana Patočky. V době komunistického režimu působil v náboženském a kulturním disentu, v roce 1978 byl tajně vysvěcen na kněze. Pracoval jako podnikový psycholog a psychoterapeut pro drogově závislé. Po roce 1989 hojně cestoval, byl mimo jiné hostujícím profesorem na univerzitách v Oxfordu, Cambridge a Harvardu. Papež Jan Pavel II. ho jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími (1990), Benedikt XVI. čestným papežským prelátem (2008). V roce 2014 bylo jeho celoživotní dílo oceněno Templetonovou cenou, v roce 2016 pak čestným doktorátem Oxfordské univerzity. Poslední ocenění – titul čestného profesora od Mezinárodního institutu pro hermeneutiku při Varšavské univerzitě a cenu Józefa Tischnera – obdržel letos v listopadu.
Autor:
Foto: archiv UK a Tomáše Halíka, Shutterstock

Sdílejte článek: