„Excelence a úspěch plodí další úspěch. Klíčem k úspěchu je přilákat skutečně kvalitní studenty a zaměstnance. Je skvělé mít úžasné budovy a zařízení, ale nakonec je to všechno o lidech,“ řekla magazínu Forum rektorka Oxfordské univerzity Irene Tracey, která se osobně účastnila letošních oslav 17. listopadu v Praze.
„Nebojte se zkoušet nové věci,“ nabádá studenty rektorka Oxfordské univerzity Irene Tracey.
Do Prahy jste přijela u příležitosti oslav Mezinárodního dne studentstva. Co byste vzkázala současným studentům a studentkám Univerzity Karlovy? Jaké dovednosti by si měli osvojit? Jak se připravit na budoucnost?
Především mají velké štěstí, že studují na tak skvělé univerzitě. Měli by si uvědomit, že zažívají velmi privilegovanou zkušenost. Mají příležitost rozvíjet své myšlení nejen v oblasti svého oboru, ale také obecně, přemýšlet o světě a rozvíjet schopnost učit se, což je klíčová dovednost pro zbytek života. Jako vysokoškoláci mají svobodu zkoumat mnoho různých oblastí. Našim studentům v Oxfordu často říkám, že jejich úkolem je odcházet vybaveni všemi možnými schopnostmi, které jim nabízíme, a pak je co nejmoudřeji využívat a snažit se do světa vrátit více, než si z něj odnést.
Studentům tak obecně přeji jen to dobré a přála bych si, aby se zamysleli i nad studenty, kteří tu byli před nimi, a kteří jim umožnili zažívat tuto výjimečnou zkušenost. A samozřejmě ať užívají studentského života a nebojí se zkoušet nové věci. Protože často právě to, co děláte mimo svůj obor, může být nakonec vaší vášní a tím, čemu se chcete věnovat po zbytek života. A pokud se těmto novým zkušenostem neotevřete, můžete to minout.
Máte nějaké speciální doporučení pro české nebo slovenské studentky a studenty, kteří chtějí studovat na Oxfordu?
V současné době máme v Oxfordu asi 65 českých studentů v bakalářském a magisterském studiu. Jsou vždy skvělí. Vítáme všechny přihlášky, ale je to vysoce konkurenční proces, protože Oxford je velká světová univerzita. Je těžké se k nám dostat a studenti by si také měli předem rozmyslet, zda jim náš intenzivní přístup k výuce, kdy mimo jiné rozvíjíme schopnost argumentovat a kriticky myslet, bude vyhovovat.
Nicméně pokud si myslí, že takový typ studijního prostředí chtějí, ať neváhají a přihlásí se. Držím jim palce a budu se těšit, že se uvidíme na promocích!
Jak se vypořádáváte se změnami po Brexitu?
To je něco, co stále ještě řešíme. Myslím, že jako země skutečně teprve letos začínáme pociťovat dopady Brexitu – doposud bylo mnoho věcí, které možná souvisely s Brexitem, přisuzováno spíše covidové pandemii.
Na úrovni univerzit jednoznačně pociťujeme dopady, především, co se týká počtu zahraničních studujících, protože nově teď i studenti z EU musí platit stejnou výši poplatků jako zbytek světa. Snažíme se nabízet více stipendií a dalších možností, aby finance nebyly překážkou.
Oxford byl osmkrát za sebou vyhodnocen jako nejlepší univerzita na světě. Je těžké vést takovou univerzitu? Jaký je váš klíč k úspěchu?
Úspěch v žebříčcích je samozřejmě skvělý, vždy je oslavujeme, ale osobně se žebříčky příliš nezabývám. A myslím, že to nedělá ani většina šéfů univerzit, protože si uvědomujeme, že kritéria se mění. Ale pokud jako veřejná univerzita skončíte v první desítce, je to pro univerzity velmi působivé, potvrzení, že si vedou dobře, protože soutěží s mimořádně bohatými soukromými institucemi.
Žebříčky ukazují, že univerzity, které si v hodnocení vedou dobře, dělají něco výjimečného. Pro nás je samozřejmě velmi příjemné, že jsme se již poosmé umístili na prvním místě. Svědčí to o našich špičkových zaměstnancích a studentech. Ale troufám si říct, že se to jednou změní, ale doufám, že zůstaneme mezi nejlepšími univerzitami na světě, protože to zpětně pomáhá přilákat opravdu dobré studenty a zaměstnance.
Máte nějaká konkrétní doporučení pro jiné univerzity? Jak se zlepšit?
Myslím, že pro všechny z nás je do budoucna důležité přemýšlet o tom, jak můžeme více spolupracovat a sdílet dobrou praxi. Tak můžeme všichni přispět k budování excelence a vzájemně se inspirovat a vzdělávat. Ale jelikož soutěžíme o studenty a zaměstnance, někdy se stává, že jsme jako instituce odděleni. Hodnotící žebříčky nám v tom nepomáhají, protože tuto soutěživost přímo podporují.
Nicméně jako jednotliví akademičtí pracovníci máme spolupráci „v krvi“ – jsme zvyklí spolupracovat. Musíme tedy toto individuální nastavení přenést i na institucionální úroveň. A to je něco, co bych velmi ráda udělala – přemýšlet a hledat, jak můžeme více spolupracovat a sdílet osvědčené postupy. Excelence a úspěch plodí další úspěch. Klíčem je tedy opět přilákat skutečně kvalitní studenty a zaměstnance. Je skvělé mít úžasné budovy a zařízení, ale nakonec je to všechno o lidech. Takže právě lidé jsou pro mě jednou z klíčových oblastí, na kterou se chci zaměřit.
A myslím si, že jsme jako univerzitní sektor možná nevěnovali dostatečnou pozornost našim zaměstnancům, pokud jde o podmínky, ve kterých pracují, nebo platy. To jsou mimo jiné oblasti, na které se chci zaměřit, protože pokud máte skvělé lidi, přilákáte skvělé studenty a pak máte i excelentní výsledky.
Jako rektorka Oxfordské univerzity jste získala pozornost a vliv. Jaký dopad byste chtěla mít? Co byste chtěla změnit?
Pro své sedmileté působení jsem si stanovila čtyři oblasti. První oblastí je výuka. Chci zviditelnit a oceňovat výuku a vzdělávání. Myslím si, že jako univerzita, která se intenzivně věnuje výzkumu, málo mluvíme o výuce. Přitom je to nesmírně klíčová součást všeho, co děláme. Každý rok vysíláme do světa tisíce absolventů, kteří mění svět k lepšímu. Takže si myslím, že obecně pro všechny univerzity je výzvou podporovat naše akademické pracovníky a pracovnice, aby chtěli učit a zároveň se věnovat výzkumu.
Také je samozřejmě potřeba podporovat výzkum. Opravdu se chci zaměřit na vytváření inovačního ekosystému, vytvářet nové pracovní příležitosti... Mohl by to být skvělý způsob, jak udržet více našich studentů v regionu, protože často přijíždějí za studiem, ale poté Oxford zase opouštějí.
Dalším tématem je lokální a globální angažovanost. Tím chci říct, že chci, aby univerzita byla dobrým občanem našeho města a aby naši místní lidé cítili hrdost a pocit hodnoty, že je tu univerzita i pro ně. V rovině globální angažovanosti chci strategičtěji přemýšlet o tom, jak chceme ovlivňovat svět, například tím, že se budeme zabývat a skutečně hledat, a přinášet konkrétní řešení změny klimatu, ale i témat jako jsou konflikty ve světě a udržení demokracie.
A v neposlední řadě jsou to již zmínění lidé. Opravdu chci více pečovat o naše lidi, aby byli lépe placeni, aby se zlepšily jejich pracovní podmínky – abychom pro ně byli co nejatraktivnějším místem.
V roli, kterou zastávám, si plně uvědomuji, že Oxford je velká značka, která tvoří mocnou platformu a dává hlas. Svůj vliv používám velmi pečlivě pro celý sektor vysokého školství, a to jak na národní, ale i mezinárodní úrovni. Využívání svého vlivu k prosazování ideálů je něco, čeho jsem si velmi vědoma a z této role jsem vlastně nadšená. A byl to i jeden z důvodů, který mě nakonec přesvědčil, abych se o post rektorky ucházela, a že cena za to, že už nebudu vědkyní a budu se muset vzdát své laboratoře, je přínosná a vyvážená touto příležitostí. Nyní se mohu zasazovat o věci, na kterých mi opravdu záleží, ať už jde o roli britských, evropských, ale i světových univerzit, nebo pokud jde o přispívání ke zlepšování a stabilizaci společnosti.
Podporujete také ženy ve vědě. Je podle vás potřeba na to klást důraz? Co se musí stát, abychom jako společnost přestali diskutovat o genderu a zaměřili se na osobní kvality nebo výsledky?
Jsem ráda, že jste tuto otázku položila. Genderová problematika a související rozdíly tu stále jsou. Tečka! Lidé někdy mají pocit, že je to již vyřešeno, ale to je omyl. My proto musíme argumentovat daty o rozdílech v odměňování žen a mužů, rozdílech pracovních pozic, v předsudcích... S genderem jsme ještě zdaleka neskončili! Takže zatímco samozřejmě rozvíjíme EDI (rovnost, rozmanitost a inkluzi) a přemýšlíme o inkluzi v jejím hraničním smyslu, polovinu světa tvoří ženy, a my tu stále máme genderový problém. Máme stále na čem pracovat. A vždy bychom měli mít na paměti, že nejde jen o ženy, jsou tu i další menšiny. Myslím, že je potřeba, a že pomáhá, abych jako mediálně viditelná žena a žena z oblasti STEM (science, technologies, engineering and math) o genderových problémech mluvila.
Máte nějaká doporučení pro ženy ve vedoucích pozicích?
Zde musím přiznat, že jsem si až celkem nedávno uvědomila, jak je důležité, že jsem žena. Nikdy jsem si nemyslela, že na tom tolik záleží. Prostě jsem dělala svou práci, vedla zobrazovací centrum nebo oddělení. Opravdu až před několika lety jsem si uvědomila, že být ženou má význam, protože viditelnost vzorů – dalších žen ve vedoucích pozicích nebo těch, které se rozhodly kombinovat kariéru a rodinu – je obrovská.
Jako vědkyně se hodně řídím daty. A my se na ně musíme dívat a ptát se, proč tam, kde dochází k poklesu, proč k němu dochází? Proč to ženy v tuto chvíli vzdávají, proč se nehlásí, když je nové místo? Nyní pokud se na Oxfordské univerzitě koná výběrové řízení, a v užším výběru jsou samí muži, musí mi komise napsat o souhlas, aby mohla pokračovat a vysvětlit, proč tam nejsou žádné ženy. I takové drobnosti mohou mít velký význam, protože připomínají otázku, zda jste se dostatečně snažili najít důvěryhodné ženy? Zda jste to jen nevzdali příliš brzy a zda nestačí hledat trochu usilovněji.
Jak vnímáte roli vědy ve společnosti? Jak se vypořádat s dezinformacemi?
Vědu považuji za velmi důležitou. Jako vědci se vždy snažíte řídit daty, hledat pravdu, ale s platformami sociálních médií je stále těžší poznat, co je pravda a co není pravda. A někdy už je lidem i jedno, jestli je to pravda. Než zjistíte, co je pravda, jdou dál a věnují se něčemu jinému. Myslím, že vzdělávání lidí je nesmírně důležité. Máme tu vědeckou negramotnost, kterou je třeba zlepšit v širším měřítku, což úzce souvisí s komunikací vědy.
A podle mých zkušeností, když lidem vědu dobře komunikujete, mají ji rádi. Chtějí vědět víc. Skutečně zažívají radost z toho, co vše věda odhaluje o porozumění světu. Je to také role pro naše politiky a média, aby se lépe vzdělávali v oblasti vědy, protože potřebují pochopit některé základní principy, pokud mají zvládnout a řešit dnešní výzvy.
A to je něco, o co se velmi snažím. V Oxfordu například zahajujeme nový kurz, kde se naši vysokoškolští studenti, kteří studují humanitní obory, a vědci sejdou a budou se učit jeden od druhého v otázkách klimatu. Vědci se budou vzdělávat v humanitních oborech a naopak lidé z humanitních oborů se budou vzdělávat v přírodních vědách. Je to sice jen malý krůček, jak můžeme přispět ke konverzaci, ale nesmírně důležitý, protože potřebujeme odborníky, kteří si navzájem rozumí.
Oxfordská univerzita je také skvělým příkladem v podpoře inovací a přenosu výsledků výzkumu do praxe – jaká jsou vaše doporučení?
Myslím, že zásadní je, že jsme před patnácti lety vytvořili speciální fond podporující podnikatelské myšlení a vytvářející dobré prostředí. Potěšující je zejména to, že se nezaměřujeme jen na startupy v oblasti life sciences a deep tech, ale hodně děláme i v oblasti sociálních věd s cílem konat společensky prospěšné věci. Chceme nyní toto jedinečné prostředí ještě dále rozšířit, přivítat další partnery a společně se posunout na další úroveň.
Vaše nová pozice musí být náročná. Dokážete někdy vypnout? Umíte odpočívat?
Ano, daří se mi to. Vždycky jsem se o to snažila, protože je opravdu důležité umět prostě vypnout. Jako neurovědkyně si uvědomuji, že si mozek potřebuje odpočinout, je třeba se dobře vyspat a mít chvíle, kdy můžete jen relaxovat a přemýšlet. Na této nové pozici je rozhodně moje mentální kapacita využívána mnohem více než kdykoli předtím. Na práci myslím neustále, a to jsem věděla, že to tak bude. Ale to je v pořádku, zvládám to.
Rodina je pro mě samozřejmě skvělým způsobem, jak vypnout od práce. Mám tři děti – dvě dospělé a jedno ještě doma. Taky hodně sportuju, sice toho nyní nedělám tolik, kolik bych chtěla, ale pořád mě baví běhat, a to mi hodně pomáhá. Také mě baví hrát na klavír. Takže myslím, že umím dobře vypnout.
