Kozel: Fotbal se musí dělat kvůli lidem, ne pro své zájmy

pátek, 30 červenec 2021 13:18

Nedávno skončené mistrovství Evropy ve fotbale jej nadchlo nejen postupem národního týmu do čtvrtfinále, ale také vystupováním českých reprezentantů. „Obléknout reprezentační dres a dělat ostatní lidi šťastné, to musí být ta nejvyšší meta každého fotbalisty,“ myslí si Jan Kozel, jeden z nejnadějnějších mladých fotbalových trenérů v Česku.

IMG 9604

Kozel je téhož ročníku narození jako Patrik Schick nebo Jakub Jankto a se současnými reprezentanty se potkával na mládežnické úrovni. Na rozdíl od borců, kteří váleli na letošním Euru, se mu však na takovou hráčskou úroveň vypracovat nepodařilo. V dospělé kategorii se jako fotbalista dostal nejdále do ČFL a do National League, tedy třetí nejvyšší soutěže v ČR a páté v Anglii.

Ačkoliv jsou Honzův tatínek a bratr věrní sparťani, on sám hrával coby nadějný obránce až do svých patnácti let za pražské rivaly ze Slavie. Po přechodu mezi dospělé působil v béčku pražské Dukly a týmu Aritma Praha, ve stejném klubu také trénoval děti, a to v rámci praxe během studia trenérství na Fakultě tělesné výchovy Univerzity Karlovy (FTVS UK).

V roce 2017 se v rámci Erasmu dostal na University of Central Lancashire a splnil si sen podívat se do Anglie. A také si tam jako fotbalista zahrát, když nastupoval v páté anglické lize za tým AFC Fylde nedaleko Blackpoolu. „Tady si lidé řeknou, že pátá liga nebude nic extra, ale kluby jsou tam na vysoké úrovni. Klub má stadion pro šest tisíc lidí, vlastní akademii a několik tréninkových ploch,“ vypráví Honza.

Kariéru přerušila nemoc

Po roce se vrátil do Čech a pokračoval ve studiu na FTVS. Dostal sice možnost stipendia na Cardiff Metropolitan University, jenže plány na odlet do Walesu mu zhatila mononukleóza. „Musel jsem to odmítnout, protože téměř sezónu a půl jsem nemohl provozovat žádnou fyzickou aktivitu. Měl jsem přísnou dietu a poznamenalo mne to i psychicky, bylo pak pro mě těžké se k fotbalu vůbec vrátit. Nevzpomínám na to období rád, ale paradoxně mě tahle zkušenost zocelila.“

IMG 9593Tehdy si vyzkoušel i život bez fotbalu. Živil se jako plavčík v Podolí nebo prodavač hodinek. „Snažil jsem se tehdy vymanit z fotbalového prostředí. Nemohl jsem hrát, nechodil na stadiony jako fanoušek; ani koukat na fotbal v televizi mě nebavilo. Takže jsem hledal různé únikové cesty. Najednou jsem působil v úplně jiném odvětví a pomohlo mi to v životním nadhledu. Získal jsem zase jiné podněty a začal si věcí zase trochu jinak vážit. U bazénu jsem zažil pestrou škálu společnosti – maminky, co si pořád na něco stěžují, zlobivé děti, neřesti na záchodech nebo v šatnách, dokonce jsem zažil i zástavu srdce… Člověk musel řešit různé situace a mezilidské vztahy.“

Podruhé do Anglie

Zkušenosti z jiného prostředí mu pomohly v tom, že se po vyléčení z mononukleózy mohl k fotbalu vrátit nenuceně a dostal další příležitost podívat se do Anglie. „Na konferenci Mosty v Praze byl šéf akademie Southamptonu a sportovní psycholog Leicesteru City, s nimiž jsem se po přednáškách dal do řeči a je zaujala má předchozí anglická zkušenost.“ Setkání nakonec vyvrcholilo nabídkou sportovního stipendia na Solent University v Southamptonu.

Solent University měla vlastní fotbalový tým hrající sedmou anglickou ligu, kde Jan Kozel začal nastupovat. „Jenže jsem se necítil natolik komfortně, abych se mohl fotbalově posouvat a nechtěl jsem se potácet v nižších soutěžích jen proto, abych si vydělal nějaké peníze. Raději jsem využil příležitost zapojit se jako trenér do místní akademie a vložil své úsilí a vášeň do činnosti, ve které jsem se díky okolnostem našel a chtěl bych v ní být co nejlepší,“ říká o přechodu k trenéřině.

Od svého lektora na univerzitě dostal nabídku působit v mládežnické akademii Portsmouth FC, kde nějaký čas figuroval i jako asistent juniorského týmu. „Často jsme měli řadu akcí společných s A-týmem. Vzpomínám na to hrozně rád, protože mi to dalo spoustu zkušeností a možností uplatnění. Potkal jsem tam spoustu lidí, kteří můj fotbalový život ovlivnili,“ líčí. Zpočátku na něj koukali s nedůvěrou - ať už kvůli mládí, tak původu. Lépe zapadnout mu zjednodušily dobré výkony fotbalistů Slavie Praha v Lize mistrů proti Chelsea a také úspěšné výsledky české reprezentace v soubojích s Anglií.

„V Anglii jsem poznal, jak se fotbal opravdu dělá pořádně. V tom mě velmi ovlivnil už manažer a trenér AFC Fylde Dave Challinor, který nevedl jen tým, ale udával směr celého klubu. Anglické kluby sice těží ze své historie, ale nenechají se ovlivnit jen minulostí. Minulost je pro ně v podstatě součástí budoucnosti, využívají jí do koncepce a identity klubu. Pro fanoušky dělají spoustu aktivit, aby si udržovali jejich přízeň. Fanoušci se pak s kluby lépe sžívají a místní fotbal nade vše milují.“

Jak se v klubu využívá úspěšná minulost, poznal také coby stážista v jednom z nejstarších fotbalových klubů světa, v Preston North End FC, který byl založen už v roce 1880 a dnes hraje druhou nejvyšší anglickou ligu. „Fotbal se musí dělat kvůli lidem, což v Česku nebývá vždy pravidlem. Často zde bývají na prvním místě vlastní zájmy. Přitom, když lidé vidí, že se fotbalu věnujete kvůli nim, tak to klubu vrátí. Budou se častěji identifikovat s klubem, kupovat vstupenky a fanouškovské předměty.“

IMG 9611

Po nedávných změnách ve vedení českého fotbalovém svazu (FAČR) věří, že je dobře nakročeno ke zlepšení i české fotbalové kultury. „Myslím si, že to je věc na delší dobu, ale zákonitě změny přijdou. Musí tu být víc zapálených lidí, kteří chtějí činnosti a fotbal samotný posouvat dál,“ je přesvědčen Jan Kozel, jenž je v současnosti zapojen do svazových aktivit jako Grassroots trenér mládeže (GTM), což je program UEFA, který se snaží zapojit do fotbalu všechny bez ohledu na pohlaví, věk, rasu anebo zdravotní stav. Pomáhá s pohybovou osvětou v malých klubech, ale i školách a školkách ve Středočeském kraji.

Do Česka se vrátil loni v létě kvůli pandemii koronaviru, která poznamenala i jeho angažmá u Viktorie Žižkov na pozici trenéra B-týmu. „Když se zastavily soutěže, hodně jsme cvičili přes Zoom, ale také chodili hrát a běhat ,do lesa´, tak jak to možnosti umožňovaly – abychom nic neporušili, ale zároveň udržely kluky v nějaké aktivitě,“ vypráví. Výsledky se stoply, takže za největší úspěch zvláštní sezóny považuje fakt, že se i díky jeho vedení někteří hráči posunuli do A-týmu nebo i vyšších soutěží.

S plány do budoucna

Od nové sezóny povede jako šéftrenér juniorský tým středočeského Benešova, kam z Viktorie Žižkov přešel i se svým asistentem Filipem Houšteckým. Ačkoliv má za sebou zkušenosti z Anglie i práci u druholigového týmu, přechod do krajské úrovně fotbalu nevnímá jako krok zpátky: „Spíš bych to beru tak, že je to jen trochu jiná cesta a využití jiné příležitosti. Benešov je specifický v tom, že vychovává mladé kluky pro velké kluby, spolupracuje s Mladou Boleslaví a se Slavií, má potenciál stát se zajímavým místem na fotbalové mapě. A já mohu být jako spolutvůrce součástí budoucí koncepce klubu.“

Díky působení na dvou britských univerzitách si také odnesl do života zkušenosti s jiným školním systémem. „Myslím, že u nás se do studentů snaží dostat mnohem více vědomostí a všeobecný rozhled, který se dá poté využít jako takový základ pro všechno. Naproti tomu v Anglii se snaží víc vychovávat osobnosti, individuality... České školy mi daly skvělý základ a v Anglii už mě víc navedly, čemu se přesně věnovat a jak se dokázat prosadit,“ nabízí svůj pohled.

IMG 9626

Jan Kozel
Absolvent FTVS UK v Praze a Solent University v Southamptonu, kde studoval v oboru trenérství, specializace fotbal. Jako obránce nastupoval za mládežnické týmy Slavie Praha, v dospělých za Duklu Praha či Aritmu Praha, a zahrál si i několik zápasů nižších soutěží v Anglii. S trénováním začal už během hráčské kariéry v Aritmě a vyzkoušel si i trenérské pozice v akademicích anglických klubů Preston North End FC a Portsmouth FC. Loni vedl jako hlavní trenér rezervní tým FK Viktoria Žižkov; od letošního léta je šéftrenérem mládeže v SK Benešov a Grassroots Trenér mládeže FAČR ve Středočeském kraji. Vlastní UEFA A licenci, druhou nejvyšší trenérskou fotbalovou kvalifikaci v Evropě.
Autor:
Foto: Jiří Novák

Sdílejte článek: