Komenský stále živý. A burcující jednotlivce i celý svět

středa, 10 březen 2021 08:40

Koncem roku 2020 si celý svět připomínal 350. výročí smrti velkého pedagoga Jana Amose Komenského, příští rok to bude 430 let od jeho narození - proto se konají i národní oslavy k oběma výročím. Školství kvůli koronavirové pandemii přešlo vesměs na distanční a online vzdělávání. Nad odkazem Comenia pro současnou i budoucí výuku se zamýšlí děkanka Husitské teologické fakulty UK docentka Kamila Veverková, církevní historička, jež se odborně věnuje i teologickým aspektům Komenského díla; zkrácený esej vyšel již v tištěném magazínu Forum 4/2020.

RiCo AmosCo dnes s odkazem Jana Amose Komenského? Než vůbec něco řeknu, musím předeslat, že odkaz Komenského si mnozí připodobňovali k „obrazu svému“. Byl interpretován národně, dobově podmíněně a účelově v různých dobách různě. O to se ale teď nejedná. Konec konců, každý výklad, i ten dnešní, je dobově podmíněný. Komenský vyrůstá z velké duchovní tradice, která se nazývá obecně česká reformace a dále z tradice českého humanismu.

Byl vychován v Jednotě bratrské, které po počátečních rozpacích nad možností vzdělávání člověka pochopila, že vzdělání je jednou z nejdůležitějších věcí v životě člověka. V dějinách českobratrské výchovy před Komenským nalézáme takové osobnosti, jako byl Lukáš Pražský či daleko známější Jan Blahoslav. A také další osobnosti, které stály v 16. století u vzniku Bible kralické jako například Mikuláš Albrecht z Kaménka, Ondřej Štefan a Jiří Strejc. Blahoslav přeložil z Bible Kralické Nový Zákon. Poslední vydání před počátkem protireformace vyšlo v roce 1613. Kralická bible byla psána perfektní vybroušenou češtinou, jazykem, který se stal příkladem pro další téměř tři staletí. Komenský se narodil v roce 1592 a jazykově i ideově byl touto biblí odchován. O nesporném příspěvku Komenského ke vzdělání svědčí i skutečnost, že některé jeho jazykové učebnice vydávali i jezuité, pochopitelně bez uvedení autorova jména. To bylo v 17. století, kdy náboženská tolerance byla ještě v nedohlednu.

Významný nejen pro obrození

Komenský měl ovšem velký význam v českém národním obrození, kdy bylo vyzdvihováno, že za svého života nikdy nezapomněl na svoji rodnou zemi a její jazyk. Často se vydávaly jeho spisy, psané v českém jazyce – pedagogické i útěšné. Pro obrozence byl vzorem českého vlastence a i jeho pedagogické názory padaly na úrodnou půdu. Národ si uvědomoval, že pro jeho hrdou existenci je vzdělanost nutnou věcí. Po jazykové stránce Komenského studoval Josef Jungmann a prakticky všechny generace českých spisovatelů 19. století. Byl někdy i symbolem odboje proti Habsburkům.

Za první československé republiky tomu bylo obdobně. Trochu jiná situace nastala po roce 1948, kdy bylo složité vysvětlit, z jakého zdroje vycházejí velmi sympatické a moderní pedagogické názory jejich tvůrce, který byl biskupem Jednoty bratrské. Jistě – rozdělení studia podle věku, názorné vyučování – to vše oslovovalo i tuto dobu, jen nedovedla odpovědět na otázku, pro to všechno dělal, z čeho pramení jeho univerzalismus. A ten spočíval v tom, že Komenský byl přesvědčen, že člověk se svým úsilím může připodobnit Bohu, k nejvyšší dokonalosti, v níž rozhodně věřil. V té složitě době se ovšem na poli komeniologie udělalo také hodně, začalo vycházet vědecké vydání jeho sebraných spisů a jeho pedagogické nástroje se staly obecně známými.

O globální nápravě světa

Na otázku, jaký je odkaz Komenského v současné výuce, není lehké krátce odpovědět. Rozhodně je to jeho univerzalismus, uvažuje vždy v globálním kontextu všeho lidstva. Jeho nejdůležitější dílo se jmenuje Obecná porada o nápravě věcí lidských. Náprava světa, pojatého globálně, je to, co učíme a co potřebujeme. Určitě by měl radost z toho, že se snažíme učit reálně a názorně, zarmoucen by byl asi z dnešního stavu křesťanského náboženství. Myslel by si, asi oprávněně, že často selhalo. Určitě by neměl radost z lidské sobeckosti, z nesolidarity mezi jednotlivými lidmi i mezi národy navzájem. To přivádělo lidstvo do velkých konfliktů v Komenského době a je to daleko složitější dnes.

veverkovaNejsem profesní pedagog, nicméně se domnívám, že při dalším vývoji vysokého školství je třeba postupovat uvážlivě. Memorování faktů nazpaměť asi ztratilo svůj význam. Cílem je výchova kreativních jedinců, osobností, které mohou posouvat společnost i vědu kupředu. Výuka on-line má svůj smysl, zejména když jde o tzv. kurzové přednášky. Při seminářích a cvičeních však nic nemůže nahradit osobní styk učitele a studenta. Tak tomu bylo přece od nepaměti. To je odkaz, plynoucí z celé západní a nejen západní, ale i z obecné vzdělanosti. Nejde o to, vychovat stroje, ale živé lidi, které budou živě reagovat na problémy rychle měnícího se světa a budou tento svět dál rozvíjet. Pokud se tento rozměr já-ty opustí, nedopadne to dobře.

Světová společnost, kde je člověk člověku vlkem, bude nejen barbarská, ale nemá šanci na přežití. Není třeba vůbec připomínat, že Jan Amos Komenský přikládal tomuto rozměru já-ty důležitý význam. Všechny jeho politické a irenické snahy vyznívaly ve své době naprázdno, následky se dostavily brzo. A přece vyzýval k jednotě, k míru, k hluboké vzdělanosti, která nedopustí nelidskou společnost. Cílem vysokého školství dnes je vychovávat takové lidi, kteří by učinili stop nelidské společnosti a dovedli ji sjednocovat. A přitom by byli špičkovými odborníky ve svém oboru. Bez etického rozměru to totiž nejde. Komenský to dobře věděl, ke stejnému poznání dospíváme po trpkých zkušenostech i my.

Autor: Kamila Veverková, HTF UK
Foto: Richard Cortés, archiv

Sdílejte článek: