• Vyhledat
  • Facebook
  • Instagram
  • Twitter
  • LinkedIn
  • YouTube
  • RSS
  • Vyhledat
  • Facebook
  • Instagram
  • Twitter
  • LinkedIn
  • YouTube
  • RSS
  •  

Medici z 3. LF dobrovolničili. Někdy tak jen online poslouchali

středa, 27 květen 2020 11:03

Vedle slov koronavirus, covid a pandemie se pojmy distanční vzdělávání nebo distanční výuka ocitly v popředí nejužívanějších slov a slovních spojení současnosti. Multimediální forma řízeného studia (tak praví Wikipedie) se na přechodnou dobu, během níž osiřely přednáškové sály, stala jediným spojením mezi studenty a vyučujícím. Redakce iForum se pokusila od zástupců fakult zjistit, jak „to“ šlo a jak konkrétní vyučující získané zkušenosti hodnotí.

_jfm_900_691

RNDr. Jana Fauknerová Matějčková, Ph. D.3. lékařské fakulty UKBuněčné základy medicíny

Webinář s využitím Adobe Connect

Než do zaběhnutých zvyklostí zasáhl koronavirus, probíhaly semináře a praktika na Ústavu biochemie, buněčné a molekulární biologie klasicky, tedy po kruzích, ve skupinách po zhruba 20–25 studentech. Po uzavření škol bylo i zde nutno ze dne na den přejít na distanční výuku. „V našem případě interaktivních seminářů to bylo docela náročné,“ vrací se do časů před online biochemička z 3. LF UK. „Pro mě osobně bylo nejtěžší vybrat si, v jakém programu budu ´vysílat´, a pak se jej alespoň v základní míře naučit ovládat. Hodně mi v tom pomohlo naše IT oddělení, tamní kolegové byli neustále na příjmu a radili nám. Poděkování zaslouží též Centrum pro podporu e-learningu UK. Lidé z něj během pár dní uspořádali webináře a naučili nás základy vedení online výuky,“ netají svůj vděk Fauknerová Matějčková.

Pro komunikaci se „svými“ studenty si vyučující vytvořila skupinu na facebooku, kde mohla sdílet veškeré informace o chystané výuce. Prostřednictvím sociální sítě zadávala i krátké úkoly, které si medici měli na seminář připravit a jejichž řešení posílali před další výukou. „Pomocí programu Adobe Connect jsem pak ve stanoveném termínu spustila webinář. Na něm jsem vycházela z předem připravené prezentace, do které byly zapracovány právě ony vyřešené úkoly studentů,“ upřesňuje vyučující. A prozrazuje, že v průběhu webináře dostal slovo každý jednotlivý student, který zadání vypracoval: úkol okomentoval, seznámil ostatní s vlastním řešením, co sám k danému problému zjistil, jak postupoval atd. Pokud něco při prezentaci z úst mediků nezaznělo, vyučující doplnila.

Medici třeba „jen“ poslouchali

„I když několik mých studentů někde dobrovolničilo, tak jsem neměla problém s tím, že by se studenti výuky neúčastnili. Někteří se omluvili, že budou ´jen´ poslouchat, neboť byli v nemocnici, a tak se nemohli interaktivně podílet. Ale jinak jsem měla vždy na výuce skoro plno, ´přišli´ všichni studenti,“ hodnotí biochemička velmi pozitivně zájem o online výuku mezi mediky._uceninadalku3_1_200_279 Zkušenosti s distanční výukou prý pedagožka z 3. LF UK tak moc mile překvapil, že ji nabil energií a nápady pro vymýšlení dalších nových seminářů. „Přiznávám, na úplném začátku jsem se distančního způsobu výuky bála. Nakonec to bylo velmi příjemné a tímto způsobem i interaktivní. Pokud totiž studenti chtěli něco dalšího vědět, napsali to většinou do chatu a já mohla operativně reagovat,“ přiznává pedagožka.

Manžel osobním strážcem

Úskalí distanční výuky si je samozřejmě vědoma i Jana Fauknerová Matějčková. „Pominu, že jsem si musela pořídit nový notebook, abych mohla pracovat z domova, vlastnila jsem trochu archaický typ, bez webkamery. Takže mě to alespoň přimělo konečně si vybrat a koupit nový,“ říká s úsměvem vyučující. V počátcích, jak přiznala, bylo třeba vyřešit problémy s výukou, s ovládáním celého programu, aby měla výuka spád a odpadly případné rušivé momenty. „Zkoušely jsme si online výuku s kolegyněmi nanečisto: připojovaly jsme se na zkušební webinář, a zároveň s tím si telefonovaly a říkaly si, co která vidíme apod. Naostro, při reálné výuce jsem ´vysílala´ přes notebook a vedle na stole jsem měla spuštěný stolní PC. To pro kontrolu, abych reálně viděla, jak vše vidí studenti. A taky zda vidí všechno, co chci, aby viděli. Párkrát jsem jim třeba něco ukazovala na svém PC, a pak jsem zjistila, že oni to vůbec nevidí,“ usmívá se nad vzpomínkou biochemička.

Dalším, určitě milým úskalím bylo a je pro online výuku, že má doma dvě malé dcery. „Takže vyvstal problém, ´co s nimi´? V tomto mi naštěstí moc pomohl manžel, který v danou chvíli působil jako hlídač-osobní strážce, který vlastním tělem a dostupnými prostředky bránil holčičkám vstupu do pokoje, kde jsem učila. Nezbytné proto bylo navzájem si rozvrhnout náš čas pro práci. Zvládli jsme to!“ uzavírá další školně-rodinnou zkušenost pedagožka.

Pozitiva? Mnozí neměli dost

Distanční výuka přinesla Janě Fauknerové Matějčkové určitě zcela nový pohled na online výuku. Při seminářích totiž běžně používala prezentace, ale online výuce předtím vůbec nevěřila. Přesto podle ní vše skvěle fungovalo. A nakonec distanční výuku hodnotí jako docela zajímavou zkušenost. „Zpětně kladně vidím i to, že jsem se musela naučit něco nového. Sice v rekordně krátkém čase, ale šlo to. Osvojila jsem si nový způsob vedení výuky, objevila jsem úplně nové programy a především zjistila, že mám kolem sebe kolegy, kteří ochotně přispěchají s radou či pomocí,“ říká biochemička. Pozitivní na tom všem bylo podle ní vidět i zájem některých studentů, kteří i přes vzniklou nelehkou situaci věnují výuce značnou pozornost. „Mnozí, jak se říká, ještě neměli dost a po oficiální prezentaci mi psali dotazy k jednotlivým tématům. Je skvělé, když se lidé dokážou s každou překážkou vypořádat a najít cestu, aby ´to´ šlo,“ řekla pro iForum pedagožka.

Ke zkoušce snad přijde většina studentů osobně

Výuka všeobecného lékařství je v prvním ročníku zakončena souhrnnou zkouškou z biochemie, histologie, genetiky, molekulární biologie a imunologie. Zkouška je písemná, koná se tradičně v posluchárně, což v současné chvíli nebude pro všechny studenty možné, proto vyučující hledá spolu s kolegy možnosti online zkoušení (rozhovor vznikl 15. 5.). Jednání o distanční formě trvají již několik týdnů, řeší se všechna pozitiva a negativa online testování, hledají se možnosti, jak udělat obě formy srovnatelné a spravedlivé pro všechny. A jak se dá zabránit tomu, aby studenti nemohli opisovat, vyhledávat si odpovědi na internetu a podobně. „Teď jsme se ale již posunuli do fáze, kdy zkoušíme vytvořit testovací online zkoušku. Snad se situace zlepší a co nejvíce studentů se bude moci osobně dostavit na fakultu,“ pevně doufá Jana Fauknerová Matějčková.

_ve_volnych_chvilich_jsem_sila_rousky_matejickova_930_620

Foto: V mezičase mezi výukou šila Jana Fauknerová Matějčková roušky pro nemocnice, proto ten šicí stroj na stole

Autor:
Foto: Jana Fauknerová Matějčková

Sdílejte článek: