Josef Reischig je pokračovatelem vědeckého rodu

pondělí, 24 leden 2022 08:22

Pohrával si s myšlenkou, že se stane očním specialistou; ve hře je též kariéra praktického lékaře. Zatím ovšem vše zůstává zcela otevřené. „Důležité je, abych byl blízko lidem, a aby mě práce bavila a měla smysl,“ přeje si Josef Reischig, student Lékařské fakulty UK v Plzni. Má nač navazovat.

006Sympatický medik z Plzně během šesti let svého studia dosahuje vynikajících výsledků; nedávno se mu za ně dostalo dokonce i ocenění v podobě stipendia plzeňského primátora. Dá se tedy očekávat, že ke slibné kariéře má slušně našlápnuto... A to zvláště, připočteme-li k prospěchu i dokonalé medicínsko-biologické „podhoubí“, tedy rodinné zázemí. Josef je třetím, nejmladším pokračovatelem rodu významných plzeňských vědců Reischigů, což je takřka námětem k literárnímu zpracování. Když se na gymnáziu ocitl před rozhodnutím, kam jít dál, přišla Josefovi volba Lékařské fakulty v Plzni UK jako jasný, logický krok.

Kuchařka ke studiu medicíny

Čekáte-li, že je Josef Reischig, toho času nejmladší z rodu, nějaký „skriptomil“ a šprt, pak vás rychle vyvede z omylu. Odhodlání, že se bude průběžně učit, mu prý vydrželo jen v prváku. A když z něj zkusíte vyloudit návod na zvládnutí studia medicíny s takovými výsledky, jaké měl on, trochu se omlouvá: „Co řeknu, asi nebudou chtít lektoři čehokoli slyšet. Já totiž už od druhého ročníku vůbec nechodím na přednášky a když se učím, velmi málo spoléhám na učebnice. Ztrácím se v nich a je pro mě těžké najít tam to podstatné.“

Josef se proto spoléhá spíše na internet a – světe, nediv se – na přehledně a kvalitně zpracované zápisky svého kolegy z vyššího ročníku, Jiřího Müllera. Jsou prý tak dokonalé, že by stály za knižní vydání: „Směle bych je doporučil všem studentů! Když se z nich učím, udělám si ,kostru´, podle které jedu, píšu si poznámky a kreslím... To z mých zápisků by se nikdo učit nedokázal; už od první třídy píšu fakt dost příšerně. Svým nečitelným písmem jsem už vlastně skoro doktor,“ říká Josef pobaveně. A upřesňuje: „Fixem si pak ještě podtrhávám to nejpodstatnější.“ Ano, tak snadná je prý kuchařka ke studiu medicíny. Ale jak dosáhnout vynikajících studijních výsledků? Medik má jasno: „Je extrémně důležité mít rodinné zázemí. Že nemusím řešit žádné existenční problémy, za to bych rád poděkoval celé své rodině.“

001 003

Fotbal, „bizár“, oříšky

Důležité podle Josefa je rovněž dokázat se od náročného medicínského drilu odreagovat, jedině tak je možné nabrat dostatek energie ke zkouškám. On si své studium kompenzuje fotbalem, je hráčem v 1. B třídě, kde kope za tým Slovan Plzeň. Hlavu dle něj skvěle čistí i „televizní bizár“, přesně tak Josef s pobavením označuje některé pořady, jako je Výměna manželek, které si s partou přátel „ordinoval“ především v době pandemie covid-19.

Online výuka mu sice přihrála čas na ony „čističe“ hlavy, ale jinak dost postrádal, že se vloni – kdy byl ještě v páťáku – nedostal na specializovaná nemocniční oddělení, kam by se za běžného studia podíval, a kde by získal první praktické ostruhy. „Celý život bojuji s ranním vstáváním. Možnost, že jsem se mohl ke zkoušce připojit z domova, byla tudíž z mého pohledu perfektní,“ vidí jednu z mála výhod distanční formy studia. A čím se odměňuje za dobře zvládnutou zkoušku? „Rád zajdu s kamarády na něco dobrého k jídlu. Nebo si koupím makadamové ořechy. Ovšem největší odměnou je pro mě získaný volný čas,“ líčí Josef.

S tatínkem, profesorem Tomášem Reischigem, doma o medicíně moc nemluví. „Ale vlastně občas jsme debatovali nad kazuistikou. Jinak táta studoval na fakultě před dvaceti lety, nemůže si tudíž pamatovat vše. A aby se mnou chtěl konzultovat svoje poznatky z interny, na to si budu muset zase ještě pěkných pár let počkat. Fakt nejvíc spoléhám na ty zpracované zápisky od Jiřího,“ říká s úsměvem. Josefa čekají ještě státnice z interny. Než k nim dojde, stráví pár týdnů na odděleních fakultní nemocnice. Po nich bude mít dva roky na to zjistit, kterou část lidského těla by rád léčil. Co už ví dobře, že by chtěl zůstat v Plzni, praxe v cizině jej až tak neláká. Na druhou stranu připouští, že všechno je možné; pokud to bude mít smysl.

007

Tatínkem Josefa Reischiga je lékař Tomáš Reischig, profesor Univerzity Karlovy pro obor vnitřní nemoci. V klinické praxi se na I. interní klinice FN v Plzni věnuje zejména transplantaci ledvin, v Biomedicínském centru vede laboratoř Transplantace ledvin a náhrady funkce ledvin a ještě stíhá na fakultě přednášet a vést praktickou výuku vnitřního lékařství. Je spoluřešitelem řady výzkumných projektů. Výsledky výzkumů se svými kolegy publikoval v mnoha prestižních časopisů, například v Journal of the American Society of Nephrology, American Journal of Transplantation a dalších. Některé z prací byly oceněny Českou transplantační společností či Českou nefrologickou společností za nejlepší publikaci v oboru a v daném roce.
Josefův dědeček Josef Reischig (žil v letech 1945 až 2008), byl absolventem Fakulty tělesné výchovy a sportu UK a Přírodovědecké fakulty UK; věnoval se molekulární biologii a genetice. Uplatnění molekulárních metod v lékařské genetice a oblasti genetiky nádorů se stalo základem jeho průlomové práce. Zabýval se mikrofotografií, jako režisér a kameraman se podílel na tvorbě výukových videopořadů a encyklopedii Videoatlas bezobratlých živočichů (2001). Uspořádal desítky výstav fotek. Na jeho počest jsou dodnes na plzeňské medicíně pořádány Memoriály Josefa Reischiga, jeden je seminářem z oblasti mikroskopie, druhý turnajem studentů v softbalu.

004

Josef Reischig, úspěšný student 6. ročníku Lékařské fakulty UK v Plzni a plzeňský patriot, který s úsměvem připouští, že o jeho budoucí profesi možná rozhodne nechuť k brzkému vstávání: „Dnes si nedovedu představit, že bych musel někde být každé ráno na sedmou.“
Prof. MUDr. Tomáš Reischig, Ph. D., je klinický internista, pedagog LFP UK a vedoucí laboratoře v plzeňském Biomedicínském centru. Předmětem jeho výzkumu je problematika spjatá s orgánovými transplantacemi.

Autor:
Foto: Michal Novotný

Sdílejte článek: