Hlavní je nebát se Nature oslovit, radí doktorandka

Nasadit takovou léčbu, která by byla pro konkrétního pacienta co nejúčinnější, a eliminovat nežádoucí účinky chemoterapie. S tímto cílem vede svůj výzkum Tereza Tesařová, doktorandka Lékařské fakulty v Plzni UK, která loni publikovala článek v jednom z časopisů z věhlasné rodiny Nature.

Už jako magisterská studentka Biochemie na Přírodovědecké fakultě UK se začala zabývat nádorovými onemocněními, která patří mezi nejčastější civilizační choroby současnosti, a na jejichž výzkum a hledání účinné léčby se proto zaměřují laboratoře celého světa. Tereza Tesařová se věnovala fungování cytostatik, která se pro léčbu rakoviny běžně využívají, jejich nevýhodou je však to, že kromě buněk rakovinných postihují i ty zdravé. Jak tomuto nežádoucímu účinku předcházet, stálo v centru jejího zájmu.

„Věnovala jsem se cílené protinádorové léčbě. Zaměřili jsme se na jeden specifický protein, který má uvnitř dutinu. Když se do ní cytostatikum dostane, nebude se uvolňovat, a tím pádem nebude mít žádné vedlejší účinky. Jakmile se pak tento konkrétní protein s cytostatikem uvnitř přiblíží k nádoru, kolem kterého je kyselejší prostředí, rozpadne se a cytostatikum se cíleně uvolní. V základní fázi výzkumu jsem se snažila cytostatikum dostat do tohoto typu proteinu, zjišťovala jsem, jak to funguje a jak se uvolňuje,“ vysvětlila talentovaná doktorandka.

Svůj výzkum tehdy vedla ještě pod hlavičkou PřF UK, ale praktik se účastnila v laboratořích týmu profesora Pavla Součka. A protože si tam všimli jejího talentu, vybídli ji k tomu, aby u nich pokračovala v doktorském studiu a svou nadějnou výzkumnou práci rozvíjela dál. Dnes proto působí jako juniorka v Laboratoři farmagenomiky, kterou v plzeňském Biomedicínském centru profesor Souček vede. Zabývá se hledáním genetických biomarkerů, které mohou pomoci předpovědět, jak se bude u daného pacienta nádor vyvíjet a jak bude reagovat na léčbu. Využívá přitom metodu farmakogenomické analýzy, která zkoumá vztah mezi genetikou a reakcí na léky.

„Nyní se věnuji testování nových cytostatik, zaměřuji se zejména na různé predikce – odpovědi na léčbu nebo screening pacientů s nádorovými onemocněními pomocí transkriptomiky,“ vysvětlila doktorandka, kterou v jejím výzkumu vede jako školitelka Radka Václavíková.

Výsledky výzkumu týmu mohou vést k pochopení, proč někteří pacienti reagují na léčbu dobře a jiní ne, což by umožnilo přizpůsobit terapii na míru konkrétnímu pacientovi a zlepšilo prognózu pacientů se solidními nádory (tady těmi, které se tvoří v pevných tkáních těla).

Tereza Tesařová si pochvaluje, jakého zázemí se jí v Biomedicínském centru dostává. „Jako doktorandi tam cítíme podporu ve všech směrech. Velmi se dbá na to, abychom vyjížděli na všemožné konference a zapojovali se do fungování celé laboratoře. Navíc má Biomedicínské centrum výborné laboratorní vybavení,“ pochvalovala si.

Jako hlavní autorka Tereza Tesařová loni publikovala článek v jednom z časopisů z prestižní rodiny Nature. Článek Non-coding transcriptome profiles in clear-cell renal cell carcinoma vyšel v Nature Rewies Urology. A jak těžké bylo prosadit svou studii v tak prestižním časopise a v obrovské konkurenci? Jak sama říká, hlavní je zkusit to, věřit si a nenechat se odradit.

„Když jsem s tím nápadem přišla, někteří se jen tak ušklíbli a řekli mi, ať si to tedy zkusím, když chci. Pořád jsem tak nějak postupovala dál a přesvědčovala ostatní, že to má smysl. Myslím, že v České republice stále panuje přesvědčení, že to nemá cenu vůbec zkoušet, protože to je ztráta času. My to ale nakonec poslali a na to, že to byl časopis z rodiny Nature, to šlo potom už docela jednoduše, ačkoliv byly i chvíle, kdy jsem měla chuť s článkem seknout.

Musela jsem toho spoustu doplnit a přeformulovat, až by se dalo říci, že jsem v rámci revizí napsala celý nový článek. Nutno ale říct, že paní editorka byla člověk na svém místě, otázky, které kladla, byly skutečně relevantní. Ve výsledku jsem si z toho odnesla velmi pozitivní zážitek,“ podotkla doktorandka.

Jestli zůstane u vědy celý život, zatím Tereza Tesařová neví. V budoucnu by se ráda zaměřila hlavně na výuku nových generací, proto se už teď snaží pomáhat studujícím v laboratorních praktikách.

A co jí zatím doktorské studium dalo? „Jako doktorandka musíte na spoustu věcí přijít sama a sama si je také rozhodnout. To je asi největší rozdíl oproti bakalářskému a magisterskému studiu. Já mám ale skvělou školitelku, to je moje velká výhoda. Obecně je doktorské studium pojaté spíše způsobem: hoďte je do vody, ať plavou sami. Pro život je to ale dobré!“