Pylová zrna vyprávějí strhující příběh morové pandemie

čtvrtek, 10 únor 2022 14:28

Nový pohled na historickou zhoubu. Mezinárodní studie publikovaná dnes v odborném časopise Nature Ecology and Evolution, na níž se podíleli i vědci z Univerzity Karlovy a Akademie věd, využívá analýzu pylových zrn jakožto inovativní přístup k mapování nejznámější morové pandemie, takzvané černé smrti.

foto Petr Kuneš
Ilustrační fotografie pylových zrn ze světelného mikroskopu. Autor: Petr Kuneš, Přírodovědecká fakulta UK.

Nejhorší historicky známou morovou ranou byla takzvaná černá smrt, jež v letech 1347 až 1352 nejvíce sužovala Evropu, západní Asii a severní Afriku. Historikové odhadují, že během této zkázy zemřela možná i polovina tehdejší evropské populace, a považují ji za důvod pádu stávajících mocenských struktur a urychlení kulturní a ekonomické transformace, která nakonec vyústila v éru zvanou renesance. Nová studie otištěná v časopise Nature Ecology and Evolution však odhaluje, že jednotlivé regiony byly morovou epidemií zasaženy s velice různou intenzitou. A to se doposud nevědělo.

Přínos nejen českých paleoekologů

OBR1 1„Ve studii dopadů středověkého moru jsme použili inovativní princip výzkumu na základě analýzy pylových zrn. Sledujeme, jak se po morové ráně změnila zemědělská krajina, a z toho odvozujeme demografické změny. Jinak řečeno, v místech, kde zemřelo mnoho lidí, začala pole zarůstat, neboť je neměl kdo obdělávat,“ popisuje paleoekolog Petr Pokorný (na snímku vpravo při terénním sběru vzorků) a současně ředitel Centra pro teoretická studia (CTS), společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, jenž se na studii podílel od samého začátku.

Nápad na daný výzkum vznikl již před sedmi lety především v hlavě historika Adama Izdebského, který aktuálně působí v renomovaném Max Planckově institutu pro vědecké studium lidské historie v německé Jeně. „Palynologický přístup – analýzu pylových zrn – jsme již dříve zkoušeli při studiu kolapsů prehistorických kulturních krajin. Třeba v souvislosti se zánikem keltské (laténské) civilizace. A jelikož Adam Izdebski je historik-středověkář, oslovil nás s nápadem vyzkoušet stejnou metodu na středověký mor, což je doposud historicky největší zaznamenaná epidemie,“ vysvětluje Pokorný.

Do výzkumu byla z České republiky zapojena rovněž Radka Kozáková, někdejší Pokorného doktorandka, dnes paleoekoložka z pražského Archeologického ústavu Akademie věd ČR.

Listování přírodními archivy

Mapa morová epidemie2Studie vychází z analýzy obrovského množství dat. „Ke sledování demografického vývoje před a po morové epidemii jsme použili přístup takzvané paleoekologie velkých dat (Big-data paleoecology), kdy jsme analyzovali 1634 radiouhlíkově datovaných vzorků pylu z 261 lokalit roztroušených po celé Evropě (na obrázku vlevo), abychom zjistili, zda zemědělské aktivity v určitém regionu po pandemii pokračovaly, nebo jestli opuštěná zemědělská krajina naopak zarostla divokou vegetací,“ popisuje Petr Pokorný.

Paleoekologové vzorky pylových zrn získávají v sedimentech jezer nebo rašelinišť. Ve vhodné lokalitě vykopou nebo vyvrtají sediment, který pak datují radiokarbonovou metodou a v období, které je zajímá – v tomto případě to bylo sto let před a sto let po morové epidemii –, pak určují pylová zrna a z identifikovaných rostlin odvozují, jak se měnila krajina. „Analýza jednotlivých vrstev sedimentu je jako listování přírodním archivem, vrstvu po vrstvě jdeme od minulosti směrem k dnešku a sledujeme změny krajiny,“ přirovnává ředitel CTS.

morová epidemie infografika cc
Schéma palynologického výzkumu dopadů morové epidemie. Upraveno z: Izdebski et al., 2022 . Kredit: A. I., T. N., Hans Sell and Michelle O´Reilly.

V aktuální studii vědci podle pylu rozlišovali čtyři hlavní skupiny rostlin – obiloviny jako přímý indikátor zemědělství, rostliny charakteristické pro pastviny, křoviny a druhy indikující zarůstání krajiny stromovou vegetací. „V místech, kde i z historických pramenů víme, že vlivem morové epidemie došlo k velkému úbytku obyvatel, pozorujeme změnu ve složení pylových zrn, kdy zemědělské plochy zarůstají nebo přechází v pastviny; pastevectví je totiž méně výkonný zdroj obživy, ale pro menší počet obyvatel byl najednou dostačující,“ vysvětluje paleoekolog.

fotoPP1
Paleoekologové z pracovišť CTS a PřF UK při odebírání vzorků sedimentů. Foto: Petr Pokorný.

Zatímco přímořské kraje sužoval mor, České království vzkvétalo

OBR3cZ výsledků vyplývá, že některé oblasti Evropy utrpěly kolaps, avšak jiných regionů se pandemie téměř nedotkla. Prudký úbytek rozsahu zemědělské krajiny ve Skandinávii, Francii, jihozápadním Německu, Řecku a střední Itálii (na mapě fialově) podporují údaje středověkých písemných pramenů o prudkém poklesu počtu obyvatel. V mnoha regionech, včetně Českého království a přilehlých částí východní a střední Evropy (na mapě zeleně), lze naopak pozorovat nepřerušenou kontinuitu či dokonce hospodářský a demografický růst. „Například na našem území pozorujeme pokračující rozvoj. V období moru bylo například postaveno Nové Město pražské nebo založena Univerzita Karlova,“ uvádí Pokorný.

Jedním z důvodů, proč jsou výsledky natolik překvapivé, je i fakt, že doposud odborníci vycházeli z písemných pramenů, které pocházejí především z městských oblastí, a to zjevně vedlo ke zkreslení. V polovině 14. století totiž více než tři čtvrtiny populace libovolného evropského regionu žily na venkově. Města se vyznačovala přelidněností a špatnou hygienou, takže tam byl dopad moru větší nežli na vesnicích, takže dochází k mylné představě o celkovém průběhu morové rány.

„Tímto výzkumem jsme si kromě jiného ověřili přístup, který nám umožní studovat výskyt epidemií či další náhlé úbytky obyvatel mnohem dále do minulosti. Antropologové na kosterním materiálu dokáží s pomocí sekvenování DNA zjistit mnohé, ale z jednotlivých nálezů těžko dělat závěry platné pro celou populaci. Nyní jsme získali výzkumný nástroj, který by pro takové studium mohl fungovat,“ poznamenává Petr Pokorný a dodává, že se jim podobné události daří již předběžně nalézat i v pravěké minulosti.

 fotoPP2
Archeolog a paleoekolog Petr Šída (v době výzkumu kolega Petra Pokorného v CTS) při práci. Foto: Petr Pokorný. 

Palynologové budoucnosti budou mít asi smůlu

Vysvětlit, proč je dopad moru na jednotlivé regiony natolik rozdílný, bude předmětem dalších mezioborových studií. Jednou z prvních pracovních hypotéz je to, že mor se rychleji šířil v přístavních městech a také po hlavních obchodních stezkách. „České území mělo to štěstí, že leží hluboko ve vnitrozemí, a navíc je chráněno horami, jež zpomalují přístup,“ uvádí jedno z možných vysvětlení paleobotanik. Vliv ale mohla mít i hygiena, neboť mor se šíří přes mezihostitele, jakými jsou hlodavci a blechy.

Získané výsledky tak velmi dobře ilustrují důležitost mezioborových přístupů pro pochopení minulých – a také současných – pandemií. „Neexistuje univerzálně platný model pandemie, který by bylo možné aplikovat na jakékoliv místo bez ohledu na kontext,“ říká Adam Izdebski, myšlenkový otec celé studie: „Pandemie jsou komplexní jevy, které mají nejen svou globální, ale i lokální historii. Vidíme to u pandemie covid-19 a teď jsme to nově ukázali u středověké černé smrti.“

O současné koronavirové pandemii se ale budoucí palynologové těžko něco dozvědí. „Z pohledu paleoekologie budou mít smůlu, protože svět se změnil. Moderní zemědělství funguje úplně jinak, jde v podstatě o odvětví průmyslu, zatímco středověká společnost byla závislá na lidské pracovní síle a zemědělská produkce se pohybovala na hraně udržitelnosti. Kromě toho koronavirus má mnohem menší smrtnost, než měla černá smrt,“ glosuje Petr Pokorný.

Autor:
Foto: archiv Petra Pokorného

Sdílejte článek: