Jakou roli hrají malé státy v mezinárodní bezpečnosti

středa, 23 únor 2022 07:30

Tomáš Weiss z Fakulty sociálních věd UK je editorem nové knihy z renomovaného nakladatelství Routledge, která se zabývá otázkou vlivu malých států v mezinárodní bezpečnosti. „Pro českého čtenáře může být zajímavé, že se Česku v knize věnuje hned několik kapitol,“ láká k přečtení.

cover book 1

Před pár dny vyšla kniha Small States and Security in Europe: Between National and International Policymaking (Routledge 2022), kterou sestavoval a redigoval Tomáš Weiss z Fakulty sociálních věd UK spolu s kolegou Geoffrey Edwardsem z University of Cambridge.

1  2 1cs„‎Knížku jsme psali pro všechny, které zajímá postavení malých států v evropské bezpečnosti a hlavně to, jakým způsobem se do jejich fungování a do jejich bezpečnostní politiky promítá, že jsou členy různých organizací, kde mají malé státy relativně menší vliv než ty větší, ale zároveň mají domácí politiku ovlivňující to, jakým způsobem se vlády těchto států chovají mimo jiné i v otázkách mezinárodní bezpečnosti,“ vysvětluje pro magazín Forum Tomáš Weiss.

Ke spolupráci na knize si přizvali řadu odborníků, kteří přispěli svou expertizou. „Vybírali jsme velmi otevřeně. Když jsem byl rok na University of Cambridge, domluvili jsme se s kolegou Geoffrey Edwardsem, že uděláme workshop, který by se zabýval pozicí malých států v evropské bezpečnosti a tím jakým způsobem se navzájem ovlivňuje domácí politika a mezinárodní politika v organizacích. Udělali jsme ‚Call for papers‘ a přihlásilo se nám asi padesát zájemců. Z nich jsme vybrali zhruba polovinu a v červnu 2019 jsme je pozvali do Cambridge na dvoudenní seminář, kde každý prezentoval výsledky svých výzkumů. Na základě diskuzí vznikl nápad na knihu, která teď spatřila světlo světa,“ popisuje Weiss.

„Kniha je to akademická – psána akademickým jazykem, takže na čtení před spaním bych i já raději sáhl po detektivce. V úvodu jsme se ale snažili podrobně vysvětlit a popsat současnou debatu o malých státech tak, aby kniha byla srozumitelná i laikovi, který se o mezinárodní politiku zajímá,“ dodává s úsměvem. 

3  2 1
Účastníci workshopu v Cambridge, kde vznikl nápad na knihu. Archivní foto z roku 2019.

Jakou roli hrají malé státy?

Jak se píše hned v úvodu knihy, první komplikací je hned pojem „malý stát“ a jeho definice. „Malý stát, to je věc, která je v podstatě nedefinovatelná. Pro nás je malý stát každý stát, který je menší než velký,“ směje se Tomáš Weiss. „Uznávám, že to zní dost vyhýbavě, ale v principu je to stát, který má v daném vztahu dvou subjektů omezené kapacity a možnosti jednání,“ vysvětluje a uvádí na příkladu – v knize považují Lucembursko a Nizozemsko za malé státy, protože v porovnání s většími partnery v organizacích, které jsou pro ně relevantní, primárně tedy Evropská unie a Severoatlantická aliance (NATO), jsou to ty menší a slabší. Tím pádem mají i menší vliv na to, kam organizace směřují a jakým způsobem uvažují.

„Nesnažíme se definovat malé státy absolutním způsobem, protože v tom případě by Nizozemsko ve vztahu k Lucembursku bylo samozřejmě velký vstát, ale ve vztahu k důležitým partnerům v alianci nebo v Evropské unii je spíše menší, a proto je pro nás jako malý stát relevantní,“ říká editor.

Kolem malých států v posledních letech probíhá velká akademická debata, dokonce vznikají centra pro výzkum malých států. „Obecně se tuší, že i malé státy jsou schopny výrazně ovlivňovat věci kolem sebe. Stále ale existuje celá řada přístupů v mezinárodních vztazích a zejména v bezpečnosti a bezpečnostních studiích, které malé státy ignorují, protože je nepovažují za důležité. My v knize ukazujeme, že to tak není, že i když jsou malé a mají omezené možnosti, hrají roli, a je důležité sledovat jejich domácí politiku, veřejné mínění - protože to ovlivňuje, jak vypadá jejich bezpečnostní politika.“

2 3ss
Workshop v Cambridge, kde vznikl nápad na knihu. Archivní foto z roku 2019.

Tolik rozdílné a přesto stejné

„Každý stát je v jiné situaci, má jinou geografii, tradici, historii, jiné priority a zkušenosti, ale v konečném důsledku řeší podobné problémy. Například, jak sladit historické tradice a vnímání sebe jako národa s tím, že jsou členy mezinárodní organizace, která ale nemá stejnou zkušenost či dokonce zastává jinou politu,“ sdílí Tomáš Weiss, co si z práce na knize odnáší.

Jako konkrétní příklad uvádí kapitolu o Bulharsku a jeho politice vůči Rusku. Bulharští politici chápou a podporují alianční a evropskou politiku vůči Rusku, ale zároveň jsou politici ve státě, který tradičně považuje Rusko za svého přítele – velkého slovanského bratra s podobným typem náboženství, stejným písmem a dlouholetými historickými a kulturními vazbami. Tito politici pak musí doma vysvětlovat, proč podporují evropskou politiku, která odporuje veřejnému mínění, které je utvářeno historickými vazbami. Podobnou situaci řeší Dánsko nebo Island ve vztahu ke Spojeným státům.

„Těmto otázkám se chci dále věnovat, zajímá mě, jak malé státy tyto situace řeší, jak to vysvětlují na národní úrovni, jak jejich členství v mezinárodních organizacích mění domácí politiku a naopak, jak definují své priority, které chtějí prosazovat na evropské úrovni,“ říká Weiss a dodává, že ačkoliv se mezinárodní politika často mění, kniha přináší nadčasový pohled. „Každý z autorů si vybral trochu jiný přístup, každý sleduje jinou logiku toho rozhraní mezi domácí a zahraniční politikou, ale všichni se zaměřují na principy a faktory, které nejsou ovlivňovány aktuální situací.“

4  2 1
Tomáš Weiss strávil rok na University of Cambridge. 

Jak je na tom Česko?

„Pro českého čtenáře může být zajímavé, že se Česku v knize věnuje hned několik kapitol,“ láká k přečtení Tomáš Weiss. Česko jako malý stát na tom v mezinárodní politice není úplně dobře, podobně jako jiné malé státy je oproti velkým státům objektivně znevýhodněné, má méně lidí, méně peněz a menší kapacitu připravovat politiky – ve smyslu obsahu, nikoliv lidí – a argumentační strategie, sbírat data, dělat analýzy. „Pokud malý stát chce něco prosadit, musí velmi dobře vysvětlit, proč je to důležité, a to České republice dlouhodobě příliš nejde. Často přesně nevíme, co chceme. Neumíme se dohodnout, co je naším dlouhodobým cílem. Když to víme, tak to neumíme prodat na evropské úrovni. Umíme bouchnout do stolu a křičet, že se nám něco nelíbí, ale neumíme vysvětlit, proč se nám to nelíbí a jak si myslíme, že by se to mělo dělat lépe. Evropská politika je založena na hledání řešení, která jsou výhodná pro všechny, a to jsme se zatím nenaučili,“ míní Weiss, který optimisticky věří, že se to jednou změní.

„Vzorem nám mohou být jiné malé státy, které dokáží obsah evropských politik ovlivňovat. Věřím, že se to jednou naučíme, ale snadné to nebude. Musíme změnit nekonečnou debatu, zda je Evropská unie dobrá nebo špatná, ale spíše se zaměřit na to, v čem nám může pomoci, co chceme. A k tomu asi bude potřeba nová generace politiků, kteří ovládají jazyky, mají evropské zkušenosti, čtou zahraniční noviny, aby chápali, že tu nejsou jen zájmy českých voličů, ale že své zájmy mají i voliči ostatních evropských států. Bez toho lepší pozici v mezinárodní politice nezískáme.“

Autor:
Foto: Shutterstock, archiv Tomáše Weisse

Sdílejte článek: