Jak pouhé informování o názorové shodě odborníků nebo správné načasování poskytnutí informací vede k lepším rozhodnutím, zkoumá vědecká i partnerská dvojice Julie Chytilová a Michal Bauer z CERGE-EI a FSV UK. Výsledky výzkumů se snaží dostávat k veřejnosti, poslední studii publikovanou v prestižním časopise Nature třeba i prostřednictvím videa.
Co si myslíme, že si myslí odborníci – a jak se pleteme? A jak k tomu přispívají média? I na tyto otázky odpovídá loňská studie Michala Bauera a Julie Chytilové o ochotě nechat se očkovat proti covid-19 publikovaná v prestižním časopise Nature (více v samostatném článku). Tato studie, která je vůbec první ryze českou společenskovědní prací publikovanou v Nature, vzbudila velký ohlas mezi odbornou i laickou veřejností. Jako mimořádný tvůrčí počin ji počátkem dubna u příležitosti oslav 675. výročí založení ocenila Univerzita Karlova Cenou Bedřicha Hrozného (ocenění nese jméno rektora Univerzity Karlovy, orientalisty a jazykovědce, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů). Michal Bauer v prosinci loňského roku také získal cenu ministerstva školství za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (Julie Chytilová tuto cenu získala již v roce 2016).
Julie Chytilová a Michal Bauer počátkem dubna převzali Cenu Bedřicha Hrozného za tvůrčí počin.
Dostat výsledky k lidem i pomocí videa
Na základě publikace vzniklo i animované video přibližující hlavní poznatky srozumitelnou a odlehčenou formou. „Byla to pro nás velmi zajímavá a obohacující zkušenost – my jsme jako akademici trénovaní na přesná sdělení, pro krátké video ale musíte zjednodušovat, najít vhodná přirovnání, která jsou srozumitelná a ideálně i zábavná. Byly to v dobrém smyslu intenzivní diskuze,“ pochvalují si spolupráci s animátorskou firmou Maur Film, která stojí i za projektem NEZkreslená věda od Akademie věd ČR. Video na příkladu očkování proti covidu dobře ukazuje, jak fungují média, jak komunikovat různé názory či jak pracovat s informacemi. „Naším cílem je dostat video k široké veřejnosti a především středoškolákům, aby se využívalo ve výuce. Spolupracujeme na tom s učiteli a organizací Člověk v tísni,“ sdílí autoři studie.
Osudová cesta do Ugandy
Dlouhodobým výzkumným tématem Julie Chytilové a Michala Bauera je ale téma chudoby v rozvojových zemích. K tématu se dostali trochu neplánovaně jako čerství absolventi Univerzity Karlovy, kdy se vydali na půlroční dobrovolnický pobyt do Ugandy. „Chtěli jsme cestovat, zažít něco nového a zároveň být užiteční,“ vzpomínají na cestu, která zcela změnila jejich další směřování – Julie Chytilová již během studia pracovala v Hospodářských novinách a Michal Bauer v investiční bance a na Úřadu vlády, s akademickou kariérou tak úplně nepočítali. „Díky tomu, že jsme měli možnost z blízka poznat život v ugandských vesnicích, začalo nás napadat mnoho otázek, na které jsme chtěli znát odpověď, a tak jsme je začali zkoumat,“ vysvětlují.
Začarovaný kruh chudoby
„Psychologie chudoby je stále poměrně nový směr bádání, který leží na pomezí ekonomie a psychologie. Snažíme se pochopit, jakým způsobem prostředí chudoby ovlivňuje ekonomické rozhodování,“ vysvětluje Bauer. Není překvapivé, že finanční tíseň vede ke stresu a úzkostem. Z nových vědeckých výzkumů ovšem také vyplývá, že tato psychologická zátěž ovlivňuje přemýšlení a ekonomické rozhodování. Vede k prokrastinaci a odkládání práce či nižší produktivitě, což následně ještě více prohlubuje chudobu a vyvolává další stres. „Může se tedy roztočit bludný kruh chudoby, ze kterého je velmi těžké se bez vnější pomoci dostat,“ konstatuje Chytilová.
Z
předchozích studií vyplývá, že pocit finanční tísně negativně ovlivňuje i hodnotu IQ. ,,To bylo překvapivé, dlouho se myslelo, že tyto kognitivní schopnosti jsou neměnné. Studie týmu ekonomů a psychologů z čelních světových univerzit publikovaná v roce 2013 v Science ukázala, že indičtí farmáři před sklizní, tedy v období hladu a finanční tísně, v testech inteligence dosahovali nižšího skóre než ti samí farmáři po sklizni,“ popisuje Bauer.
„My jsme na tuto studii navázali výzkumem v Ugandě, který se zaměřuje na důležitou dimenzi ekonomického rozhodování – trpělivost. V rámci kontrolovaného experimentu si účastníci mohli zvolit, kdy budou pracovat a kdy si vezmou přestávku. Pokud pomocí experimentálních metod byly aktivovány myšlenky na vlastní finanční tíseň, účastníci mnohem častěji odkládali práci a spíše volili odpočinek a zábavu,“ popisuje Chytilová výsledky jejich předloňské studie.
I v kontextu dalších studií se tak ukazuje, že správné načasování důležitých rozhodnutí, ale i informačních kampaní o důležitosti zdravotní prevence nebo vzdělávání, do období po sklizni nebo jistota pravidelného příjmu může mít zásadní vliv na prevenci chudoby a obecně lepší životní rozhodnutí. „Výzkumy také naznačují, že pomoci může i zjednodušení rozhodování či například formulářů, jak požádat o pomoc. Stres a úzkost totiž negativně ovlivňuje kognitivní schopnosti a samotná žádost o pomoc tak může být příliš složitá,“ vysvětluje Chytilová.
Chybějící most mezi vědou a praxí
Daří se dostávat výsledky takových studií do praxe? „Často se od nás vědců očekává, že kromě samotných poznatků zařídíme i jejich aplikaci. Snažíme se, ale je těžké na to najít kapacitu a někdy to vyžaduje i odlišný typ schopností, než mají obvykle vědci,“ říká Bauer, podle kterého je důležité podporovat specialisty, kteří by rozuměli vědě a zároveň věděli, za kým zajít, jak poznatky co nejefektivněji komunikovat politikům či zástupcům organizací, jak je dostávat do praxe.
Manželka, ale Chytilová
Julie Chytilová a Michal Bauer jsou si partnery ve vědě i v životě, podle jména to ale nepoznáte.
„Svatbu jsme měli poměrně pozdě. Celý život jsem byla Chytilová a neuměla jsem si představit, že bych najednou měla mít jiné jméno. Takže důvodem nebyla vědecká kariéra a publikace, ale spíše vnitřní pocit,“ vysvětluje vědkyně a kolega-manžel doplňuje, že změna jména pro ně nebyla tématem – jednoduše se domluvili.
Jaká jsou témata, na kterých aktuálně pracují a na čem by chtěli pracovat, kdyby měli větší kapacitu? „Máme vždy více témat, kterým se věnujeme. Jedno z těch novějších témat jsou například mezigenerační vztahy ve společnosti, zda mezi mladými a starými dochází k mezigenerační diskriminaci a podle prvotních výsledků to vypadá, že ano, že existuje averze k mladým, která pramení z mylných představ o tom, že nemají skoro žádné problémy. Nyní se snažíme pochopit a popsat, proč a co by s tím šlo dělat,“ líčí Bauer.
Zajímají je i další téma související s diskriminací a chováním lidí vůči minoritám. „Nápadů máme zatím naštěstí docela dost, spíše se musíme krotit a připomínat si, že máme omezenou kapacitu a že do nového projektu se můžeme pustit, až když dokončíme nějaký předchozí,“ dodává Julie Chytilová.
