Festival Kafkus Hybernská: Nové dimenze Kafkova díla

úterý, 26. březen 2024 07:56

Kampus Hybernská se minulý týden, u příležitosti stého výročí úmrtí spisovatele Franze Kafky, proměnil v Kafkus. Didaktikon zorganizoval hlavně pro žáky středních a základních škol přednášky, workshopy nebo pop-artovou výstavu, jejichž pojítkem byl právě nejslavnější pražský německy píšící spisovatel. 

dovnitř 1

Jeden Den s Didaktikonem byl věnován filozofii v souvislosti s literárním dílem Franze Kafky. „Když se řekne Kafka, napadne nás spousta věcí, ale ta nejobecnější je moderní literatura, pro niž je příznačné, že vyžaduje od čtenáře jistou aktivitu. Kafka je výborný úvod do těchto dvou slov. Když ho opravdu čtete, něco ve vás zanechá, musíte se s jeho texty nějakým způsobem vyrovnat. A Kafka nejenom, že nám to neusnadňuje, ale přímo nás do těch situací vrhá,“ uvažuje nahlas profesor Miroslav Petříček, který spolu se svým kolegou z Filozofické fakulty UK, doktorem Matějem Králem, přišel do Didaktikonu debatovat se studenty třech pražských gymnázií na téma Kafka, filozofie a současnost, respektive jak nás může četba Franze Kafky morálně povznést. Honosné, těžké téma… Přednášející ovšem dokázali tak bravurně střídat teoretické poznatky s vlastními postřehy a zážitky z četby, že studenti v zaplněném sále ani nedutali.

dovnitř 2dovnitř 3

Kafka a morální růst

„Etika je disciplína, jež se zabývá tím, jak dobře nebo správně žít. K tomu nám však nestačí jen správně myslet, respektive uvažovat o důsledcích svých činů, ale potřebujeme také správně cítit, vnímat jednotlivé lidi, vědět, jak je oslovit. I když budete například mluvit pravdu, můžete někomu hodně ublížit, pokud ji sdělíte necitlivě,“ nastínil stěžejní téma besedy Matěj Král. A právě s tím nám může podle něj hodně pomoci literatura, protože rozšiřuje obzory, dává nahlédnout do situací, které nikdy nezažijeme, a také jde do větší hloubky. „Mistři literatury umí vystihnout věci, kterých si běžný člověk nevšimne nebo je není schopen popsat,“ vysvětluje Matěj Král. A jak s tím vším souvisí Kafka? „Kafkova díla jsou nedořečená, fragmentární. Buď neodkazuje na žádné konkrétní reálné kontexty, anebo, což je jeho velmi častá strategie, odkazuje na mnoho kontextů, které jsou navíc ve vzájemném rozporu a je mezi nimi přímo hmatatelné napětí. Tím ovšem také ukazuje, čím jsou si oba kontexty podobné. Třeba, v čem se vztah člověka k Bohu podobá vztahu k úředníkům,“ nabízí úsměvný příklad Martin Král.

Všichni jsme Řehoř

„Kafka pracuje s fantastickými scénáři tak, že nám umožňuje lépe pochopit reálný svět, v němž žijeme,“ vypůjčil si Matěj Král definici od Milana Kundery. „Přestože popisuje situace nereálné, třeba proměnu v brouka, v některých ohledech ta situace reálná je. Já si třeba často připadám jako brouk,“ směje se didaktik filozofie a přiznává, že se ve svém životě často vztahuje k Řehořovi, hlavní postavě Proměny. „Řehoř měl nedávno svátek. A já se ten den cítil strašně zahlcen prací. Vzpomínka na Proměnu mi pomohla si stanovit hranice. Říkal jsem si, že se potřebuji ´odřehořovatět´,“ popisuje Král s tím, že toto slovo velice často používá pro svůj morální růst. A nejenom on, v tu chvíli přepracovaný pedagog, si může z románu něco vzít. Genialita Kafky spočívá podle Matěje Krále právě v tom, že příběh Řehoře, který se změnil v brouka, dokázal uchopit tak nejednoznačně, že ho lze spojovat s obrovským množstvím reálných životních situací.

dovnitř 4„Tím, jak Kafka přenese situaci do fantaskního prostředí, se z ní stává obecný problém,“ říká Miroslav Petříček.

„Proměnu v brouka je možné vnímat jako autorovu snahu demonstrovat něco, co si běžně neuvědomujeme, totiž že máme nezřídka potřebu někam dokonale utéct, schovat se a nebýt vidět, aby nám všichni dali pokoj,“ odpovídá Miroslav Petříček na dotaz z publika, proč si myslí, že se tedy Řehoř proměnil v Brouka. „Ale zase tak jednoduché to není. To byl nebyl Kafka,“ pokyvuje hlavou filozof. Řehoř totiž úplně neutekl a stále má potřebu komunikovat se svým okolím, rodinou. „Jako by chtěl a zároveň nechtěl. A Kafka jako by říkal: ´Tak se rozhodni! Chceš zmizet? Nebo to tady budeš snášet?´ Polovičatá cesta vede k tomu, že se z něj maximálně stane otravný brouk,“ myslí si Miroslav Petříček. Podle jeho kolegy jako by nás Kafka nepřímo vedl k tomu převzít odpovědnost sami za sebe. Přijmout tu zcela novou situaci, kdy je člověk vyhozen mimo společenství, a vytvořit si pro sebe úplně nová pravidla, jak správně žít.

Jsme jednotní. Nebo ne?

„Kafka se také hodně zabýval otázkou jednoty lidstva. Některé jeho aforismy dost jasně říkají, že existuje něco, co je společné nám všem. Nicméně v jednom z dopisů Mileně Jesenské nastoluje úvahu o tom, že lidstvo se jeví jako krajně nejednotné. Proč?“ předestírá Matěj Král posluchačům další Kafkovo stále aktuální téma a sám si odpovídá. „Podle něj je to způsobeno tím, jaké příběhy si vyprávíme a jak je nastaven komunikační prostor, v němž žijeme. Když komunikujeme neosobně, na dálku pomocí dopisů nebo i telefonu, způsobuje to strašlivou rozervanost duší. Protože v rámci této komunikace nekomunikujeme s lidmi, ale s přízraky,“ cituje spisovatele filozof. A právě tím je podle něj Kafka tak současný. „Je to můj názor a netvrdím, že to říká Kafka,“ předesílá Matěj Král.

dovnitř 5„Kafka nepředstírá, že všemu rozumí. Naopak je extrémně zdrženlivý, aby ani náznakem nenaznačoval, co si o řadě věcí myslí,“ říká Martin Král.

Kde se bere zlo

„Myslím si, že v současném komunikačním prostoru dominují určité typy příběhů. Takové, které vyvolávají silné emoce, typicky negativní. Soustředí se na jednotlivé lidi, typicky nepřátele, které vnímáme jako ztělesnění zla. Příběhy jsou velmi často strašně zjednodušené, jako by celé zlo splynulo s tím jedním člověkem. Netvrdím, že to není pravda – vím, že jsou lidé, kteří jsou velmi zlí,“ říká filozof. Nicméně stojí si za tím, že příčinou rozdělení společnosti jsou právě určité typy příběhů. A ti „rizikoví“ lidé jsou ti, kdo dokáží s těmito příběhy šikovně a bezostyšně pracovat. „Kafka v dopise Mileně říká, že s tím, jak komunikujeme s přízraky, se nedá nic dělat, přízraky vždycky vyhrají, můžeme je jenom rozpoznat. Já jsem větší optimista. Myslím si, že je důležité vyprávět jiné příběhy. A to nás učí Kafka, který je strukturuje zcela jinak, než jsme zvyklí. A nepředstírá, že všemu rozumí. Naopak nás silně prožitkově nechává zažít, že světu nerozumíme. Zároveň tím, jak svoje zkušenosti zobecňuje do fantaskního jazyka, nás učí pozornosti vůči lidskému utrpení, které je potenciálně všeobecné,“ shrnuje Matěj Král.

„Nezapomínejme ovšem, že Kafka byl velký humorista. Tak těžkomyslný, jak my to tu vykládáme, rozhodně nebyl,“ připomněl Miroslav Petříček a na nabídku svého kolegy říct pár slov závěrem jen zakroutil hlavou: „To by znamenalo, že už jsme o Kafkovi všechno řekli,“ rozloučil se s posluchači filozof.

dovnitř 6dovnitř 7

Workshopy a nová hra

Tímto ovšem speciální Den s Didaktikonem nekončil. Studenti si mohli vybrat mezi třemi workshopy. Kafka a etika navázal na téma ranní besedy a jeho účastníci pracovali s konkrétními příklady Kafkových textů a zvažovali jejich morální souvislosti ve vztahu k současnému světu. Druhý workshop Topič, Kafka a Panenka nabídl dvě sondy do díla Franze Kafky jakožto povídkáře pražské německé literatury i autora (polomýtických) dopisů. Třetí skupinka si zahrála videohru Playing Kafka z dílny studia Charles Games, která je inspirovaná Kafkovým románem Proces a v tuto chvíli je k dispozici pouze v Didaktikonu a v Goethe Institutu. Veřejně k dispozici bude od června, ještě doplněná o části inspirované Kafkovými díly Dopis otciZámek.

dovnitř 8dovnitř 9

„Jsme si vědomi toho, že Franz Kafka je opravdu náročné téma pro žáky středních a základních škol. O to víc nás těší, že je o něj takový zájem a že se festivalu Kafkus Hybernská snad podařilo představit autora v nových souvislostech a nalákat návštěvníky k dalšímu poznávání,“ věří manažerka a odborná garantka Didaktikonu Tereza Martínková Bártlová.

 

Autor:
Foto: Monika Masnicová

Sdílejte článek: