Předsudky, ústrky... Co vede k nižším počtům žen ve vědě

úterý, 12 duben 2022 17:06

„Někteří lidé – muži, samozřejmě – mě odrazovali od vědecké kariéry, neboť prý není vhodná pro ženy. To mě přimělo vytrvat ještě víc.“ Citátem Françoise Barré-Sinoussi, laureátky Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (2008), propagovali organizátoři panelovou diskuzi Women in Science: The Gender Variable, jež proběhla 11. března v Kampusu Hybernská pod taktovkou Francouzského institutu v Praze, Goethe-Institutu a Univerzity Karlovy. Do debaty se kromě dalších řečníků zapojila i rektorka UK Milena Králíčková, když nastínila plánované strukturální změny, které mají vést k rovným příležitostem na největší české univerzitě.

IMG 6382
Momentka z panelové diskuze, zleva moderátor Aleš Vlk z portálu Vědavýzkum.cz, Colette Guillopé, Tereza Petrusková a Viktoria Niebel.

Čtvrtina žen sexuálně obtěžována

Diskuzi o genderových nerovnostech v akademickém prostředí otevřela profesorka Colette Guillopé, francouzská matematička působící na Université Paris-Est-Créteil-Val-de-Marne a někdejší prezidentka organizací Femmes & MathématiquesFemmes & Sciences. Představila závěry projektu Gender Gap in Science (z let 2017 až 2019), jenž mapoval genderové nerovnosti na základě celosvětového průzkumu mezi 32 tisíci akademickými pracovníky a pracovnicemi (v témže zastoupení). Co výzkum ukázal? Ženy ve vzdělávání i v zaměstnání obecně čelí negativním pocitům častěji než muži. Více než čtvrtina respondentek, tedy čtyři tisíce žen, pak zažila sexuální obtěžování (u mužů to byla v průměru tři procenta).

„Zkušenost žen je v nevyváženém světě vždy výrazně negativní,“ shrnula Guillopé závěry výzkumu a vysvětlila, že je zapotřebí brát v potaz dlouhotrvající diskriminaci vědkyň. „Ženy jsou neustále znevýhodňovány a muži naopak takzvaně pozitivně diskriminováni. To se dělo více než sto let a trvá dodnes. Je nutné problém zvrátit a dikriminaci žen kompenzovat,” navrhla v plénu.

Ženy častěji ke kormidlům

Za další palčivý problém označily panelistky nerovné zastoupení žen ve vedoucích pozicích. K témuž tématu se později vyjádřil i jeden z posluchačů. Podle něj ženy často nezastávají role vedoucích kateder, poněvadž o funkce nemají zájem (například proto, že přemíra administrativy odvádí od vědecké práce). Na komentář reagovala Colette Guillopé argumentem, že ženy opakovaně prokázaly schopnost být manažerkami třeba v organizaci domácnosti i ve výuce na školách, jíž mají většinou na starost právě ony. „Nejde o to, že by nechtěly vést,“ upozorňuje Guillopé, „jakmile máte pozici s určitým vlivem, zastávají ji však výhradně muži.“

IMG 6372

Opakovaně pak přítomným zdůrazňovala, že je zapotřebí investovat do programů, které se rovným příležitostem budou věnovat a zajistí zavádění nutných strukturálních změn. A za efektivní nástroj označila rovněž mentorské programy, které pomohou překonat kariérní výzvy především mladým vědkyním a dodají navíc potřebnou sebedůvěru. V tuto chvíli se však odehrávají pouze na lokální úrovni. A proč se má vůbec společnost snažit odstranit výrazný nepoměr v zastoupení mužů a žen v takzvaně STEM oborech (zkratka označující vědeckotechnické disciplíny Science, Technology, Engineering, Mathematics)?

Bioložka Tereza Petrusková z Přírodovědecké fakulty UK považuje rovné zastoupení za přirozené. Vysvětlila, že „muži a ženy jsou odlišní, přinášejí rozdílné přístupy a přemýšlejí o stejných věcech jinak.“ Genderová i jiná rovnováha – nejen ve vědě – by podle ní vůbec neměla být otázkou, ačkoliv se o ní stále diskutuje.

Sociální vědkyně Viktoria Niebel z Ruhr Universität Bochum ji doplnila: „Rozmanitost týmů obohacuje vědecké výsledky i uplatněné perspektivy a dává možnost zabránit slepým místům ve výzkumu“. A taková přítomnost dle německé vědkyně také podporuje kladení nových výzkumných otázek a obecně vede k bohatějším diskuzím v oboru, větší pestrosti.

IMG 6377
V panelové diskusi vystoupila i rektorka UK Milena Králíčková (vlevo), vědkyně a matka dvou dcer, jež důležitost tématu opakovaně akcentuje.

Vliv mateřství na rovné příležitosti

Značná část diskuze se ovšem nevěnovala obecně situaci vědkyní–⁠žen, nýbrž spíše vědkyní–⁠matek, či dokonce vědkyní-manželek. Všechny panelistky se opakovaně shodovaly, že předpokladem k úspěchu je zohlednění mateřské dovolené a partner, který poskytuje nezbytnou podporu. Tereza Petrusková coby kýženou systémovou změnu uvedla otevření mateřských škol pro děti mladší tří let. Upozornila, že „pokud nemáte rozumné peníze, což většinou jako Ph. D. studentka opravdu nemáte, čelíte velkým problémům“. Školky až pro tříleté děti dle ní dokazují, jak u nás na státní úrovni „chybí podpora mladých žen, které chtějí žít normální život – být vědkyní a zároveň mít rodinu“ (pro férovost je třeba dodat, že rodičovská dovolená v Česku je oproti jiným západním zemím anebo USA poměrně dost dlouhá – pozn. red.).

Dovolená vědkyň-matek neznamená pouze mezeru v životopise, ale především ztrátu kontaktů, dohánění znalostí či opětovné získávání důvěry a respektu kolegů. Tento „hendikep“‎ navíc samozřejmě ovlivňuje vědkyně i v dalších letech, ne pouze během bezprostředního období po návratu na pracoviště. Role „pečovatelky“ je v rodinách většinou přiřazována právě ženám. Jak tuto asymetrii zmírnit, nastínila Viktoria Niebel. Jedním z řešení, které nezaznívá příliš často, je zvýhodnění vědců a vědkyň po rodičovské dovolené. Jedná se dle ní kupříkladu o podmínku ve výběrovém řízení či hodnocení projektů, která upřednostňuje ženy i muže, kteří strávili několik let na mateřské anebo otcovské dovolené. V tomto případě se tedy nejedná o diskriminaci namířenou vůči jednomu genderu, ale jde o univerzální zvýhodnění rodičů.

Silně zakořeněné stereotypy

Niebel dále zdůraznila, že genderové předsudky, jako jsou třeba „typicky“ ženské nebo mužské profese, se utvářejí již v útlém věku. Zájem o určitou profesní dráhu je pak ovlivněn společností, kulturou a také stávajícím zastoupením žen a mužů v daném oboru. Toto má za následek i ekonomické nerovnosti ve společnosti, jelikož zmíněné STEM patří mezi obory, které jsou podporovány štědrými výzkumnými granty. „Každý si samozřejmě může vybrat, o který studijní obor má zájem, ale nesmíme zapomínat, že se to odráží i na ekonomickém statutu později v životě,“ upozornila Niebel a doplnila, že to ovlivňuje nejen jednotlivce, ale i celou naši společnost.

IMG 6379Převládající stereotypy spojené se zkušenými i začínajícími vědkyněmi negativně ovlivňují také (ne)sebevědomí žen, což v důsledku můž vést k nižším výkonům. Právě o genderových předsudcích i o tom, jak ovlivňují sebedůvěru mladých žen, vyprávěl film La science a mauvais genre (v překladu Věda ve špatném rodě), který následoval po panelové diskuzi. Prostřednictvím autentických příběhů vědkyň a inženýrek byly představeny systémové i neviditelné bariéry, jimž musejí ženy čelit na kariérní cestě. Cílená motivace dívek pro STEM, využití pozitivních vzorů, jako třeba vědkyň k propagaci studijních oborů, demytizace představ o mužském oproti ženskému mozku a investice do programů na překlenutí genderové propasti – to jsou strategické kroky, jež dle aktérů vedou ke zdravému ekosystému a adekvátnímu zastoupení žen.

Změny čekají i Karlovku

Obdobná doporučení zazněla i v úvodní řeči rektorky UK Mileny Králíčkové, pro kterou jsou, jak říká, ženy ve vědě srdečním tématem: „Pohybuji se v akademii již třicet let, jsem matka dvou dívek. Za tu dobu jsem potkala mnoho žen, které kvůli dětem opustily výzkum nebo jej nemohly dělat tak, jako kdyby měly dostatečnou systémovou podporu,“ uvedla se zjevným zklamáním v hlase.

Ve funkci rektorky proto zavádí klíčové strukturální změny, které mají vést k rovným příležitostem. Pod jejím vedením vznikne speciální komise zaměřené na rovné příležitosti. „Už je to více než sto let, kdy ženy mohou studovat na Karlově univerzitě. I přes to nemůžeme být spokojeni se současnou situací,“ zdůraznila Králíčková v kontextu nízkého zastoupení žen ve vedoucích pozicích univerzity (profesorky, děkanky). Zřízení komise rovných příležitostí je tak jasným signálem, že Univerzita Karlova téma považuje za prioritní.

Co by podle panelistek pomohlo?

 •   Financování programů na rovné příležitosti v institucích

 •   Zřízení postu referenta či referentky v otázkách genderové diskriminace

 •   Systémové pojistky proti znevýhodnění po rodičovské dovolené

 •   Začlenění zaměstnanců instituce do tvorby opatření a nastavení procesů

 •   Budování genderově vyváženého a férového prostředí

 •   Upřednostnění žen ve výběrovém řízení v případně splnění všech kritérií jako muži

 •   Mentorské systémy na podporu mladých žen

 •   Odstranění stereotypů utvářených od útlého věku

 •   Asistence při relokaci, toto například praktikuje Univerzita ve Štrasburgu, která pomáhá zprostředkovat pracovní příležitosti pro partnera

 •   Mateřské školy pro děti mladší tří let

 •   Podpora a pochopení ze strany partnera

 •   Upozorňování na diskriminující chování na pracovišti.

 •   Pro více informací lze doporučit příručku Jak na změnu: Genderová rovnost ve výzkumné instituci od NKC – Gender a věda AV ČR, která přináší praktický návod na vytvoření férového a otevřeného pracoviště s cílem zajistit genderovou rovnost.

Rozmanitá škála diskriminace

femforumA jaká překvapivá zjištění přinesla diskuze i neformální debata s účastníky? S nějakou formou diskriminace se setkala téměř každá žena. Nemusí jít pouze o nerovné podmínky v náboru, které lze většinou s jistotou identifikovat, anebo o nízké zastoupení žen v oborech STEM, kam proudí nejvíce peněz, což dle Niebel přímo vede k nerovnému rozdělení zdrojů ve společnosti. Jedná se také o chování mužů vůči ženám, které odráží existující stereotypy na dennodenní bázi: přerušování žen během konverzace, přiřazování úkolů nesouvisejících s její profesí (například funkce zapisovatelky ve výzkumném týmu) nebo takzvaný mansplaining. Oč jde? Tento termín označuje situaci, kdy muž jedná povýšeně a vysvětluje ženě něco, co vzhledem ke své kvalifikaci zjevně zná a čemu se dokonce sama ve výzkumu věnuje. Jedná se o více či méně vědomé ponížení, navíc umocňované přítomností publika.

Z posledních příkladů vyplývá, že každý z nás může přispět k odstranění neférových podmínek; nejen ti, kdo mají přímý vliv na struktury institucí. Ať už se jedná o upozornění na nevhodné chování, o aktivní podporu žen v týmech, nebo o citlivou komunikaci postrádající stereotypní poznámky (komplexnímu tématu se věnoval i speciál magazínu Forum).

Vše se takříkajíc počítá a vše mohou praktikovat jak muži, tak ženy. Týž dopad má i aktivita ve virtuálním světě, třeba sdílení příběhů úspěšných vědkyň. A co doporučily panelistky dalším ženám? Radily shodně následující: „Myslete strategicky, nezapomínejte na vášeň pro vědu a tvořte si mezinárodní síť kontaktů, která vám pomůže snížit frustraci a získat lepší příležitosti.“

Autor: Karolína Poliaková, FSV UK
Foto: Francouzský institut

Sdílejte článek: