Mladí Bosňané by asi autoritáře přijali, válku ale nechtějí

pátek, 06 květen 2022 08:29

Válka v Bosně a Hercegovině skončila v roce 1995 podpisem takzvané Daytonské dohody. Následky konfliktu ale hýbou její společností dodnes a mír v zemi je velmi křehký. Mohou být pro zemi nadějí její mladí, když mnozí z nich se narodili až po krvavém konfliktu, který v zemi vypukl po rozpadu Jugoslávie? Odpověď i na tuto otázku se vypravil hledat přímo na Balkán Michal Ostrý z Fakulty sociálních věd UK. Výsledky svého výzkumu přetavil do bakalářské práce, jež získala výborné hodnocení i doporučení k publikování. 

Ve výklenku studentkého prostoru, který věnoval starosta města Visoko
Ještě jako student se Michal Ostrý vydal za poznáním situace i přímo do Bosny a Hercegoviny, o svém putování si vedl i blog.

Michal Ostrý, dnes čerstvý absolvent teritoriálních studií na FSV UK, se do Bosny a Hercegoviny dostal poprvé v roce 2019; tehdy jako dobrovolník organizace OBESSU, která tam pořádala letní školu pro aktivní středoškoláky z celé Evropy. „Středoškolští zástupci z Bosny a Hercegoviny vyprávěli o tom, jak jejich země funguje, co se jejich organizace snaží docílit a na jaké problémy v zemi narážejí. Jejich energie pro to, co dělali, a obrovská profesionalita, byly výjimečné a velmi mě zaujaly,“ vzpomíná Michal.

Ze zájmu i téma bakalářské práce

Když pak hledal téma pro bakalářskou práci, rozhodl se, že hlouběji prozkoumá, jak současná mladá aktivní generace obyvatel Bosny a Hercegoviny přemýšlí, kam směřuje a zda se může stát nadějí své země.

Bosna a Hercegovina je silně decentralizovaný stát s velmi složitou formou správy, v níž se špatně orientují i sami její obyvatelé a která ne úplně dobře funguje. Zemi obývají Bosňáci, Srbové a Chorvati a na jejím území se setkávají i tři velká náboženství – islám, pravoslaví a katolicismus. Země se dodnes potýká s následky brutální občanské války, která v zemi vypukla v roce 1992. Konflikt nakonec ukončila Daytonská dohoda, když se po několika neúspěšných pokusech konečně podařilo k jednomu stolu posadit představitele do té doby válčících stran – Aliju Izetbegoviće, Slobodana MiloševićeFranju Tudjmana.

shutterstock 1810251274Dohoda sice narýsovala budoucí mírovou podobu státu, zároveň je dodnes neustálým předmětem sporů a terčem kritiky všech zúčastněných stran. Ekonomicky slabou zemi vyčerpává vysoká míra korupce, nepotismus a také migrace obyvatel na západ (Bosna a Hercegovina má 3,5 milionů obyvatel, ovšem dalších 1,7 milionů v diaspoře). To vše se promítá i do života nejmladších obyvatel Bosny a Hercegoviny, za nimiž se loni v září vydal na dvacetidenní výzkumnou výpravu Michal Ostrý. Využil přitom stipendia z programu Podpora internacionalizace na UK (POINT), jímž Univerzita Karlova podporuje podobné projekty.

Rozhovory nejen o demokracii

S batohem na zádech pak ve vlacích a autobusech projel Bosnu a Hercegovinu napříč. Za pomoci místní spojky (studenta Omara) si vytipoval větší města z různých regionů, aby dostal co nejvyváženější vzorek respondentů. Během cesty vyzpovídal dvě desítky aktivních mladých obyvatel země ve věku od šestnácti do pětadvaceti let. „Chtěl jsem zjistit, co si myslí o demokracii, co je vede k jejich aktivismu, pochopit jejich motivace a zajímalo mě také, zda chtějí zemi opustit, nebo chtějí zůstat a dál pomáhat v jejím rozvoji a případně se i přímo politicky angažovat,“ vysvětluje Michal Ostrý z FSV UK.

Shodiště, které namalovali studenti  v Tuzle

A zdá se, že v tomto směru skutečně určitá naděje pro Bosnu a Hercegovinu roste. Mladí prý až tolik na emigraci nepomýšlejí, spíše chtějí načerpat inspiraci v zahraničí a pak se vrátit a rozvinout zkušenosti ve své rodné zemi. O přímý vstup do politiky neusilují; bližší je jim forma občanského aktivismu, který jim přináší uspokojení nejen proto, že něco sami dokáží přímo změnit, ale také proto, že díky tomu potkávají podobně smýšlející lidi, a tím i nové přátele.

„Mají touhu přispět k pozitivní změně. Zároveň u nich byla obrovská potřeba vlastního seberozvoje. Nejmladší účastnici mého výzkumu bylo šestnáct, nepotkal jsem nikdy tak mladé lidi, kteří by si tolik uvědomovali, že je potřeba se v něčem rozvíjet. V Bosně a Hercegovině spousta věcí nefunguje tak, jak by měla, a to se týká i škol. Mladí vědí, že pokud se chtějí někam posunout, mít dobré zaměstnání a dělat to, co je baví, musí se o to zasadit sami,“ podotýká Ostrý.

Michal se během své cesty setkal třeba se středoškoláky z města Tuzla, kteří z vlastní iniciativy pomalovali nudné šedivé městské schody, aby vypadaly pěkněji (na snímku vlevo). Jiná skupina středoškoláků zase na místo ministerstev nebo radnic vymýšlela plán distanční výuky v době pandemie covidu, neboť se obávala, že jinak by neměli výuku žádnou. Ukázalo se však, že jeho respondenti a respondentky (dívky se v Bosně a Hercegovině podstatně více angažují) váhali nad tím, zda je demokracie pro zemi tím ideálním zřízením. „Mladí sice přemýšlejí podobně jako jejich vrstevníci z jiných evropských zemí, občas mě ale velmi překvapili některými svými názory. Jsou frustrovaní z toho, jak jejich země nefunguje. Podle nich ve státě demokracie selhává, přijatelný by proto pro některé z nich byl i autoritativní vůdce,“ upozorňuje Michal.

Jedním z výsledků Daytonské dohody bylo rozdělení Bosny a Hercegoviny do dvou entit – Federace Bosna a Hercegovina (která se dělí do dalších deseti kantonů) a Republika srbská – a samostatného Distriktu Brčko. Hlavní město Sarajevo zůstalo nerozdělené. Všechna tři etnika volí svého prezidenta, kteří společně tvoří tzv. prezidentství.

Ochota mladých tolerovat pevnou ruku plyne právě z toho, jak je vláda rozdrolená mezi jednotlivé entity, a ve své podstatě je tak nefunkční. V zemi navíc sídlí i vysoký představitel OSN, jenž má širokou škálu pravomocí, a už tak složitou vládní situaci ještě komplikuje. Jeho umístění v zemi je ale opodstatněné. Jeho hlavním úkolem je dohlížet na klid zbraní. Na podzim loňského roku upozorňoval, že Bosna a Hercegovina čelí největší existenční hrozbě od konce roku 1995. A současná válka na Ukrajině to ještě přiostřuje.

shutterstock 2070545345
Na hřbitově Kovači v Sarajevu jsou pochovaní padlí vojáci z války v Bosně a Hercegovině.

„Situace v zemi je hodně vypjatá. Dlouhodobě hrozí především srbští představitelé v částí Republika srbská, nedávno začali i Bosenští Chorvati v kantonech. Mluví o možném rozdělení, přesunu moci z centrální autority na jejich individuální místní samosprávu. To, že situace v zemi není stabilní, dokazuje i to, že hned, jak začala (24. února) válka na Ukrajině, EU posílila zahraniční misi EUFOR, která má udržovat mír v Bosně a Hercegovině, o dalších 500 vojáků,“ říká již vystudovaný bakalář Michal Ostrý.

Stále horké místo dnešní Evropy

„Pokud může teď někde v Evropě začít další konflikt, tak je to právě zde,“ obává se. Ač pro nejmladší generaci obyvatel Bosny a Hercegoviny hraje otázka národnostní nebo náboženské příslušnosti stále svoji roli, zdá se, že díky vzájemné větší propojenosti mezi sebou i s vnějším světem by se mohli stát skutečnou nadějí válečnými jizvami zvrásněné země. Pokud je tedy dříve, než se dostanou k moci, neumlčí staré garnitury, které si potřebují pořídit novou náplast na své staré stále hnisající rány.

Bc. Michal Ostrý
Je absolventem bakalářského oboru teritoriálních studií na FSV UK. Studuje též na Vysoké škole ekonomické. V lednu na FSV UK obhájil bakalářskou práci Understanding Active Youth in Bosnia and Herzegovina, která získala výborné hodnocení a její oponent František Šístek z FSV UK ji doporučil k publikování. O své cestě po Bosně a Hercegovině Michal psal i blog. V rámci programu Erasmus+ byl na studijním pobytu ve Švédsku. Poté měl vyjet i na University College London (UCL), kvůli pandemii nemoci covid-19 na univerzitě studoval pouze v distanční formě. Zatím se nerozhodl, kde bude pokračovat v magisterském studiu. Přihlášku si podal na UK i na britské a nizozemské univerzity.
Autor:
Foto: Michal Ostrý, Shutterstock

Sdílejte článek: