Učte se cizí jazyky tak jako miminka

úterý, 22 prosinec 2020 08:00

Je v nezbytném kontaktu s caparty, protože ji zajímá, jak se děti učí mluvit. Kateřina Chládková se jako jedna z mála na světě věnuje výzkumu raného osvojování jazyka. Se svým vědeckým týmem, který získal od Univerzity Karlovy interní podporu Primus, už například zjistila, že rozlišovat jednotlivé samohlásky a jejich délku se začínáme učit dokonce již před narozením.

 VS1 9965

Zkoumat jazyk nemluvňat zní téměř jako oxymóron, protimluv. Jak to probíhá?
To ano, nemluvňata nám toho moc neřeknou (směje se). Zkoumáme jejich mozkovou aktivitu – signal EEG – nebo jak na nejrůznější zvukové sekvence reagují pohledem či pohybem hlavy. Ale je to jen malá část, náš výzkum zahrnuje i počítačové modelování, programování a statistiku.

Jak jste se k takovému výzkumu dostala?
Už od magisterského studia v Holandsku jsem se věnovala fonetice u dospělých a u starších dětí, ale velmi mě lákalo právě nejranější osvojování řeči, poněvadž je to téma, jemuž se téměř nikdo nevěnuje. A přitom je klíčové – jazyk nás definuje jako člověka, odlišuje nás od ostatních a lepší pochopení raného učení mateřského jazyka pomůže mimo jiné při učení cizích jazyků. Během doktorského studia jsme měli každý rok reportovací schůzky s vedoucím práce a mentorem. A ten se mne jednou zeptal, kde se vidím za pět let. Úplně automaticky jsem mu odpověděla, že si v Praze založím BabyLab. A to se mi dva roky nazpět i díky podpoře Primus podařilo.

VS1 0009VS1 0000

Jak vypadá práce s miminky?
To záleží na věku. V jednom projektu se zaměřujeme na novorozence v porodnicích. Probíhá to tak, že je spolu s maminkou vezmeme do tiché místnosti, kde na hlavičku dostanou čepičku s elektrodami a na uši speciální malá sluchátka, do nichž jim pouštíme rozličné zvukové sekvence a měříme aktivitu jejich mozku. Novorozenec celý pokus prospí – a maminka si třeba čte. Starší děti, které už tolik nespí a více se hýbou, si zveme přímo k nám do laboratoře, kde jim pouštíme různé zvuky a take obrázky, a sledujeme, jak na to reagují pohledem a pohybem hlavy.

Zajímavé. Co už víme o raném osvojování jazyka?
Zatím poměrně málo. Vědeckých skupin, které se věnují ranému osvojování jazyka, totiž moc není. Osvojování češtiny u takto malých dětí studujeme dokonce jako jediní. Dříve se třeba myslelo, že se děti rodí jako „univerzální posluchači“ rozlišující jen rytmus a intonaci a teprve během prvního půl roku až roku od narození si osvojí specifika mateřského jazyka, například rozpoznávat české samohlásky A, E, I, O, U. My jsme ale zjistili, že se to začínají učit už během těhotenství. Také víme, že novorozeně rozpozná hlas matky od hlasu jiné ženy. Rozpozná svůj rodný jazyk od cizích jazyků či jiných zvuků. Už novorozeně pláče v melodii své mateřštiny – francouzská miminka pláčou se stoupavou intonací, německá s intonací klesavou.

VS1 0191

Je něco specifického pro češtinu?
Čeština je od ostatních jazyků specifická tím, že rozlišuje samohláskovou délku – slova rada a ráda mají úplně jiný význam. A to pak dělá Řekům nebo Španělům při učení se češtině potíže; oni to neznají – ve španělštině má casa i cása stejný význam. A nám se podařilo zjistit, že české děti se před narozením začínají učit rozlišovat nejen samohlásky, ale i tento délkový rozdíl.

Přibližte, jak jste na něco takového mohli přijít…
Miminkům pouštíme nejrůznější sekvence, nespecifické zvuky, hlásky, slabiky, ale rovněž celá slova i věty, a poté zpětně – ze signálu EEG – vyhodnocujeme, zda na to jejich mozek reagoval odlišně. Mnoho věcí také modelujeme a simulujeme na počítačích, ne vše se dá přímo měřit. Náš tým tak kromě lingvistů, neurovědců, pediatrů a psychologů zahrnuje i fyziky a informatiky. 

Zjistili jste s lingvisty, že třeba existují jazyky, které se „hůře“ učí?
U prvního jazyka ne. Ovšem při učení se dalším jazykům záleží, jak je ten rodný podobný tomu novému. Čeština je intonačně monotónní, proto nám dává více práce znít dobře anglicky. Přitom se ukazuje, jak moc je to důležité. Děti si například raději hrají s dětmi téhož dialektu. Podle jiných výzkumů se také ukazuje, že když má člověk přízvuk, lidé mu méně věří… To by byla obrovská nevýhoda v kontextu koronavirové pandemie a online vědeckých konferencí, kdy není k vidění řeč těla a jste odkázáni pouze na zvuk. Ostatně na bezchybnou výslovnost a prozódii – melodii a rytmus – cizího jazyka se zaměřovali už váleční špioni, aby se neprozradili.

Poradíte, jak se nejlépe učit cizí jazyky?
Tak jako miminka – poslouchat, pozorovat a snažit se pochopit cizojazyčné situace v reálném kontextu. A první půlrok ideálně ani nemluvit a určitě nečíst a nepsat. Pak získáte přízvuk a cit pro jazyk jako rodilý mluvčí. Ale chápu, že to je nepraktický způsob – málokdo má takovou trpělivost a čas (usmívá se). Přízvuk se dá samozřejmě i přeučit, ale to stojí mnohem víc úsilí.

VS1 0081VS1 0085

Existuje něco jako „mít buňky na cizí jazyky“?
Při učení se jazykům pomáhá hudební sluch. Člověk ale vůbec nemusí být trénovaný muzikant, stačí, když má schopnost vnímat rytmus a melodii. Správná intonace je totiž pro posluchače důležitější než bezchybná gramatika. Proto nám Holanďané zní v angličtině jako rodilí mluvčí, i když třeba dělají gramatické chyby; oba tyhle jazyky jsou si rytmicky a melodicky podobné.

Existuje hodně bilingvních rodin. Jak probíhá osvojování řeči u nich?
Mezi pediatry a logopedy docela dlouho panoval názor, že by se na děti nemělo mluvit dvěma jazyky, protože to prý může způsobit opožděný vývoj. To už je naštěstí vyvráceno. Bilingvní děti mohou mít zdánlivě trochu pomalejší začátek, protože mají například svoji slovní zásobu rozdělenou na dva jazyky, jenže brzy to doženou – a mají z toho celoživotní benefit.

Pomohl by při učení poslech cizojazyčných nahrávek už v těhotenství?
To je právě věc, na kterou se plánujeme zaměřit v jednom z dalších výzkumů. Kdyby žena během těhotenství pravidelně mluvila dvěma jazyky, mohlo by to i pomoci. Teoreticky by mohl mít vliv take každodenní poslech nahrávek cizí řeči, ale to musejí vědci ještě empiricky ověřit. Pokud si však má dítě skutečně osvojit více jazyků, musí jim být vystaveno i po narození, a to v sociálním kontextu, tedy v komunikaci s reálným člověkem. Pouhé nahrávky stačit nebudou.

VS1 9851VS1 9908VS1 0332

Jaké máte další plány?
Chystáme se studovat i vliv nářečí. U předčasně narozených miminek zase budeme zkoumat, kdy přesně se lidé začínají učit rozlišovat jednotlivé hlásky mateřského jazyka.

V čem spatřujete limity výzkumu? Co vás omezuje?
Mít dostatek miminek (rozesměje se). To byl například v Holandsku největší problém. Naopak v Česku jsou rodiče do tohoto výzkumu velmi zapálení a dobrovolníků jsme zatím měli dostatek. To bylo pro mne velmi milé překvapení. Pro nás je i výhodou, že v Česku bývá běžné zůstat pár dní v porodnici, přičemž máme prostor pro výzkum. V Nizozemsku nebo ve Velké Británii jdete už za pár hodin po porodu domů, tudíž tam výzkum řeči u novorozenců téměř neprobíhá. 

 Kateřina Chládková, M. A., Ph. D.
Působí na Filozofické fakultě UK a v psychologickém ústavu Akademie věd ČR. Mnoho let strávila v zahraničí na univerzitách v Amsterdamu a Lipsku. I díky interní podpoře UK Primus vede multidisciplinární a ojedinělý tým.
Autor:
Foto: Vladimír Šigut

Fotogalerie

Sdílejte článek: