Archeolog Lipschits kombinuje vykopávky a studium Bible

Profesor židovských dějin biblického období Oded Lipschits ve své práci kombinuje archeologické vykopávky a moderní a kritický přístup ke studiu Bible. „Z jednotlivého nálezu nikdy nemám radost, i kdyby byl sebekrásnější nebo sebevýznamnější. Pro mě je mnohem důležitější a také důvodem, proč dělám archeologii, je ten celek – souvislosti. Zajímá mě, jak ten jeden nález zapadá do té celé skládačky, jak nám pomůže pochopit historii v kontextu,“ říká archeolog, který dlouhodobě spolupracuje i s Univerzitou Karlovou a nedávno zde převzal čestný titul doctor honoris causa. 

Profesor Lipschits (vlevo) obdržel čestný doktorát spolu s profesorem Milgromem. 

Ve své práci se snažíte o kritický a moderní přístup ke studiu Bible. Jak byste popsal svůj výzkum?

Já osobně se považuji za historika. Zabývám se biblickými dějinami. Pro svůj výzkum využívám dva hlavní zdroje – archeologii a Bibli. Tuto kombinaci mám velmi rád a zároveň je naprosto klíčová pro moji práci.

Posledních dvacet let tak každé léto podnikám vykopávky na lokalitách v Judsku. Vždy se snažím o co největší expedici, které se účastní více než sto studentů a odborníků z celého světa. Podle mého názoru je to jediný způsob, jak můžeme získat dostatek materiálu, abychom skutečně pochopili, co se v minulosti odehrálo. Je to vždy velmi velká operace. Sto lidí musí mít co jíst, kde spát a také mít dobré zázemí pro zpracování nálezů, kterých míváme třeba i 250 tisíc. Někdy tomu říkám továrna na archeologii.

Druhá část mého výzkumu je naopak velmi klidná, kdy se snažím ukrýt do knihoven, odstřihnout se od rušného světa a plně se ponořit do studia biblických textů. Nesnažím se pouze porozumět nebo analyzovat biblický text. Moderní přístup spočívá v tom, že se snažíme využít historický kontext a přemýšlet, co daný text měl sdělit, proč byl psaný, tak jak byl napsaný, co v něm záměrně chybí. 

Profesor Lipschits spolu s profesorem Martinem Prudkým z ETF UK při prohlídce Karolina. 

V roce 2008, kdy se profesor Filip Čapek z ETF UK poprvé zúčastnil vykopávek v Ramat Rachel, také započala vaše dlouhodobá a intenzivní spolupráce s Univerzitou Karlovou. Čím je unikátní?

Jelikož se zabývám biblistikou a dějinami biblického období, což je obor, kterému se nevěnuje příliš lidí, od začátku spolupracuji s evropskými vědci, zejména v Německu, ale i dalších zemích.

Jsem velmi rád, že dlouhodobě a tak intenzivně spolupracujeme s kolegy a kolegyněmi z Centra biblických studií zde na univerzitě. A mám vždy velkou radost, když se čeští kolegové účastní vykopávek. Myslím, že jako Češi a Izraelci máme velmi podobnou povahu. Nikdy nepřemýšlíme o tom, kdo je profesor a kdo student, ale vždy spolupracujeme a vždy tvrdě pracujeme, a to myslím i fyzicky – práce v terénu je náročná. Vždy, když se dozvím, že přijedou čeští kolegové na vykopávky, tak mě to velmi potěší.

Který z dosavadních objevů je pro vás nejvýznamnější?

Možná to bude překvapivé, ale já z jednotlivého nálezu nikdy nemám radost, i kdyby byl sebekrásnější nebo sebevýznamnější. Pro mě je mnohem důležitější a také důvodem, proč dělám archeologii, je ten celek – souvislosti. Mě zajímá, jak ten jeden nález zapadá do té celé skládačky, jak nám pomůže pochopit historii v kontextu.

Chápu. Co je tedy pro vás tou dosavadní nejzajímavější historickou „skládačkou“?

To je určitě místo Ramat Rachel, na kterém jsme spolupracovali i s českými kolegy. Je to jedno z nejkrásnějších míst, které kdy bylo v biblickém Judsku postaveno, ale nikdo ho pořádně nestudoval. Až během vykopávek jsme postupně pochopili význam tohoto místa. Bylo postaveno v době, kdy se Judsko dostalo pod nadvládu velkých říší a bylo centrem, odkud Judsko platilo daně. A protože obyvatelé Judska byli chudí, přinášeli právě sem zemědělské produkty, které měli - zejména olivový olej a víno - aby je směnili za stříbro, kterým mohli platit daně. Našli jsme zde tisíce rozbitých nádob, ze kterých jsme mohli pochopit fungování tohoto místa. Protože v Bibli se o tomto místě nedočtete, ačkoliv leží jen čtyři kilometry od Jeruzaléma, kde v té době Bible vznikala. Je to jeden z dobrých příkladů, jak nám archeologie a kombinace přístupů dává celkový obraz historie.

Sám jste v rozhovoru pro The Jerusalem Post řekl, že nejdůležitější osobou v dějinách je historik. Není to frustrující, že známe jen „upravené“ nebo „neúplné“ dějiny tak, jak je chtěli zaznamenat historici nebo jak jsme je dokázali rekonstruovat z archeologických vykopávek?

Ano, naše poznání nikdy nebude stoprocentní, ale vždy se snažíme získat co nejúplnější obraz, jaký můžeme mít. V mém případě kombinovat veškerý archeologický materiál, všechny historické materiály a všechny biblické příběhy. Snažím se je vždy s co největší pečlivostí analyzovat, kombinovat a získávat informace, které slouží k hlubšímu pochopení. Při tom je ale potřeba mít stále na paměti naše limity, co víme a nevíme. A vždy zvláště když děláte vykopávky, musíte činit rozhodnutí, kde vykopávat, kolik vykopávat a kdy přestat – to je velmi důležité – možná můžete získat více informací, ale možná je lepší prověřit jiná místa. Zároveň čím jsem starší tím více vnímám, že nikdy nebudu vědět vše, že mohu pracovat jen s tím, co mám k dispozici. Mohu popsat historii určitého období v dějinách Judska, ale musím při tom znát své limity a vědomě s nimi pracovat.

Profesor Oded Lipschits se svou rodinou. 

Kromě samotných výzkumů se také aktivně věnujete komunikaci k veřejnosti. Váš podcast v hebrejštině oslovil více než sto tisíc posluchačů. Nedávno jste vydal i anglickou verzi této série The Untold Story of the Kingdom of Judah. Co je vaší motivací?

Plánuji i knihu, protože si myslím, že v našem oboru není dostatek vědců, kteří by naše poznání o Bibli, náboženství a teologii, ale i historii či archeologii přibližovali veřejnosti. Neměli bychom jako akademici zůstávat ve svých slonovinových věžích a psát jen sofistikované články a knihy, které čtou jen naši kolegové. Naše společná minulost opravdu zajímá mnoho lidí na celém světě a dotýká se všech.

Už před lety jsem měl online kurz The Fall and Rise of Jerusalem na platformě Coursera a ten měl obrovský úspěch. Dostával jsem například mnoho e-mailů z církví v Evropě i v Americe, že se lidé v neděli po kostele schází, společně se dívají na jednu kapitolu a pak si o ní povídají.

Vždy se snažím lidem přiblížit, jak můžeme číst dějiny velmi jednoduchým, ale kritickým způsobem. Snažím se lidem ukazovat historii v mnoha ohledech. Popularitě myslím pomáhá i samotné téma – síla Bible, teologie a historie biblického období.

Samotný podcast je myslím báječný způsob, jak se dostávat k lidem. Je totiž zdarma, dostupný, lidé ho mohou poslouchat při vaření, v posilovně nebo třeba cestou do práce. Největší odměnou je, když mi pak píší lidé, že sedí na parkovišti a poslouchají posledních pár minut podcastu, protože jejich cesta do práce trvá pouze půl hodiny, ale oni si chtějí doposlechnout celý čtyřicetiminutový podcast.

Jak sám často říkáte, o starověké dějiny Izraele jste se zajímal od dětství. Přesto, kdybyste byl dnes znovu mladý, co byste šel studovat?

Přesně to stejné, nezměnil bych vůbec nic. Já jsem měl jasno opravdu od útlého dětství. Cítil jsem až jakési spojení s touto zemí. A myslím si, že i vím, proč tomu tak je. Víte, můj otec se narodil v roce 1939 v Rotterdamu, v Holandsku. Když mu byly dva roky, nacisté napadli Holandsko a jeho matka ho jako nejmladšího z rodiny spolu s bratrem poslala pryč do bezpečí, protože správně odhadla, že je to jediná šance, jak je uchránit. Většina rodiny zemřela v Osvětimi, přežil skutečně jen můj otec a jeho bratr.

Můj otec vyrůstal v náhradní rodině, nic si nepamatoval. Po válce ho našel bratr a jako sedmiletého ho poslal do Izraele, kde našel druhý domov, i když se mu vždy stýskalo po původní rodině. Myslím, že v tom je nějaká psychologická paralela, že se snažím hledat počátek, kořeny našeho národa, kořeny naší víry, a to nacházím právě tady a ve své práci.