Spiritualita online. Vědkyně zkoumá nový fenomén

Filozof Martin Heidegger kdysi prohlásil, že technika sice překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila žádnou blízkost. Jeho slova dnes vyvrací Helena Lipková z Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty UK. Věnuje se totiž výzkumu informačního chování v digitálním prostředí, zajímají ji především oblasti spirituality a náboženství. Její poslední výzkum zaměřený na příznivce duchovního proudu transformativního křesťanství Wisdom School ukazuje, že lidé našli způsob, jak navázat blízkost i prostřednictvím internetu, a to i v tak niterném světě, jakým je lidská víra.

Velikonoce patří mezi jeden ze dvou nejdůležitějších křesťanských svátků. Věřící se během něj setkávají ke společným modlitbám a rozjímání. Tak to platilo po staletí. Rok 2020 ale přinesl změnu, které se museli podvolit všichni, včetně církví, které obvykle své tradice mění jen velmi výjimečně a pozvolna. Bylo krátce před Velikonocemi, svět se potýkal s koronavirovou pandemií, stát za státem vyhlašoval nouzový stav, lidé se nesměli setkávat, a to ani na bohoslužbách. Duchovním ze všech církví ale zůstal otevřený jeden významný prostor, kde mohli dále poskytovat duchovní péči lidem, která v tomto těžkém období byla zvlášť potřebná, tedy internet.

„Najednou všichni viděli, že technologie nabízejí určitý prostor, jak tento problém vyřešit, a nový způsob, jak komunikovat mezi církví a věřícími. Webové stránky a facebookové profily se najednou změnily z takových výkladních skříní pro kolemjdoucí, jak je církve používaly dříve, v nástroj komunikace spirituálních obsahů směrem k věřícím. Byl to naprosto zásadní střih,“ vysvětlila Helena Lipková, která se tomuto tématu věnovala ve svém výzkumu (na snímku vpravo).

Akademici se tématem „digital religion“, tedy výzkumem využívání technologií v souvislosti s náboženstvím, zabývají už desítky let, ale až pandemie nemoci covid-19 přinesla zásadní zlom v tom, jak církve s technologiemi začaly pracovat.

Během jednotlivých fází pandemie se církve stále zdokonalovaly ve využívání toho, co jim moderní technologie nabízejí ve vztahu k věřícím. Nejen že zvyšovaly kvalitu přenosů bohoslužeb, duchovní navíc objevili, že veřejnost mohou oslovovat i prostřednictvím nových, netradičních formátů, například duchovních promluv v podobě kratších YouTube videí.

Bořit zdi

Podle výzkumu, který Helena Lipková se zaměřením na tuzemské církve vedla, i věřící rychle objevili výhody digitálního světa. „Spousta rodičů malých dětí mi říkala, jak jsou pro ně bohoslužby náročné, protože celou dobu stále jen hlídají, aby děti byly v klidu a nikoho nerušily, sami pak přitom nemají prostor pro svůj vlastní duchovní ponor. V případě online duchovních setkání mají pro sebe větší klid. Rodiče malých dětí si to proto velmi chválili bez ohledu na to, k jaké církvi se hlásili. Podobně to vyhovuje třeba introvertněji založeným lidem,“ podotkla Helena Lipková. 

Připomněla také, že věřící díky tomu mohli nahlédnout i mimo svoje lokality do vzdálenějších farností nebo sborů a najít přesně tu duchovní podporu, jakou potřebovali bez ohledu na geografickou vzdálenost. Ukázalo se také, že někteří lidé se pak „vystavovali“ duchovnímu obsahu mnohem častěji. Online prostor má navíc schopnost „bořit zdi“ – kam by se lidé v reálném světě báli vstoupit, v případě online prostředí takový ostych nepociťují, což je pro všechny církve, které se potýkají s odlivem věřících, důležitá informace.

Pandemie tak vytvořila živnou půdu pro prudký růst duchovního života také na internetu. Helena Lipková fascinována tímto fenoménem se ve svém dalším výzkumu zaměřila na celosvětovou křesťanskou komunitu Wisdom School. „Objevila jsem komunitu lidí, která má specifický přístup ke křesťanství a která je zvláštní tím, že jejich místem setkávání je ve stále větší míře online prostor. Když se podíváte na různé statistiky, uvidíte, jak upadá důvěra v církve a u většiny církví (i když to neplatí pro všechny) ubývá lidí, kteří chodí na bohoslužby. Této online komunitě ale příznivci přibývají,“ podotkla Helena Lipková.

Online duchovní celosvětová komunita

Komunita sdružuje lidi z celého světa. Nejedná se však o žádné nové centrálně organizované hnutí, ale o myšlenkový proud, který se, jak akademička podotkla, v novodobé podobě odkazuje k myšlenkám amerického trapistického mnicha a mystika Thomase Mertona nebo Thomase Keatinga a jeho bratrů, ale čerpá i z učení mystiků od pouštních Otců a Matek, přes Teilharda de Chardin, po Cynthii Bourgeault nebo Richarda Rohra. Věnuje se rozvoji duchovních a kontemplativních praktik zaměřených na podporu vnitřní transformace a duchovního probuzení. Příznivci Wisdom School připravují různé duchovní programy, které se konají i v online prostředí a díky tomu se jich mohou zúčastnit lidé odkudkoliv.

„V rámci Wisdom School najdeme lidi ze všech možných křesťanských církví i zástupce nejrůznějších národností. Tyto aspekty se zde jeví jako zcela nepodstatné. Na křesťanské učení se nahlíží jako na nabídnutou cestu osobní transformace, nikoli krédo. Oceňují přesah do jiných spirituálních proudů, jako například do buddhismu nebo súfismu, které nevidí jako nepřátelské duchovní proudy, ale spíše jako jinou barvu téhož zdroje inspirace, i když křesťanství zůstává jejich hlavní duchovní vertikálou,“ vysvětlila akademička.

S některými z příznivců Wisdom School se Helena Lipková spojila, aby porozuměla tomu, proč se k online komunitě připojili a jakou hraje roli v jejich duchovním životě. Zajímavá je v prostředí internetu také otázka navazování důvěry, blízkosti a intimity. Výsledky výzkumu nyní Helena Lipková představuje ve studii, která vyšla v mezinárodním recenzovaném časopise Journal of Religion, Media and Digital Culture.

„Příznivci Wisdom School jsou většinou starší lidé, tak pětapadesát plus, kteří byli celý svůj život velice aktivní v různých křesťanských církvích. V určité fázi svého života ale dospěli k závěru, že už jim lokální komunity a duchovní nejsou schopni poskytnout odpovědi na to, co hledají v duchovní a spirituální sféře, a začali proto hledat něco jiného. To, co hledali, našli primárně v online prostoru,“ podotkla Helena Lipková.

Digitalní technologie nejen pro nejmladší

Nejen ta nejmladší, ale už i střední generace běžně pracuje s digitálními technologiemi, a tak i duchovní témata začínají k člověku proudit touto cestou. „Až v poslední době západní člověk objevuje, že spiritualitu k životu opravdu potřebuje a že udržovat si bez ní duševní zdraví je dost komplikované. Člověk ale hledá personalizovaný obsah, všichni nemůžeme jít stejnou spirituální cestou. Technologie umožňují člověku i v takto intimní věci najít toho, kdo je pro něj v danou chvíli tím nejlepším učitelem. Otevírají nové horizonty, nabízejí mu mnohem větší diverzitu toho, co může zkoumat, zároveň mu to ale dává velkou zodpovědnost za to, co dělá, protože je vystavený obrovské nabídce informací, spoustě různých duchovních, někteří z nich to přitom nemusejí myslet úplně dobře, mohou jenom něco předstírat, mohou se snažit člověkem manipulovat nebo ho svádět k závislosti. Proto se jedna z mých hlavních otázek směrem k respondentům týkala toho, jak filtrují obsah a jak se rozhodují, do které skupiny se připojí a do které nikoliv,“ vysvětlila Helena Lipková.

Jak na svém výzkumu Helena Lipková ukazuje, člověk našel i v online prostředí bezpečné místo, kde může rozvíjet svůj duchovní život. „Když členové mluví o tom, jak se cítí v komunitě, oceňují to, že tam můžou říct cokoliv, nikdo je za to neodsoudí, neoznačí za heretika. Na základě své vlastní žité životní zkušenosti mohou objevovat hlubší, transformativní rozměr křesťanství a propojovat se s lidmi, kteří jsou ve stejné fázi duchovního vývoje, a to příznivci Wisdom School velmi oceňují,“ vysvětlila Helena Lipková. Online sféra se tak dnes stává alternativním prostorem duchovního hledání člověka. Online a offline svět se propojují do nového, hybridního prostoru. Do budoucna bude zajímavé sledovat, jak se pod tímto vlivem bude vyvíjet a potenciálně formovat duchovní praxe a širší pojetí křesťanství.