Doktorka-klavíristka Tichá: Mám ráda pozitivní přístup

Věnuje se výzkumu a klinické práci v plastické a rekonstrukční chirurgii. Zkušenosti získala na nejprestižnějších pracovištích v Evropě i Americe. Ale ještě dříve, než se Pavla Tichá po studiích medicíny na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy stala plastickou chiruržkou, absolvovala školy umělecké. Je tudíž doktorkou-klavíristkou!

Aktuálně se ve svém výzkumu věnuje pacientkám po mastektomii; za studii zaměřenou na objektivní a subjektivní faktory v hodnocení výsledků rekonstrukce prsu obdržela Pavla v roce 2024 Bolzanovu cenu Univerzity Karlovy. Ta je každoročně udělována za mimořádně objevné práce s vynikajícím tvůrčím obsahem a interdisciplinárním tematickým přesahem.

Medicína životní výzvou

„Mé hudební směřování bylo dáno rodinným zázemím, rodiče jsou profesionální muzikanti. Že budu hrát na klavír, bylo od malička samozřejmostí,“ vrací se zpátky do minulosti usměvavá tmavovláska. A medicína? „Ta mi dávala smysl. Měla jsem pocit, že mi v životě ´něco´ chybí,“ říká přesvědčivě a dodává: „Při rozhodování má u mě hlavní slovo intuice. Důležité jsou pro mě výzvy, které mi život přináší.“

Když jste klavírním virtuosem, pak jsou vaše prsty pro mikrochirurgii značka ideál, napadne hned každého. Je to tak? „Je sice pravda, že hra na nástroj pomůže rozvinout koordinaci a jemnou motoriku. Ale, podle mě, je důležitější, že rozvíjí kreativitu, představivost a smysl pro formu – a to uplatníte jak v umění, tak ve výzkumu a klinice. Tím mi hra na klavír pomohla, v tom vidím určitou výhodu. Způsob, jakým uchopíte a formulujete své výsledky, je nesmírně důležitý: je potřeba vidět v množství dat to podstatné a inovativní, umět vystavět příběh a srozumitelně ho předat odborné veřejnosti,“ zamýšlí se žena, která nemá své ruce pojištěné. A s úsměvem cituje slova svého uměleckého pedagoga, profesora Eugena Indjice z pařížské Schola Cantorum: „Kdo si pojistí ruce, ten pak upadne na hlavu.“   

 Ceny, které motivují k práci

S Bolzanovou cenou UK (◄ kterou převzala z rukou rektorky Mileny Králíčkové v dubnu 2024) získala Pavla Tichá i Cenu ministra školství pro vynikající studenty a absolventy doktorských programů. Obě ceny mají pro Pavlu význam především motivační; ráda by pokračovala ve výzkumu rekonstrukce prsu, kterému se během doktorského studia věnovala.

„Vedle délky života se dnes do popředí zájmu lékařů dostává i subjektivní hodnocení pacientů, jak kvalitně se jim po operaci žije. Platí to zvláště v oblasti plastické a rekonstrukční chirurgie, kde je řada výkonů prováděna právě s cílem zlepšit kvalitu života pacienta,“ přibližuje lékařka. V rámci svého doktorského studia sledovala ženy, které kvůli karcinomu přišly o prs, jenž jim byl následně zrekonstruován, a posuzovala výsledky tří základních typů rekonstrukce: implantátem, vlastní tkání, či jejich kombinací: „Každá metoda má své výhody i nevýhody a nás zajímalo subjektivní hodnocení žen, jak jsou s rekonstrukcí spokojené a jak se jim po ní žije, ve srovnání s objektivními daty. A víte, co je zajímavé? Že objektivní a subjektivní ukazatele se nemusí vždy sejít!“

Své dovednosti v klinickém výzkumu nadále prohlubuje; v současnosti studuje postgraduální Harvard Medical School's Clinical Science Scholars program. Od roku 2025 se pak Pavla a její nově vzniklý osmičlenný tým, pro jehož práci získala finanční podporu z grantové soutěže Primus a v němž budou zastoupeni plastičtí chirurgové a chiruržky z významných pracovišť napříč Karlovkou, bude věnovat patient-reported outcomes u rekonstrukce prsu po risk redukující mastektomii.

„Ráda bych se zaměřila na ženy, které mají vyšší riziko vzniku karcinomu prsu. A pak bych chtěla v rámci patient-reported outcomes rozšířit naše pole působnosti, například na pacienty s rozštěpy.“ 

Propojení kliniky a výzkumu

Kombinace zkušeností z preklinického laboratorního výzkumu i z klinického výzkumu a praxe jí umožňuje uplatňovat multidisciplinární přístup.

„Bohužel žen s karcinomem prsu přibývá. O svém příběhu často chtějí mluvit a sdílet své pocity provázející léčbu. Za jejich otevřenost a důvěru jsem jim vděčná,“ říká lékařka-vědkyně, která se pro plastickou chirurgii rozhodla už během studií medicíny.

Lákala ji především její rozmanitost: „Setkat se s klinickým problémem, v laboratoři hledat jeho podstatu a řešení, s cílem získané poznatky následně implementovat do optimální léčby – prostě propojení kliniky a výzkumu – je pro mě medicínským ideálem, který je na Západě běžnou praxí,“ hodnotí Pavla Tichá.

„Bylo by skvělé, kdyby u nás klinici a vědci více komunikovali a spolupracovali – právě spolupráce může představovat pro pacienty velký přínos. Je důležité, aby do vědeckého týmu každý přinesl své unikátní silné stránky... Mám ráda pozitivní přístup, na rozdíl od takového toho: To nebude, to nepůjde,” říká přesvědčivě.

Klavír a hudba

 „Hra na klavír mě naučila dívat se na věci z různých úhlů pohledu a hledat nová, originální řešení. Těžím z ní vlastně pořád“ přemýšlí hrající vědkyně. Jak se tedy aktuálně daří trochu „opuštěnému“ klavíru Pavly Tiché? „Pro sebe a své blízké hraji ráda. Protože ale nerada dělám věci napůl, jde spíše o relax, nic velkého a ´seriózního´ – prostě na pódiu mě teď neuvidíte! Ale klavír a hudba zůstanou i nadále nezbytnou součástí mého života,“ zamýšlí se milovnice hudby, a to nejen klasické.