Minianketa: Komenský by byl na dnešní učitele nejspíš hrdý

neděle, 28 březen 2021 11:19

V den, kdy se před 429 lety narodil Jan Amos Komenský – 28. března, se slaví Den učitelů. Jak zvládají dnešní pedagogové distanční výuku, používají Komenského principy ve výuce a co by na jejich snahy Komenský asi řekl? Dvou učitelek a dvou učitelů jsme se zeptali - a natočili pro Forum i video.

Pražák: Je v pohodě, když se teď i něco nepovede

„‎Když se řekne Komenský a Komenského principy, často se (lidem) vybaví citát, že učitelé nesmějí být podobní sloupům u cest, které ukazují směr, ale samy nejdou. A v tom kontextu mi přijde, že poslední rok hodně souvisí s tímhle citátem, neboť my - jako učitelé a učitelky i další personál ve školách a také rodiče - jsem se nestali těmi sloupy, které by nikam nešly. My jsme se vydali na takový sprint, který už ale trvá rok a někteří z nás běží bez klopýtnutí, někteří třeba zakopnou, někteří se po cestě ztratí, ale pak se dostanou na tu správnou cestu. A přijde mi, že za to, jak ,běžíme´, by na nás byl Komenský rozhodně hrdý,“ líčí Daniel Pražák, učitel přírodopisu a dějepisu na pražské ZŠ Strossmayerovo náměstí.

Běžnou výuku staví na skupinové práci, ale přiznává, že loni na jaře se mu nic z toho nepovedlo – vlastně se ani se o nic takového nepokusil, poněvadž byl vším zavalen. Od září na tom ale začal intenzivně pracovat: „Dokud jsme se začátkem školního roku potkávali ve škole, nacvičili jsme si, jak skupinovou práci překlopit do online prostředí. A teď jsme ve stavu, kdy se děti dělí na skupiny přes (platformu) Meets, pracují společně a já jako učitel mohu přicházet mezi jednotlivými skupinami. Žáci si vzájemně hodnotí práci, dávají si pochvaly a ocenění, co se jim na skupinové práci ostatních líbilo – posouváme se... A přesto, že to přináší spoustu radosti a že se nám snad většina těch věcí podařila překlopit, stejně se těším, až se uvidíme normálně ve třídách.“

Zp3Tgk7i 400x400A přiznává, že už je to pro všechny těžké – řada z učitelských „superhrdinů“ a „superhrdinek“, jež sledujeme na internetu, jak jsou skvělí a inspirativní, už také nemůžou a pochybují... Je to tak: „I oni mají pocit, že jsou ti nejhorší učitelé pod sluncem, protože nedokáží to, nač jsou zvyklí a nedokáží se třeba při online hodině usmívat a nedokáží úsměvy probudit u dětí… Přijde mi důležité mluvit o tom, že pokud máte pocit, že jste ,učitel na nic´ nebo pokud máte pocit, že jste ,rodič na nic´, že to nezvládáte, je to normální a mají to tak všichni kolem. Mají to skvělí učitele a skvělé učitelky; a mají to i skvělí rodiče. Mysleme na to, že nežijeme ve standardní době, a tak nepodáváme standardní výkony a je v pohodě, když se nám něco nepovede. Především bychom měli myslet na duševní zdraví a o něj se starat,“ dodává inspirativní učitel, jehož na Twitteru sleduje téměř devět tisíc lidí.

Duschinská: Učitel má být v genech optimista

Duschin portret5„Komenský je úžasně inspirativní osobnost. On viděl vzdělání jako cestu k nápravě věcí a vzdělání chápal nejenom jako znalosti, ale také jako výchovu, mravní úctu k hodnotám i výuku náboženskou. A hodnoty a výchovná stránka jsou obrovskou inspirací i do dnešních dní,“ míní Karolina Duschinská, která učí budoucí učitele na Pedagogické fakultě UK.

„Distanční výuka může být velmi efektivní například pro výuku teoretických předmětů ve velkých přednáškách. Například v předmětu Obecná didaktika jsme na jedné přednášce dva nebo tři vyučující – snažíme se nejen vysvětlovat nějaké metody a pedagogické přístupy, ale nabízet i psychologická zdůvodnění proč, nabízet odpovědi z pedagogického výzkumu a nabízet též příklady z praxe a zdá se nám, že na to studenti dobře reagují,“ sdílí své zkušenosti a poznatky z uplynulého roku.

„Já říkám, že učitel má být v genech optimista a vidět ty dobré věci a možnosti, které tam jsou. I v distanční výuce se dá podporovat spolupráce žáků a studentů. Samozřejmě je to těžké a všichni se těšíme, až se zase vrátíme do školy, až budeme spolu, ale cesty se dají najít –  věřím tomu,“ dodává učitelka učitelů.

Burian: Výuka přírodopisu orientačním během

To potvrzuje i Michal Burian, jenž učí tělesnou výchovu a přírodopis na ZŠ Dědina v Praze 6: „Myslím si, že principy Komenského se dají propojit do online výuky velmi dobře – jak se říká, když se chce, všechno jde.“ V přírodopisu nyní hodně dává důraz na interaktivní výuku, kdy využívá nejrůznější modely a videa. Kromě toho propojuje výuku s pohybem v přírodě; děti dostávají za úkol chodit ven pozorovat ptáky a podobně.

„V tělocviku je to trošičku horší, protože tam se ta zodpovědnost přenesla na děti. Samy si musejí říci: ‚Teď se půjdu hýbat.‘ Už tam není ten učitel a hodina tělocviku.“ Navzdory komplikacím s kolegy hledají řešení: „Připravujeme pro ně orientační běhy, třeba v oboře Hvězda, kdy pomocí telefonu hledají QR kódy s úkoly z různých předmětů a QR kódy jim podle naskenování zaznamenávají čas, takže je to i docela baví,“ dodává, jak dnes učí tělocvik.

I tak ale apeluje: „Během online výuky hodně poklesl pohyb mezi dětmi! Děti nechodí sportovat, vůbec se nehýbou, takže je potřeba zvednout se od počítače, jít si zaběhat, jít si projít nebo na kolo. Už je krásné počasí, takže děti, vyražte ven a vy rodiče, vyražte s nimi.“

62d85bf4 ac41 4820 9d7a 3a4243bbef53s
Dřívější rozhovor s Michalem Burianem, v němž v létě 2019 pro magazín Forum vyprávěl o tréninku na půlmaraton i triatlon,  si můžete přečíst zde.

Horáčková: Propojení přes Facebook

„Já jsem přesvědčená, že Komenského zásady jsou pořád aktuální i po tak mnoha letech. A možná o to více v dnešní době, kdy hodně žijeme online a distanční výukou. Když porovnáváme principy kvalitní a interaktivní online výuky, v podstatě se tam dosti zrcadlí Komenského zásady,“ míní Klára Horáčková z katedry pedagogiky na Pedagogické fakultě UK.

Sama prvky interaktivní výuky v hodinách využívala už před pandemií, ale za poslední rok se mnohé změnilo: „Původně jsem elementaristka – učitelka na prvním stupni a myslím si, že to hodně ovlivňuje i moji výuku na fakultě. Troufám si tvrdit, že má výuka je interaktivní, neboť se držím principů konstruktivistické výuky. To znamená, že se snažím hodně aktivizovat a navazovat na přechozí znalosti mých studentů, přestože už to nejsou žáci na prvním stupni. Snažím se hodně využívat obrazový materiál. Na každý webinář pro studenty připravuji i textovou podporu – prezentace, kam vkládám videa a obrázky z praxe. Snažím se ukazovat příklady žákovských prací, přinášet co nejvíce materiálů, které působí na všechny smysly studentů.“ Klara HorackovaZároveň však cítí, že v online výuce chybí příležitost k setkávání a sociálním interakcím – řada jejich studentů se nezná a poprvé se setkávají až na její hodině.

Dodává: „Snažím se vytvářet bezpečné prostředí, kde se mohou studenti potkávat a sdílet zkušenosti, na cokoliv se zeptat... To znamená, že využívám například tak banální věc jako je messenger na Facebooku, kde vytvářím různé skupiny. Snažím se studenty aktivizovat k tomu, aby se spolu bavili, aby kladli otázky. Mám dojem, že studenti se bojí klást otázky, takže se je snažím motivovat, že žádná otázka není hloupá. Naopak pro mě je to velmi důležité, protože mi to dává zpětnou vazbu, zda pochopili můj výklad.“

Autor:
Foto: Archiv, Shutterstock

Sdílejte článek: