Všechno nejlepší a hodně štěstí, vrabci!

pátek, 19 březen 2021 08:19

Když se řekne vrabec, mnohé z nás napadne: nejrozšířenější, přizpůsobivý, ukřičený příživník… Vrabce domácího ale zvolila Česká společnost ornitologická za Ptáka roku 2003, aby upozornila na pokles jeho početnosti na našem území. Běžnému a všude přítomnému druhu, který se ještě před pár desítkami let mohl chlubit nejpočetnějším výskytem ve městech i kulturní krajině, se kvůli celosvětovému úbytku dokonce podařilo uhnízdit v kalendáři: od roku 2010 je 20. březen Světovým dnem vrabců.

vd zelený uprVrabec domácí – (Passer domesticus)

Zhruba do poloviny dvacátého století byli vrabci považováni za největšího ptačího škůdce, v hejnech vyzobávali klasy na polích i dozrávající slunečnice, pochutnávali si na pupenech ovocných stromků i klíčící zelenině, za prostřený stůl považovali každý stůl pod širým nebem, zvláště pak každý vesnický dvůr, kde se zdatně přiživovali s domácí drůbeží.

TP upruprDozvědět se něco víc o opeřeném oslavenci se magazín Forum vydal za Terezou Petruskovou (na fotografii Radky Piálkové při nahrávání lindušek lesních na Šumavě v roce 2020), kterou v rámci bádání na katedře ekologie Přírodovědecké fakulty UK zajímá chování pěvců, především ptačí zpěv. Ano, věřte nebo ne, i vrabec je pěvec! Snad můžeme na úvod prozradit, že paní doktorka byla překvapena (a nutno poznamenat, že velice mile), že je vrabec celosvětově oslavován…

Vybavuji si ze svých dětských let, že vrabci a sýkorky byli všude. Co se s drobným hnědým „vetřelcem“ stalo? Lze jeho téměř vymizení považovat za přirozený úbytek?

Vrabci byli ještě v polovině minulého století přítomní na každém dvorku a právě obecně panující přesvědčení, že vrabci jsou přece úplně všude, zapříčinilo pokles zájmu o ně. Teprve zhruba v osmdesátých letech, když ornitologové prováděli podrobnější sledování, se úbytek vrabců potvrdil: jeho počty se propadly zhruba o padesát procent, a týkaly se ČR i celé Evropy.

Stojí za ním jako obvykle člověk, který neuvěřitelným tempem mění krajinu a prostředí i způsob hospodaření a vlastně i života. Do paneláku ale ani hypermoderního věžáku prostě nenacpete kurník a lehce zanedbaný dvorek, který k němu tak nějak patří a jen málokdy je do svých návrhů zahrne zahradní architekt či majitel rodinného domku. Nejen vrabcům tak chybí místa k hnízdění. A v zemědělství u nás stále bohužel převládá komunistický způsob obhospodařování půdy, který obrovskou měrou přispívá k mizení řady živočišných druhů, vrabce nevyjímaje.

shutterstock holka upruprDostal se třeba až na červený seznam?   

V nejnovějším evropském i českém červeném seznamu vrabec figuruje v kategorii málo ohrožených. Je to zejména díky tomu, že jeho populace sice vykazuje klesající trend, ale z celosvětového měřítka se stále jedná o hojný druh s širokým areálem výskytu, v podstatě ho najdeme téměř na celém světě. A i kdyby, což mu samozřejmě nepřeji, vymizel u nás, jinde pravděpodobně zůstane zachován. Což se, bohužel, zdaleka nedá říci o  všech druzích, a to nejen ptačích.

Co se týče naší země, tak částečným optimismem mě naplnily i výsledky letošního sčítání na krmítkách (proběhlo ve dnech 8.–10. ledna, následující je naplánováno na 7.–9. ledna 2022 – pozn. red.), které organizuje Česká společnost ornitologická. V rámci stanoveného víkendu se do něj zapojují jednotliví pozorovatelé a rodiny, které mají na svém pozemku či v blízkosti svého bydliště krmítka. Kdyby byl vrabec sportovec, umístil by se „na bedně“, jeho výskyt byl mezi ptáky třetí nejhojnější, byl k vidění zhruba na 40 procentech záznamů z jednotlivých krmítek. Výsledky z tohoto ledna tak dokonce naznačují, že vrabčí populace jsou u nás stabilní a již dále neklesají. Zda tomu tak opravdu je, se uvidí v budoucnu.

Poraďte, čím bychom mohli udělat vrabci radost, když už má ten svátek?

Tytam jsou časy, kdy většina rodin mívala vlastní hospodářství s drobným zvířectvem, kam si vrabčáci mohli přiletět přilepšit. Bohužel, krom již zmíněných změn zemědělské krajiny a způsobu hospodaření v ní, dochází i k razantním úpravám veřejné zeleně: křoví už není křoví, trendem doby jsou uniformní parky, kde dohlédnete od jednoho konce na druhý a nejlépe s pečlivě posekanou a udržovanou trávou. Zkrátka z pohledu živočichů dokonale sterilní prostředí.

shutterstock křoví upr

Přitom je známo, že právě vrabci jsou rádi za každý „zdravý bordýlek“; neupravená zeleň – to je jejich! (s úsměvem) Já se za vrabce přimlouvám: kdo máte zahradu nebo menší dvoreček, a můžete si to dovolit, nechejte jim, prosím, kousek křoví jako úkryt a nějaké to „odfouklé prkno či tašku“ na kůlně nebo starý dřevník, aby měli kde hnízdit. Vrabci si jej brzy najdou a budou spokojení. Však se zkuste projít parkem, ve kterém jsou neprořezaná křoví. Okamžitě v nich narazíte na čimčarání, a přitom nemusí jít o žádné velké keře.

A vy takový, pardon, bordýlek na zahradě máte?

Samozřejmě! (odpoví pohotově a pobaveně) Já nesnáším sterilní zahrady s „golfovým“ trávníkem. Vždyť rozmanitost prostředí není přínosem jen pro vrabce, ale pro všechny živočichy a třeba i děti – co jsou proti unifikovaným prolézačkám stromy, na které se dá lézt a křoviska, kde jde stavět bunkry a hrát na schovku! Hm, no tak já se vám tedy přiznám, že bychom vlastní zahradu nezvládli celou pečlivě udržovat ani kdybychom chtěli, takže ta rozmanitost tam občas vzniká poněkud samovolně, ale z našeho pohledu jí to na kráse ani zajímavosti neubírá, právě naopak...

malý vd čtverec otočA chystáte se na vrabčí oslavu, když teď víte, že bude?

Nejdříve mi to přišlo malinko vtipné, že Světový den vrabců vůbec v kalendáři figuruje. Pak jsem si uvědomila, že to zase až tak veselé není: snadno bychom sehnali 365 či 366 živočišných druhů, kterých ubývá či zcela mizí a dokázali by takovými „oslavami“ pokrýt celý rok…

Pravděpodobně zapomenu, že 20. březen je Den vrabců, protože si to do svého kalendáře nepoznamenám. Nicméně, když je někde spatřím, tak si vzpomenu, že mají svůj mezinárodní den, byť nebudu vědět který přesně. A jak jsem již řekla, já vrabce opravdu vidím ráda, zejména v těch zanedbaných křoviskách (s úsměvem).    

Máte v ptačí říši nějakého svého oblíbence, kterého byste vy osobně ráda oslavovala?

Naši pozornost si zaslouží všichni, nemohu ani nechci žádný druh upřednostňovat. Možná bych v této souvislosti spíše upozornila na akce České společnosti ornitologické. Každoroční vyhlašování Ptáka roku zdaleka není o tom, že bychom si měli všímat jen toho jednoho „oslavence“. Zvolený pták je většinou „jen“ zástupcem ptáků či živočichů, jehož prostřednictvím ornitologové upozorňují na nebezpečí, která mohou z druhů poměrně rozšířených rychle udělat ohrožené.

Vezměte si Ptáka roku 2021 – stalo se jím káně lesní, vyskytující se téměř všude, v Česku podle posledních pozorování hnízdí kolem 13 tisíc párů kání lesních. Jeho jídelníček tvoří především hraboši. Bohužel, člověk se rozhodl vysoké početní stavy hrabošů v posledních letech řešit jejich trávením, a tak to schytá nejen káně, které polyká kořist vcelku, ale i řada dalších dravců či sov… Ale měli bychom asi skončit vesele, když je to o vrabci a jeho svátku…

To je skvělý nápad, tak pojďme k vrabčímu zpěvu.

(smích) Za sebe bych tomu neříkala zpěv. Myslím, že v případě vrabců se ustálil výraz čimčarání.

Zaposlouchat se do čimčarání vrabců napříč světem, a přitom se nehnout z místa, je možné zde: 
https://www.xeno-canto.org/species/Passer-domesticus

Na základě vašich odpovědí se už vlastně nedivím, proč je 20. březen současně Světovým dnem vrabcůSvětovým dnem štěstí…                                                                                     

Spojení vrabec a štěstí může vlastně být i logické (s úsměvem), vždyť lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Být šťastný a spokojený je pro každého člověka zásadní. Jak se ke štěstí dobere, je jiná otázka. Proto je dle mého lépe klást si menší, splnitelné cíle – tedy mít ty vrabce – a radovat se z každého drobného úspěchu. Než pořád čekat až přiletí holub a nastane to mega štěstí. Pro mě osobně je každodenní štěstí z maličkostí důležitější než jedno velké, které třeba ani nikdy nepřijde…    

shutterstock oranžová

RNDr. Tereza Petrusková, Ph. D.
Vystudovala obor etologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě UK, kde v současnosti působí na katedře ekologie. Zabývá se chováním pěvců, zejména pak nejrůznějšími aspekty ptačího zpěvu. Jejími oblíbenci jsou lindušky, se kterými se seznámila během své diplomové práce a k nimž se, byť s nejrůznějšími odbočkami ke slavíkům, strnadovi obecnému či kukačkám, neustále vrací.
Autor:
Foto: Shutterstock, Radka Piálková

Sdílejte článek: